Je to oficiální!
Omlouváme se předem, pokud vás zahrneme superlativy. Jinak to ale nejde. Pokud se budeme bavit o nové desce z produkce Viktora Sheena, myslíme jen na ty nejvyšší mety. Rok 2020 je pro kulturu opravdu katastrofálním obdobím, na nějž nebude jednoduché vzpomínat, avšak po poslechu Sheenova alba máme pocit, že nám duhovka nějaké ty Barvy zaregistrovala.
Na wikipedii je v profilu Viktora Sheena napsáno, že je nové album Barvy volným pokračováním neuvěřitelně úspěšného alba Černobílej svět. Dalo by se to čekat, úspěch je přece jen úspěch. Uši pozorného posluchače přesto napoví, že to není úplně pravda.
Nazvat jej volným pokračováním a opomenout další přidané hodnoty je v tomto případě až ignorantské. V Barvách totiž vidíme vývoj. Posun a progres jednoho z důležitých pilířů, který spolutvoří rapový triumvirát scény. Bylo by totiž mnohem jednodušší zůstat tam, kde to stoprocentně sypalo zisk.
Viktor Sheen nicméně reaguje na životní posuny a nestagnuje v party pozici, když už se v ní úplně nenachází. V nové perspektivě svou dříve nabytou pozici neždíme, ale posunuje se umělecky dál. Tento krok zasluhuje respekt, ať už se ke kazašskému rodákovi stavíme jakkoliv.
Co nás na první pohled uchvátí? Vyzrálost Sheenova počinu. Můžeš mít spoustu trendových alb, o která se starají prvotřídní inženýři, producenti, a mají prvotřídní marketing. Jejich výpovědní hodnota se každopádně blíží absolutní nule, což je mnohem méně, než ta nula obyčejná. Provést takové lyrické výkruty, jež by bavily všechny (což bychom rádi zdůraznili) posluchače, a zůstat na vrcholu hitparád, je extrémně složité.
Světe div se, nasytí se holka, která se ráda nechá unášet jakýmkoliv vibem, nový i zapřisáhlý fanoušek, starý hiphopový veterán i mimožánrový nadšenec. Text se přitom nestaví na druhou kolej, jeho myšlenka je však distribuována tak, aby byla zřejmá každému. Moudrost v trendovém převleku je v českém rapu netradiční, nebojíme se říct i jedinečnou sheenovskou záležitostí.
Vyrovnaný a plnohodnotný výstup alba doplňují i zasloužené přestávky, v nichž se může jak interpret, tak fanoušek občerstvit nějakou tou netradičností. Jmenujme už tradiční sólo ruský track na Sheenově albu, nyní s jmenovkou 100, tempo úlet Sunset Boulevard, dále tak mohou působit i tracky s hosty, kterými jsou již tradičně Yzomandias a Jickson, společně se staronovým slovenským jménem Duch, jehož domácí fanoušek bude lépe znát pod jeho produkčním pseudonymem Pilate.
Spolupráce jsou skoro u každého alba přidanou hodnotou, přestože už Ca$hanova Bulhar letos dokázal, že se to u nás dá i bez toho. Zde vidíme, že Česko má i druhého adepta, kladenského lyrika, jehož album by bylo stejně zábavné i bez cizích slok.
V šestnácti tracích, s průměrnou stopou lehce nad tři minuty, se setkáváme pouze se dvěma motivy – mezilidským vztahem a prací – a to v jakékoliv podobě. V prvním případě uslyšíme hlavně o vztahu mezi Sheenem a jeho dcerou, která evidentně přinesla do interpretova života to, co dříve hledal.
Stala se takovým skleněným hranolem jeho světa, který mu před očima rozložil všechny barvy duhy. On je přijal, stal se vyzrálejším, odpovědnějším a překročil šedavý stín včerejšího Černobílého světa, jenž byl nutnou zkouškou směrem k lepším dnům.
Zajímavě je vykreslen i vztah mezi ním a ženskými nástrahami na něj číhajícími. Ani v momentě, kdy se stal šťastným tátou, pro nějž je nejhezčím obrazem jeho spící dcera, mu nedají pokoj. Kluby jsou holt zrádnými místy, proto je třeba se řádně obrnit. Vynechat zjednodušovadla. Lákadla, jež bortí mentální hradby. Bez drog a bez alkoholu je problém vyřešen. Po show se zavřít na hotel, popřípadě sednou do auta, a jet domů za rodinou.
Dotáhněte mi mou rakev na hotel
vyhoďte z postele kohokoliv, kdo je v ní,
bitches mi klepou na dveře, já spím,
chtěly mi odsunout víko a chtěly se podívat blíž,
chtěly si mě s sebou vzít, měla jsi myslet líp
Pak tu máme práci. Těžký drill, který se snaží nepodceňovat ani v momentě, kdy je prakticky jasné, že se mu úspěch lepí na paty. Ostatně pouze ona jej dosadila do trojice nejlepších českých raperů mezi Yzomandiase a Ektora. Práce také znamená peníze, ty se ale umí rozkutálet velice rychle. Pragmatismus je proto na místě, hlavně v momentě, pokud musíš živit rodinu.
Má holka dostane na krk perly,
a já mám v p*či,
já jsem odjel celou tour Černobílej svět v jedněch botech Vans, bejby,
oči mi svítily jak lightsabery
Několikrát také uslyšíme přesvědčení, že není všechno zlato, co se třpytí. A také druhé rčení, že sousedův trávník je opravdu zelenější. Sytý hladovému nevěří, a tak dále. Pokud má člověk finanční prostředky, nebude pravděpodobně rozumět tomu, jakým způsobem by je utratil ten, který je nemá.
I Sheen v Siri, a později i Jickson v tracku Wild Hunt zjistili, že už jim nejde o to mít drahé věci. Už je nechtějí, když na to mají. Je to zbytečné, investují někam jinam. Bezva připomínka pro tebe, až budeš chtít všechny své peníze zase utratit za zbytečnosti.
Možná bych už měl koupit grillz, když mám na to keš,
přestal jsem chtít tyhle věci, když mám na to,
přestal jsem chtít nový káry, když mám na to,
mindset, co si vybereš, si poneseš
Porovnáme-li si desku Barvy a Černobílej svět, druhá zmíněná mohla znamenat jak bipolárnost raperova žití, tak pouze dvojité vidění v posuzování věci. Pravým smyslem vyzrálosti nového alba Barvy je uvědomění si faktu, že není jenom černá a bílá, že se všechny věci dějí společně a nejde je oddělit, a že ta pozitivní „barva“ života nemusí být pouhým pomíjivým fyzickým zážitkem.
A pomíjivým zážitkem není ani atmosféra desky. Z nějakého důvodu jsme se letos nedočkali produkce od Deckyho z Milion+, album je nicméně narváno vibem, jenž by se dal krájet. Pomohli mu Mylk Chocolate, Pilate, Leryk i tajně raper sám, převlečen do svého ivanoff alterega. V jednu chvíli připomíná náladou Miami Vice, podruhé zase Cartoons & Cereal od Kendricka Lamara. Nálada je přesto jednolitá. Cítíme vibrace, jemný hukot, jejich nátura se zdá potemnělá, avšak v textech je názor jasný. Je těžké nevibovat.
Tracklist:
1. ice baby (prod. Pilate & Mylk Chocolate)
2. Poslední přání (prod. Vae Cortez, Furlax & Kage beats)
3. Alucard (prod. Leryk & Yung Swisher)
4. Siri (prod. Mylk Chocolate)
5. Kolik (feat. Yzomandias) (prod. Leryk & Yung Swisher)
6. Plastic (prod. Leryk, ivanoff & Yung Swisher)
7. Mlha (prod. Leryk & Wylo)
8. Rozdělený světy (prod. ivanoff)
9. Kruh (feat. Duch) (prod. Pilate & ivanoff)
10. Wild Hunt (feat. Jickson) (prod. Lil Sain & Mylk Chocolate)
11. Sunset Boulevard (prod. ivanoff)
12. Stejnej druh (prod. Mylk Chocolate)
13. 100 (prod. Fadex)
14. Bál (prod. Leryk, Quantich & Lorentz)
15. V pekle (prod. Mylk Chocolate)
16. Já vidím barvy (prod. Mylk Chocolate)
Sheenův hlas byl, mluvíme-li o spojitosti s atmosférickými instrumentály, předurčen k jejich ovládnutí. Už od prvních větších krůčků ve skupině DSTFRS, po vstupu do ještě tehdejšího PVP Labelu (dnes Blakkwood Records), bylo vidět, že roste i pro zpěv. A se správným autotunem nešlo udělat krok vedle.
A tak už nám zbývá nejspíš pouze konstatování, že celistvost alba nenarušil ani track, podobně jako na Černobílém světu, který by měl být jasnou jedničkou v srdcích fanoušků. To se zdá být dobrým krokem. Projekt táty Sheena by se měl konzumovat celý, naráz a několikrát dokola. Výběr superhitu pak zůstává na každém z posluchačů, možno poukázat na každou ze 16 stop.
Barvy jsou novým zítřkem, začátkem nového života. Všechno dostává glanc, obrys a číslo. Jako naše hodnocení. 9/10.
