Mám vodičák, ale bojím sa šoférovať. Ako prekonať strach? (Rozhovor)

Projekt Vyjezdi.se spustil Petr před rokem. Motivovaly jej k tomu jízdy s mámou a tehdejší přítelkyní, které potřebovaly přesně to, co Petr nyní nabízí – chtěly začít jezdit, ale ne samy. Ve Vyjezdi.se spojil své zkušenosti ze stovek tisíců nasbíraných kilometrů na silnicích po celém světě se znalostmi psychologie a psychoterapie. Říká, že v ideálním světě by jeho služby nebyly potřeba – ve světě ohleduplných řidičů a autoškol, které svou práci dělají poctivě.

Během hodinových projížděk s trpělivým Petrem na místě spolujezdce opadne stres, strach i nervozita. Nezkušení řidiči se osmělí a řízení začíná být zábavou. Kromě samotného strachu z řízení a slabých stránkách autoškol Petr také poradil s ošemetnými situacemi, které mohou za volantem nastat – a ze kterých mnohdy amoxofobie, strach z řízení, plyne.

„Klienti za mnou chodí například kvůli tomu, že se nemají s kým vyjezdit – zkusili jet s partnerem, kamarády, ale nefunguje to. Dost často se například stává, že přijde žena na mateřské s tím, že manžel je sice nejskvělejší muž, ale v autě spolu nevydrží. Dává jí nevyžádané rady, ví všechno nejlépe a tak dále. Což je do jisté míry přirozené, není to ale to, co nesebevědomý řidič či řidička v tu chvíli potřebuje. Já se snažím dodávat klidnou atmosféru, ve které mohou lidé dělat chyby a nikdo je za to nepotrestá,“ řekl Petr v rozhovoru pro Refresher.

Modelové situace, které jsme s Petrem probrali:

• Řidičák už mám poměrně dlouho, ale neřídím a bojím se, že už si nic nepamatuju.
• Bojím se, že nedokážu vnímat všechno najednou.
• Bojím se parkovat, ale zároveň se bojím to zkoušet, abych neodřel/a své auto či auta cizí.
• Bojím se, že řidiče za mnou zdržuji a jsem z toho nervózní.
• Bojím se jezdit rychle, připadá mi, že auto je pak pro mě hůře zvladatelné.
• Bojím se spolehnout na ostatní řidiče v provozu.
• Jak se naučit řídit podle navigace?
• Jak být oporou jako spolujezdec někomu, kdo si ještě není za volantem úplně jistý.
• Jaké auto je vhodné pro začátečníky?

Stereotyp, že ženy neumí řídit, vzniká už v autoškolách

Lidé, kteří Petra vyhledají, si svůj strach uvědomují a chtějí ho překonat – nikoli ovšem v autoškole. Z 95 procent se jedná o ženy. Podle Petra to ale není tak, že by řídily hůře než muži, spíše se problému nebojí postavit – řeknou si, že řídit zkrátka potřebují a chtějí. A jdou do toho.

Odporúčané

Každý ôsmy účastník dopravnej nehody nebol pripútaný. Toto sú najčastejšie výhovorky, ktoré uvádzajú slovenskí vodiči 4. októbra 2025 o 9:00

„Jedná se zpravidla o lidi, kteří už mají nějakou dobu od autoškoly, často třeba ale 10 let nepotřebovali řídit. Typicky například žena na mateřské, která bydlí za Prahou a zjistí, že chce být ,samostatnější' – neříkat neustále manželovi o odvoz,“ řekl.

Do sebevědomí žen – řidiček se podle něj promítá onen společenský „předpoklad“, že muž se narodí a umí řídit všechno, od motorky po bagr, ale žena je ta „neschopná“, která stěží zvládne řadit.

S podobným nastavením ženy přichází i do kurzů Vyjezdi.se: „Klientka říká: ,No jo, já jsem ženská, já si pletu pravou a levou.' A já je pak ujišťuji, že to není tím, že jsou ženami.“ (smích) Stereotyp, že ženy neumí řídit, vzniká podle Petra už v autoškolách. Říká, že „zadupávání“ začínajících řidičů a řidiček se promítá třeba i do tykání, které mnohdy nemusí být vůbec konsenzuální.

Nemyslím si, že řízení je pro všechny. Pro mě třeba není běhání, tak neběhám. Když někdo nechce řídit a je ochoten se zařídit jinak, tak proč ne.

Kromě žen za volantem budí v Česku vášně také automatická převodovka. „Vůbec nechápu, kde vzniká pohled skrz prsty na řidiče automatů. Automat je do města úplně skvělá věc,“ řekl Petr s tím, že pozoruje velký rozdíl mezi lidmi, kteří řadí a nebaví je to a mezi lidmi, kteří si právě proto pořídí automat.