Českí muži sú veľmi drzí. Často na mňa kričia nevhodné veci, hovorí cestovateľka a autorka kníh Dewii (Rozhovor)

Dewii, kterou můžeš znát z Instagramu, YouTube či blogu, je influencerka, autorka knih a cestovatelka, která se v současné době nachází na Kostarice. Vliv na sociálních sítích využívá k osvětě týkající se péče o mentální zdraví, vnímání vlastního těla, postavení žen ve společnosti, ale zároveň propaguje zdravý životní styl, veganství a ekologický způsob života. V rozhovoru se můžeš dočíst, jak si najít cestu k sebelásce, proč je důležité přijmout vlastní tělo nebo třeba i to, jak můžeš pomoci naší planetě.

Jako influencerka se nesoustředíš pouze na jedno téma, ale věnuješ se veganství, fitness, ekologii i cestování. Co z toho je ti nejbližší?

To se odvíjí od toho, v jaké fázi života se zrovna nacházím. Moje sítě reflektují, co v životě zrovna nejvíce řeším a postupně se na sebe jednotlivá témata nabalují. Vše začalo veganstvím, posléze jsem začala řešit cvičení, zajímat se o udržitelnost a v tuto chvíli je pro mě nejbližším tématem péče o mentální zdraví, mentální zdraví jako takové a tabu ve společnosti. 

Dvojí metr ve společnosti, sexualita a feministická témata obecně jsou něco, co mě v současné době hodně zajímá

Jaké tabu ve společnosti? Můžeš to konkretizovat?

Zajímám se o problematiku týkající se žen, takže dvojí metr ve společnosti, sexualita a feministická témata obecně jsou něco, co mě v současné době hodně zajímá a chtěla bych se tomu více věnovat. Zatím se však zamýšlím nad tím, jak to pojmout. Původně jsem k tomu chtěla využít Instagram, ale zjistila jsem, že má nově upravená pravidla, kdy maže profily, které sdílí určitá témata, mezi která patří i sex. Ale v hlavě mám mnoho nápadů a názorů týkajících se vztahů, sexu a ženství, které bych ráda sdílela.

Když je řeč o feminismu a vím, že hodně cestuješ, vnímáš velký rozdíl mezi tím, jak se rozvíjí v Česku a jak je tomu v jiných zemích?

V tuto chvíli jsem na Kostarice a bavila jsem se s jednou místní slečnou, která mi přiblížila, jak to tu funguje a musím říct, že dle všeho jsme na tom u nás o něco lépe. Ale já osobně jsem se tu spíše, až na minimum výjimek, setkala s příjemným chováním. Z mých zkušeností nejsou Kostaričani tak drzí jako čeští muži, a když mě na ulici osloví, tak je to v naprosté většině případů s respektem. Nic ve stylu ‚kočičko kam jdeš, to je mi ale prdýlka,‘ jako slýchávám v Praze. Dokonce jsem se dočetla, že tu je skupina lidí, kteří žijí v matriarchátu namísto patriarchátu.

Kdy jsi začala se sociálními sítěmi? A která z nich tě baví nejvíce?

Moje první síť, přes kterou jsem něco sdílela, byl blog a bude to už 10 let zpět. Vím, že s Instagramem jsem začala v roce 2012 a YouTube jsem si tuším založila až po Instagramu, takže přibližně v roce 2013 či 2014.
 
Nejvíce mě určitě baví Instagram, ale s tím, jak omezuje svobodu slova mě nutí přemýšlet, zda ho chci i nadále brát jako svoji hlavní platformu, či ne. Už asi rok a půl mám v hlavě i podcast, ale ještě nevím, zda do něho jít. Instagram je skvělý v tom, že na něj člověk může přidávat takřka cokoliv – fotky, psané slovo, krátka i delší videa, poskytuje instantní spojení s ostatními skrze stories… Ačkoliv musím říct, že právě to psané slovo, které je moje oblíbené, je na něm omezeno určitým počtem znaků, což mi občas dokáže pěkně zavařit (smích).

Pokud bych měla vypíchnout nějaké hodnoty, co se snažím předat, pak je to větší otevřenost a respekt. Respekt k ostatním lidem, přírodě, zvířatům, ale i k sobě samému.

Co se jejich prostřednictvím snažíš followerům předat?

To je těžké, já vlastně sdílím pouze sebe, svoje názory, co jím, kam cestuji, v podstatě svůj život a to, co mám v hlavě. A lidi to očividně baví a inspiruje je to dál, což je úplně úžasné, je to takový přirozený proces. Pokud bych měla vypíchnout nějaké hodnoty, co se snažím předat, pak je to větší otevřenost a respekt. Respekt k ostatním lidem, přírodě, zvířatům, ale i k sobě samému.

Sama jsi zmiňovala, že tvůj content se v průběhu života mění a já jsem si všimla, že fitness již není na tvém Instagramu tak výrazně zastoupené, jako tomu bylo dřív. Stále se mu věnuješ?

Momentálně moc ne (smích). Ale není to tak, že bych se na něj vykašlala, dost za to může i covid situace a vládní nařízení, která v Česku fitness centra zavřela, takže jsem v posledním roce posilování moc nedala. Ale obecně jsem od něj trochu opustila, neboť jsem se začala věnovat jiným sportům, třeba teď na Kostarice chodím skoro každý den surfovat, takže trénink mám stále a zrovna v případě surfu je to opravdu náročný trénink.
 
V současné chvíli se už necítím jako součást fitness světa, ale neznamená to, že bych cvičení úplně vyřadila ze svého života. Udržovat svaly v kondici je důležité, ale už to v sobě nemám nastavené tak, že bych musela být ve fitku 5x týdně a že bych měla nutkání ‚hrotit to‘ – hlídat si, zda zvyšuji váhy, jestli mi roste svalová hmota, zda mám dostatečně velký kalorický příjem a všechny ty věci okolo. Teď už to beru spíše jako takovou meditaci s činkami.

Nemyslíš si, že fotky dokonalých těl na sociálních sítích mohou mít negativní vliv na psychiku těch, kteří taková těla nemají?

Přesně na toto téma chystám příspěvek na Instagram. Jednou jsem napsala, že je skvělé přijmout vlastní nahotu a dostala jsem několik odpovědí typu, že ‚mně se to teda říká s mojí postavou,‘ a podobně. Je jedno, jak kdo vypadá, protože důležité je, jak to má nastavené v hlavě. I Victoria’s Secret modelky mohou své tělo nenávidět víc než dívka, která má dle představ společnosti nějaké to kilo ‚navíc‘. Všechno je to o mindsetu. Ona své tělo může nosit hrdě a může se k němu chovat víc s respektem a láskou než někdo, kdo má podle společenských ideálů dokonalé tělo, ale uvnitř trpí pocitem nedostatečnosti.
 
Snad každý z nás má v sobě více či méně zakořeněnou snahu vyhovovat společenským ideálům, proto se o tom snažím hodně mluvit. Sama vím, že i na mně, pokud vidím nerealisticky dokonalá těla, kterých je Instagram plný, to má negativní dopad. Takže jsem se naučila takové účty nesledovat a doporučila bych to i všem ostatním. Jakmile v tobě něčí content nevyvolává inspiraci či jakékoliv jiné pozitivní pocity, tak bys ho dle mého neměl sledovat, jinak ti bude negativně ovlivňovat mentální zdraví. Když jsem vyskočila z fitness světa, tak jsem přestala sledovat většinu fitnesek, protože jejich profily mi do hlavy tlačily ten hlásek, který mi říkal ‚měla bys jít cvičit, měla bys cvičit 5x týdně, abys měla ten dokonalý kulatý zadek,‘ a já jsem věděla, že tohle už není priorita v mém životě.

Ušla jsem dlouhou štreku od nenávisti k sobě samé a svému tělu, až do stádia, kdy při pomyšlení na své tělo cítím lásku.