Rozhovor s učitelkou ze sociálně vyloučené lokality ZŠ Předlice.
Na základní škole v Předlicích na Ústecku, které jsou označované jako sociálně vyloučená lokalita, učí mladá sympatická muslimka Nur Ashraf Bekai. Původem je z Libanonu, ale její rodiče se kvůli tamním nepokojům rozhodli přestěhovat do České republiky.
Nur už třetím rokem učí angličtinu a občanskou výchovu romské žáky od třetí po devátou třídu. Díky svému věku a původu si k dětem našla neobvyklou cestu. Chápe, čím si prochází, dokáže je vyslechnout, rozumí jejich potřebám a snům. Sama říká, že její práce nese výsledky. A když je vidí, má motivaci pokračovat.
Jaký je život v tzv. vyloučené lokalitě? Jak k dětem přistupuje? A potýká se sama s rasismem a islamofobií? To si přečteš v následujícím rozhovoru.

Jsi původem z Palestiny, jestli jsem se dobře dočetl.
Ano, ale kvůli izraelsko-palestinským konfliktům se prarodiče od roku 1948 přestěhovali do Libanonu, tam máme celou rodinu. Potom táta studoval v Německu, pak se vrátil do Libanonu, tam se seznámil s mojí mámou, ale nakonec skončil v Čechách. Z Libanonu odešel kvůli neklidu a nebezpečí. Dodnes jsou tam z jedné strany Sýrie a z druhé Izrael.
Navštěvuješ tu zemi?
Naposledy jsem tam byla v roce 2018. Vždycky jsem říkala, že pro život jsou Čechy a tam je to spíš na dovolenou a na návštěvu rodiny. Je to tam hodně jiné. Nejde o mentalitu, ale spíš o styl života. Já se tady mám dobře, vím, že za mnou stojí vláda, mám čisté občanství a nemusím se ničeho bát. Dělá se všechno proto, abych já jako studentka vystudovala a mohla žít dál. Tam to ale moc necítím. Současný převrat má efekt na ekonomiku a na práci.
Jací jsou Libanonci jako lidé – v porovnání s Čechy?