Osud dívenky z Ukrajiny dokazuje, že v některých případech jsou zvířata láskyplnější bytosti než lidé.
Už v dřívějších článcích jsme se pozastavili nad fenoménem tzv. vlčích dětí. Představili jsme vám dívenku jménem Genie, kterou její otec věznil zavřenou v jedné místnosti dlouhých jedenáct let a Danielle, která byla šest let uvězněna v miniaturní místnosti. V dnešním článku se budeme věnovat další dívce. Ta se zanedbané výchovy na rozdíl od dvou výše zmíněných nedočkala. Nevychovávali ji však rodiče, nýbrž smečka psů. Její případ způsobil rozruch nejen v rodné Ukrajině, ale i po celém světě, a to především poté, co byly zveřejněny záběry, na nichž dívka běhá po čtyřech a vykazuje typické chování pro psa.
Oxana Malaya se narodila v listopadu roku 1983 v zapadlé vesničce na jihu Ukrajiny. Její rodiče byli těžcí alkoholici, kteří se stěží dokázali postarat sami o sebe, natož o novorozeně potřebující neustálou péči. Oxana tak vyrůstala v prostředí, v němž postrádala základní péči a lásku, které ke zdravému vývinu potřebuje každé dítě. Když byly Oxaně dva nebo tři roky, odešla z domu na dvůr, aniž by si toho její opilí rodiče všimli a začala si hrát se psy, kteří zde měli ohrádku. Mezi nimi se poprvé ve svém životě cítila v bezpečí a vřelém objetí lásky. Její rodiče ji od té doby stále více a více nechávali se psí smečkou, která postupem převzala rodičovské povinnosti za ně. Oxana se nakonec už ani nevracela do domova a žila výhradně se psy. Krmena byla syrovým masem, zbytky a dokonce byla nějakou dobu jednou ze samiček kojena. Brzy se naučila chodit po všech čtyřech, olizovat si rány, štěkat a dokonce i vrčet, když se cítila v ohrožení. Psí smečkou byla takto vychovávána přibližně dva roky. Nenaučila se chodit po dvou ani mluvit.
8. září (september) roku 1987 u Oxaniných rodičů konečně zazvonil sociální pracovník a malou dívenku z „péče rodičů“ oficiálně odebral. Poslána byla na základní školu a sirotčinec v Teromoku na Ukrajině. Zde zůstala až do 29. srpna (august) 1991. Z jejího čtyřletého pobytu ve škole a v sirotčinci existuje dokumentace a hodnocení učitelů, kteří Oxanu popisovali jako antisociální dívku bez základních hygienických návyků, která se projevovala výrazně zvýšenou agresivitou. V její dokumentaci je také často uváděno, že její chování se silně podobalo tomu psímu. Po dokončení prvního stupně základní školy byla poslána na jinou školu, a to i přes její nevyvinuté sociální chování. Zde studovala pouhých šest měsíců, než se její učitelé shodli, že potřebuje odbornou pomoc.
V novém sirotčinci dostala za úkol krmit a napájet místní psy. Podle zaměstnanců a učitelů tehdy ještě stále chodila po všech čtyřech. Oxana se procházela se psy po celý den, a když se jí učitelé snažili pomoci, začala hystericky štěkat a pokousala je. Po šesti měsících se tedy kantoři dohodli, že potřebuje daleko větší pomoc, než dokáží sami nabídnout a nechali ji přemístit do speciálního institutu pro děti s poruchami chování a nedostatečným kognitivním vývojem. Když její převýchova začala, bylo jí už osm let. Po nějaké době se však její stav začal zlepšovat. Sestry a učitelé ji naučili chodit a začala se učit nová slova. Trvalo dlouhých pět let každodenního učení a výchovy, než se Oxana dostala na kognitivní a společenskou úroveň svých vrstevníků.
Její případ se stal populárním i za hranicemi Ukrajiny poté, co se médii začalo šířit video, na němž se Oxana chová jako pes. Dané video pochází z jejích patnácti let, tedy z doby již dva roky poté, co se plně adaptovala na svoji lidskou roli. Vzniklo totiž kvůli ukrajinské televizní stanici, která o ní natáčela dokument. Filmaři byla požádána, aby na kameru předvedla své staré návyky a psí chování a dokonce po ní chtěli, aby na všech čtyřech skočila přes padlý strom. Oxana je poslechla a návrat k jejímu původnímu chování jí nedělal větší problémy. Vrátily se jí vzpomínky na lásku psí smečky a psychologům trvalo téměř další měsíc, než se jim ji podařilo psí chování opět odnaučit. Oxana se však v tomto ústavu měla dobře, a to až do osmnácti let, kdy byla poslána do domova pro zdravotně postižené.
Po letech zde, v Odesse, Oxanu navštívila antropoložka Elizabeth Grice. Na místě se jí naskytl překvapivý pohled. Dospělá Oxana stála a bavila se s přáteli. Když se jí Grice zeptala na dětství, uvedla jí do rozpaků. Oxana totiž vzpomínky na rané dětství zcela zablokovala a nic si z toho období nepamatuje. Následně své návštěvnici prozradila, že v ústavu, v němž žije, má za úkol dojit krávy. Dle jejích slov jí to pomáhá odreagovat se a zaměstnat svoji mysl, která chvilkami touží spadnout zpět do psího chování. Největším snem momentálně 33 let staré Oxany je nalézt svoji biologickou matku. A to i přesto, že ta se k ní chovala zcela lhostejně, bez lásky a její výchovu přenechala psí smečce.
