O situaci mezi Íránem a Spojenými státy jsme si popovídali se zahraničním zpravodajem Jakubem Szántó.
Stát, o kterém se v posledních desítkách hodin nejčastěji mluví, je bezpochyby Írán. Země, která si naposledy „vyměnila pozdravy" se Spojenými státy tak intenzivně, že se lidé na sociálních sítích obávali nejhoršího – dalšího velkého vojenského konfliktu. Avšak z posledních prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa vyplývá, že by minimálně Amerika mohla udržet takzvaně nervy na uzdě.
Zdání však může klamat, proto jsme se mimo jiné zeptali odborníka, co znamenaly jednotlivé vojenské akce, a jak vidí situaci na Blízkém východě v nejbližší budoucnosti. Na otázky odpovídal zahraniční zpravodaj a reportér České televize Jakub Szántó, který mimo jiné strávil se svojí rodinou pět let kousek od jádra nynějšího konfliktu – v izraelském Tel Avivu.
Jak byste shrnul nastalou situaci mezi Íránem a Spojenými státy?
Nezačalo to úplně z nuly, ale začalo to opět gradovat. A to poté, co americký prezident Trump odstoupil od smlouvy o íránském jaderném programu a zahájil, což bylo důležitější a pro Írán významnější, opět proces, který vrátil nazpátek už odvolané sankce, které jsou pro Írán velmi bolestivé. To byl hlavní popud.
Od té doby došlo k tomu, že se Íránci, za pomoci jakýchsi asymetrických nebo nekonvenčních způsobů, snažili komunikovat směrem nejen ke Spojeným státům, ale i k Evropským signatářům dohody. Důkazy, že se s tím nehodlal Írán smířit, jsou zatím Íránu připisované, avšak ne zcela prokázané útoky.
Nejprve na čtyři, posléze na dva tankery v mezinárodních vodách Perského zálivu, později celkem jednoznačný únos britského tankeru Stena Impero, dále to gradovalo až k zářijovému bombardování Saudské Arábie. Následně, těsně před silvestrem, útok proti americkým vojákům v jedné z iráckých základen následovaný americkou odvetou a poté útokem na americkou ambasádu v Bagdádu. Což bylo to, co bezprostředně vedlo ke zlikvidování Kásima Sulejmáního a vůdce irácké šíitské milice PMF Máhdího Muhandise.
Ostatně mluví se o tom, že to byl Sulejmání, kdo přemluvil Vladimíra Putina, aby se zapojil do války v Sýrii.
Jakou roli hrál Kásim Sulejmání v íránské armádě?
Přímo v íránské armádě žádnou, protože byl důstojníkem jednotky Al-Quds, která je součástí Íránských revolučních gard. Což není armáda. Konvenční armáda je podřízena ministerstvu obrany, zatímco íránské gardy jsou de facto paralelní speciální armádou , která je přímo podřízena íránskému duchovnímu vůdci Chameneímu.
On v rámci této elitní jednotky íránských ozbrojených sil byl tváří nekonvenčního budování íránské dominance napříč Blízkým a dokonce i Středním východem, protože jejich revoluční gardy nejsou aktivní pouze v arabských zemích, ale taky na druhé straně. Například v Afghánistánu, kde mají své mocenské ambice. A jako člověk jako takový byl důležitý i na politické a ekonomické úrovni.
Ostatně, mluví se o tom, že to byl právě on, kdo přemluvil Vladimira Putina, aby se zapojil do války v Sýrii. Jelikož bezprostředně předtím, než se rozletěly první ruské bombardéry směrem na cíle v Sýrii, byl Kásim Sulejmání na jednání v Moskvě. Takže to byl člověk, který zastával nezastupitelnou pozici. Krom toho byl také výrazným symbolem íránského úspěšného tažení napříč Blízkým východem.
Myslíte, že zabití Kásima Sulejmániho byl správný krok ze strany USA? Jaký byl k tomu důvod?
Neumím na takové otázky odpovědět. Takové otázky by potřebovaly mnoho dalších veličin. Jde o to, co tímto Spojené státy sledují a jakou mají další strategii. Co je podstatné, je to, že kroky, které jsem vyjmenoval (především ty, které probíhaly během loňského roku), byly otevřenými políčky do tváře Spojeným státům v době, kdy se spíše soustřeďovaly, alespoň, co se vrchního velitele ozbrojených sil Donalda Trumpa týče, na politicko-obchodní soupeření s Čínou, a odvracely pozornost od Blízkého východu.
To bylo něco, co Írán chtěl. Chtěl pravděpodobně potvrdit, aby se USA stáhly. Nicméně v momentě, kdy na základě stále více se gradujících urážek a provokací vůči americké vojenské příslušnosti na Blízkém východě, se rozhodli, že tou odvetou bude zlikvidování člověka, který bezpochyby má obrazně na rukou krev mnoha stovek amerických vojáků, tak to udělali. On navíc byl jedním z architektů momentálně vítězné strategie dokonce i v syrské občanské válce na straně vládních sil, kde se podílel na velmi tvrdém potlačení povstání proti Bašáru Asadovi (Bašár al-Asád je prezidentem Sýrie pozn. red.).
To jsou všechno věci, které hrají symbolickou roli. Ukázalo se, že nikdo není nedotknutelný, že pro Spojené státy není nikdo příliš vysoko. Zároveň přišlo uvědomění, že tento člověk byl nejspíš architektem budování íránské dominance nejen v posledních deseti letech, ale spíše čtvrtstoletí. Z pohledu Spojených států to správný krok byl, jaká bude ovšem následovat strategie, se kterou řekněme současná administrativa Donalda Trumpa příliš nevyniká, zvlášť na Blízkém východě, zatím zůstává otázkou.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak Jakub Szántó hodnotí rozhodnutí USA eliminovat Kásima Sulejmáního
- Zda podle něj budou i nadále pokračovat protivládní protesty v Íránu
- Jakou mocí disponuje Írán
- Zda je v moci íránského režimu sestrojit atomovou bomby a v jakém časovém horizontu
- Zda podle něj budou Američané skutečně vyhnání z regionu
- Jak bude konflikt pokračovat
