Pre jedného výmysel, pre druhého realita. Jaroslav Drábek pomáha ľudom s neživými entitami už 17 rokov a v rozhovore pre Refresher sa podelil s prakticky všetkým, čo k tomu patrí.
Ať se to někomu zdá přitažené za vlasy nebo ne, když jsem se blížil na smluvené místo k rozhovoru do brněnských Šlapanic, začalo se schylovat k velké bouři. Čím blíže jsem byl, tím více zesilovala. Po třetím přestupu a překročení hranice města Brna se pod trolejbusem začaly tvořit potůčky vody, nad poli se výhružně ozývaly hromy a blesky protínaly šedavou až brunátnou oblohu, zdálo se, až nebezpečně blízko.
Říkal jsem si, jaká ironie to musí být, když se blížím k domu jednoho z nejznámějších „lovců duchů“ v republice a potká mě zrovna takové pekelné počasí. V krátkém čase však přišla změna. Na území malého města nalepeného na hranice Brna jsem sice ještě suchou nohou nevstoupil, čím více jsem se ale přibližoval k místu setkání, z nějakého důvodu se katastrofa na obloze začala trhat. Zvláštní, pomyslel jsem si, jakmile jsem po několika minutách zaklepal na dveře malého domku.
„To Libuška Šafránková tady nad námi bdí,“ otevřel mi dveře se zdravicí muž, který mi po vylíčení cesty k němu připomněl slavnou šlapanickou rodačku, jež nedávno zemřela, a její vliv na okolí. Byl jím Jaroslav Drábek, zakladatel skupiny EPRV777, jenž, jak jsem se dozvěděl, duchy neloví, nýbrž odvádí entity na onen světa. Jak se to dělá, co k tomu používá a jaké příhody se mu při tom staly, se dozvíš v rozhovoru.
- Co je duše a jak vypadá
- Jaký je rozdíl mezi vystrašenou duší a démonem
- Co obnáší „lovení duchů“
- Jestli existuje posmrtný život
- Jaké přístroje slouží k mluvení s nemrtvými
- Jestli má během prováděných obřadů strach
- Proč se zřekl pomoci posedlým a vymítání zla
- Co mají filmy, v nichž se bojuje s duchy, společné s realitou
Když se o někom řekne, že pracuje jako lovec duchů, zní to zajímavě, velice tajemně, ale nevím, jestli je to správné označení. Je to vaše povolání?
Ne. Už třicet let jsem lektor, léčitel, dělám léčitelské kurzy rozvoje ducha a poznání, proutkařské kurzy pro vyhledávání vodních zdrojů a prodávám bylinky. Ve volném čase, již 17 let, poskytujeme pomoc při řešení paranormálních jevů, což všichni zkracují na lovce duchů. Máme za sebou 600 výjezdů, v nichž duchy ale nelovíme, lépe, jak říká naše motto, se snažíme pomoci živým, abychom mohli pomoci mrtvým a naopak.
Každý případ je lidský příběh, nikdy to není o žádném strašení. Je to o tom, že v životech lidí dochází ke změnám, a ty změny jsou tak markantní, že jim to začne měnit řád života, a proto nás zavolají. Začnou se jim totiž samovolně hýbat předměty, objevovat šedivé či černé postavy, a to už něco naznačuje.
Něco určitě ano.
Se získanými zkušenostmi jsme se podělil na našem webu, kde jsem vytvořil rubriku Nauka o entitách a duších, aby v tom bylo jasno. U nás totiž nenajdete žádné zdroje, skoro všechno pochází z Ameriky.
Jednoho dne ke mně přišel mnich, a říká, jestli už to dělám naplno. A já říkám, že co? A on, že bych měl odvádět duše. Že trpí a už se těší, že jim budu pomáhat, tak ať to koukám dělat. Pak zmizel, už jsem ho neviděl.
Důležitým českým zdrojem je Břetislav Kafka, který napsal Nové základy experimentální psychologie a jiné duševědné výzkumy a obory. Tento člověk začal prosazovat teorii protonačního pole, která mluví o poli, v němž jsou určité informace, jež si mohou citliví jedinci načíst. Na této bázi funguje proutkaření i věštby. No a komunikaci s entitami v prvopočátku se říká reziduální strašení. Někdo třeba zemře při tragické události, což zůstane zapsáno v místě a čase, a ten děj, který se na tom místě stal, se objevuje. Například bitva, u nás konkrétně tady Slavkov.
Tam se dějí paranormální jevy?
Já zastávám spíše termín anomální jevy. Paranormální jevy jsou jevy, které se dají vyvrátit vědecky, anomální ne, protože existují na bázi nějakých fyzikálních zákonů, a podobně. To, že vědec nemá tak rozvinuté vnímání a nedokáže je vysvětlit, je jeho chyba. Věda se posouvá dál, schopnosti lidského mozku se teprve teď objevují a budou dál. Chápu, že je to štve, protože když na něco šest let studujete, a pak je to jinak, tak to člověka naštve.
Jinak ano. Normálně tam pochodují vojáci po poli. Teď byl sice koronavirus, tak byla stopka, ale jinak to vybudí rekonstrukce bitvy. Není to o tom, že by mrtví vstávali z hrobu a bojovali, ale pouze se nabije obraz, přirovnal bych to k hologramu, a v něm se začne promítat ta událost přesně, jak byla. Lidé tam vidí vojáky v uniformách se zbraněmi, kteří tím místem prochází a pak zmizí.
Dobře, ale vraťme se ještě na začátek. S entitami pracujete 17 let, jak jste říkal. I to proutkaření, léčitelství jsou samy o sobě zajímavé činnosti. K práci s anomálními jevy vás přivedly ty vaše profese?
Přišlo to ke mně hned. První setkání jsem měl v roce 1986 s panem Jindřichem Pasekou. Můj starší syn je dítě Černobylu a má defekt komorové přepážky jako všechny děti v té době, a já jsem to chtěl řešit jinak než přes lékaře, tak jsme šli k němu. V momentě, kdy jsme se poprvé viděli, tak se na mě podíval a vyhodil mě ven. Říkal, že mám spoustu energie, že budu jednou léčit, ale teď ne. A pak mu pomohl. Řekl, že mu „zalátá třímilimetrovou dírku v srdíčku“, a za dvě návštěvy zmizela.
Drábek při práci
