V roce 2001 vstoupil Boris Johnson po rodinném vzoru do politiky. Osm let byl Johnson MP za konzervativní baštu v obvodu Henley v Oxfordshire. Do politiky vstupoval Johnson s nálepkou poměrně liberálního konzervativce, a to především kvůli jeho sérii čláků, ve kterých brojil za práva homosexuálních párů, včetně práva na manželství. Jak je však zřejmé z jeho hlasovacích záznamů shrnutých deníkem The Independent, mimo téma sexuální rovnosti, je Johnson tvrdým konzervativcem. 

Johnson hlasitě podporoval zapojení Velké Británie do války v Iráku, včetně neschváleného návrhu premiéra Davida Camerona na bombardování Sýrie. Dále hlasoval proti opatřením, která bojovala proti globálnímu oteplování, imigraci a větší integraci Velké Británie do Evropské unie. 

Kontroverzní londýnský starosta

V roce 2008 rezignoval na svojí funkci v parlamentu a stal se navzdory všem očekáváním starostou Londýna. Johnson ukázal, že je extrémně talentovaným ve vedení kampaně, ve veřejných projevech a v budování mediální image.

V kampani vyzdvihoval kosmopolitní povahu Londýna a prezentoval se jako potenciální starosta všech kultur. Zároveň vyzdvihoval svoji civilnost, jejímž symbolem se stala jeho záliba v cyklistice a podpora bike-sharingové iniciativy, kterou obyvatelé Londýna překřtili na „Boris Bikes“. 

Boris se odjakživa prezentoval jako tak trochu neohrožený chlap, který je pro každou srandu. Jeho odpůrci by řekli šašek. YouTube je plný videí Borise Johnsona, na kterých Boris padá do řeky při sběru odpadků, líbá ryby, ostře zajíždí do protihráče během charitativního fotbalového zápasu či sráží malého kluka během zápasu v ragby. Možná že ale nejlepší svědectví o tom, jak talentovaný je v budování vlastní image Boris Johnson, je příběh britského moderátora Jeremyho Vina. 

Vine v roce 2006 moderoval ceremionál předávání cen za služby ve finančnictví. Sál byl plný vlivných a bohatých osobností a Boris Johnson měl přednést proslov. Do sálu dorazil méně než pět minut před začátkem svého projevu a viditelně zcela nepřipravený přednesl improvizovaný projev, který se stal zlatým hřebem celého večera.

Vine píše, že si tehdy uvědomil, že Boris je přesným opakem toho, co si lidé představují pod pojmem politik a génius. Příběh končí na jiné podobné ceremonii, kde se celá situace včetně improvizovaného projevu Johnsona zcela identicky opakovala. 

Boris Johnson je génius v práci s vlastní popularitou. Jeho oblíbenou strategií je například „taktika mrtvé kočky“, jak uvedl v interview v roce 2013. Pokud je prý člověk postaven do situace, kdy jsou všechny argumenty proti němu, měl by prý použít manévr mrtvé kočky. Pokud při večeři vhodíte na stůl mrtvou kočku, nezáleží na tom, o jakém tématu a v jak svízelné pozici jste byli, protože si každý řekne: „Ježiši kriste, na stole je mrtvá kočka!“ 

Johnson je mistrem manipulace nejen ve veřejném prostoru, ale také v online prostoru. Boris Johnson během kampaně za Brexit operoval s autobusem, na němž byl minimálně zavádějící nápis informující o tom, že Velká Británie posílá do EU 350 milionů liber ročně, které by mohla raději investovat do vlastního zdravotnictví. Za tento slogan měl dokonce Johnson čelit žalobě. 

Boris Johnson, in 2013, explaining what he does when he’s losing an argument. pic.twitter.com/HPDusKeM9R

— Adam Bienkov (@AdamBienkov) June 25, 2019

Nějakou dobu poté nahlásil Johsonův soused brzy ráno hádku, která se měla udát v bytě Johnsonových. Boris poté do médií přiznal, že trpí stresem a že pro relax doma vyrábí ze starých bedýnek modely autobusů. Pokud jste dříve hledali v Googlu heslo „Boris bus“  našlo vám to kauzu lživého nápisu, dnes vám to najde, že Boris dělá modely. 

Boris Johnson se často chlubí velkými úspěchy, kdy měl jako starosta Londýna vyřešit problémy s kriminalitou, dostupností bydlení a dopravou. Jak ale vychází z článku BBC, většina jeho „úspěchů“ je přinejmenším diskutabilní. Kriminalita klesala již během jeho předchůdců, situace s bydlením a nájmy je dnes v Londýně téměř kritická a doprava kromě „Boris bikes“ nepocítala žádnou větší úlevu. 

Nový britský premiér 

Johnson pak působil jako ministr zahraničí. Často jej doháněly jeho dřívější kontroverzní výroky o světových politických elitách, jako když se ještě coby londýnský starosta vyjádřil o Baracku Obamovi jako o „částečném Keňanovi“ a v souvislosti s tureckým prezidentem Erdoganem v jedné provokativní básni hovořil o sexu s kozou. Poté se dostal do veřejného povědomí především jako jeden z nejhlasitějších zastánců Brexitu. 

Jako nový premiér Johnson slíbil vyřešení otázky Brexitu do konce října, kdy uvedl, že se po Brexitu Británie stane „nejlepším místem na zemi“. Ani ne 24 hodin po jeho jmenování už musí ale řešit další průšvih, když vyzradil obsah rozhovoru s královnou Alžbětou, což je hrubým porušením protokolu. 

Porovnání Borise Johnsona s Donaldem Trumpem je sice díky jejich podobným účesům nasnadě, avšak jinak jsou si navzájem velmi nepodobní. Oba způsobují kontroverzy, kamkoliv přijdou a oba rozhodně pomáhají definovat, co dnes znamená „populismus“, avšak chaotický a nevyrovnaný Trump stojí v ostrém protikladu vůči politickému zvířeti, které dokáže využít jakoukoli situaci ve svůj prospěch a pro svojí osobní moc dokáže tvrdit v podstatě cokoliv. 

Jeho nový kabinet, který je složený především z jeho kamarádů z Oxfordu a Etonu a v němž mimo jiné sedí i Borisův vlastní bratr, je důkazem toho, že Boris Johnson není žádným zachráncem obyčejných Britů. Je jen dalším členem britské elity se svojí vlastní agendou. Tou bylo donedávna stát na vrcholu. Co přijde teď, zůstává otázkou.