Šarmantní drsňák i vtipný melancholik. Jean-Paul Belmondo se zapsal do dějin kinematografie zlatým písmem

Má to už ve jméně. „Krásný svět.“ Elegantní krasavec v obleku s cigaretou ležérně válející se v puse. Bylo v něm něco unikátního, díky čemu se divák prostě cítil dobře, když s ním na obrazovce nebo na plátně mohl trávit čas. Snad ta specifická kombinace drsňáctví, nikdy neodcházejícího humoru ale taky určité něžnosti, kterou disponuje málokterý akční hrdina.

Belmondo je dnes světová ikona filmu. Není to jen herec. Jeho tvář pro mnohé symbolizuje francouzský „sladký život“. Když diváci sledují jeho filmy, mají pocit, že by takhle taky jednoho dne mohli žít. Jako on. Všem svým problémům se vysmát do tváře, nebrat sebe ani svět příliš vážně, užívat si dobré kávy, pití a jídla a honit se za láskou, která je jako jediná důležitá. Takovým byl ve svých nejlepších snímcích Jean-Paul.

Ale uměl hrát i zasmušilé, přemýšlivé typy, jako např. v jednom z prvních filmů, ve kterém hrál a který jej min. na umělecké scéně proslavil. Tedy v Godardově kultovním debutu, v jednom ze stěžejních snímků francouzské nové vlny, v „U konce s dechem“. Už tam ukázal, že svým postavám dokáže dát takový esprit, že na něm samém klidně může stát celý celovečerní film a nikomu to vadit nebude.

Charisma, které ovládlo plátna

Jedno z klíčových děl dějin kinematografie sice má skvělý scénář, ale přeci jen se občas bere příliš vážně. Právě Belmondo svou houpavou chůzí a energickým vystupováním dává dlouhým dialogům dynamiku a tak potřebnou nadsázku. „U konce s dechem“ patří do zlatého fondu, ale je otázkou, jak by film fungoval bez Belmonda. Na tu nedokážeme odpovědět, protože je to nepředstavitelné. A to platí pro každý snímek, ve kterém hrál. Jakmile se v něm objevil, ovládl ho svou přítomností. 

Belmondo byl typický „bad boy“ minulého století, čímž se zařadil mezi další dnes již legendární herce, jako byl Marlon Brando nebo James Dean či další francouzský symbol mužství, Alain Delon. Všichni tito herci mají společné jedno. Krom toho, že dokonale zvládali řemeslo, vládli velkým ale hlavně svérázným charismatem. Nedá se je vzájemně porovnávat, protože si vlastně nejsou vůbec podobní. Všichni magnetiční, ale každý jinak. Po pondělí je dnes jediným z nich naživu Delon, který už ale hereckou kariéru nechal za sebou.