Za Japonsko položila život celá rodina.
Nezřídka se stává, že ty nejsilnější lidské příběhy z období válek zůstávají skryty a na veřejnost se dostanou až po dlouhých desetiletích. Takový osud měl i příběh japonského nadporučíka Hadžima Fudžiho, instruktora v armádní letecké škole Kumagaja. Několik měsíců před koncem druhé světové války, v prosinci (december) roku 1944 spáchala Fudžiho manželka jménem Fukuko sebevraždu. Na onen svět sebou však vzala i jejich dvě dcery Kazuko (3) a Čieko (1). Tragický osud sebe a svých dětí si dobrovolně zvolila jen proto, aby jejímu manželovi bylo umožněno vydat se na sebevražednou misi ve jménu vlasti.
Hadžime Fudži se narodil 30. srpna (august) 1915 a vyrůstal v prefektuře Ibaraki jako nejstarší syn ze sedmi dětí v rodině farmářů. Jeho rodiče si přáli, aby přebral vedení farmy po otci, Fudži měl však jiné plány a rozhodl se dobrovolně přihlásit do armády. Nastoupil jako pěšák do kulometné eskadry, kde se prokázal jako schopný voják. Následně byl tedy poslán na frontu do Číny, s níž Japonsko válčilo od roku 1931. Zde byl během bojů ošklivě zraněn na levé ruce, kam ho zasáhla střepina. Během pobytu ve vojenské nemocnici se poprvé potkal s Fukuko. Fukuko vyrůstala v rodině obchodníka v Takasaki v prefektuře Gunma. Měla dvě sestry a nejraději zpívala a hrála na piano. Poté, co dospěla, byla vyslána do Číny jako sestřička, aby ošetřovala zraněné japonské vojáky. V polní nemocnici se starala i o nadporučíka Fudžiho a netrvalo dlouho a dvojice se do sebe zamilovala. Brzy se rozhodli, že se vezmou. Jejich manželství tak bylo stvrzeno láskou, což bylo v té době v japonské společnosti neobvyklé, neboť většinou partnery svým dětem vybírali a domlouvali rodiče.
Nadporučík Hadžime Fudži
Hadžime Fudži byl považován za velmi schopného válečníka, a tak byl po svém uzdravení vybrán do vojenské letecké akademie. Zdroje neuvádějí, jaká pozice mu v letectvu byla přidělena, ale zmiňují, že nemohl pilotovat, protože měl ochablou ruku po zásahu střepiny a nedokázal by řádně manipulovat s řídícím přístrojem. Poté, co na jaře roku 1943 dostudoval, nastoupil do armádní letecké školy Kumagaja jako velitel roty, mající na starost budování charakteru studentů. Často svým žákům opakoval: „Pokud to bude třeba, zničte své letadlo o nepřátelskou základnu nebo nepřátelskou loď.“ Sám pak vždy dodával: „Nenechám zemřít jen vás. Já, jako velitel vaší roty, půjdu společně s vámi.“
Fudži chtěl svým slovům dostát a dobrovolně se přihlásil k speciálnímu útoku, kterému se v japonštině říká tokkotai. Snad proto, že jako učitel měl černé svědomí, neboť někteří jeho studenti již podnikli sebevražednou misi kamikaze a on sám byl v pořádku a v bezpečí. Přihlásil se i přesto, že to od něj nikdo nečekal a bylo velmi nepravděpodobné, že mu něco takového bude dovoleno, protože měl manželku a dvě děti. A tak, podle očekávání, byly jeho dvě žádosti zamítnuty, protože měl nejen rodinu, ale i důležitou pozici v armádní letecké škole.
Mladé dívky mávají sebevražedným letcům na cestu kvetoucími větvičkami třešně
Fukuko byla nejprve proti manželovu rozhodnutí se ke speciálním útočným jednotkám přidat, ale časem jeho odhodlání připojit se k útokům svých studentů na nepřátelské cíle pochopila. A to do takové míry, že 14. prosince (december) 1944 opustila svůj dům společně se svými dvěma dcerami a vyrazila s nimi k řece Arakawa, která protéká poblíž armádní letecké školy Kumagaja. A v zájmu manželovy lásky k vlasti a jeho odhodlání spáchat kamikaze se vrhla se svými dětmi do ledové vody. Druhý den ráno, 15. prosince (december), byla nalezena jejich promrzlá těla. Dívenky měly na sobě svá nejlepší kimona. Nejmladší Čieko byla připoutána k zádům své 24leté matky a tříletá Kazuko byla svázána provazem k matčině ruce.
Hadžime Fudži se nešťastnou novinu dozvěděl nedlouho po jejich objevení a okamžitě na místo vyrazil s praporčíkem Šimadou. Nikdo na místě nemohl poskytnout k tragédii takových rozměrů dostatečná slova útěchy. Fudžiho smrt manželky a obou dětí srazila na kolena, ale své odhodlání spáchat kamikaze neztratil. Přiměl ho i dopis na rozloučenou který napsala jeho žena. V něm stálo: „Vzhledem k tomu, že by ses o nás bál a neměl bys možnost svobodně vykonávat své povinnosti kvůli tomu, že jsme tady, tak jdeme napřed a počkáme na tebe. Prosím, bojuj bez výhrad.“ Večer, po pohřbu manželky a dětí, napsal Fudži dopis věnovaný své nejstarší dceři Kazuko, v němž vyzývá své dcery, ať na něj na onom světě počkají, že se k nim brzy připojí.
Členové jednotky Šinbu
Po smrti své ženy a dcer napsal Fudži třetí žádost, tentokrát však vlastní krví, v níž žádal, aby mu bylo umožněno účastnit se sebevražedné mise, aby ztracené životy jeho rodiny nepřišly nazmar. Pro tentokrát představitelé armády považovali okolnosti za dostatečně výjimečné, že mu umožnili se mise zúčastnit. Když pak odcházel z letecké školy Kumagaja, studenti a důstojníci pro něj uspořádali rozloučení a předali mu slavnostní meč, který zakoupili z ušetřených peněz.
Dne 8. února (február) 1945 byla zformována 45. letka Šinbu, aby provedla útoky kamikaze a Fudži byl jmenován jejím velitelem. Eskadra dvanácti mužů měla k dispozici devět stíhaček Ki-45 Toryu ve třech letkách. Eskadře přezdívali Kaishin, což v japonštině znamená veselý duch. Letka o devíti letadlech vyrazila asi v 5 hodin ráno 28. května 1945 z Chiranu. Na cestě do Okinawy se jedna ze stíhaček zřítila do moře. Zbývajících osm letounů se dostalo asi 72 kilometrů severozápadně od Nago Bay na západní straně Okinawy. Zde narazili na dva torpédoborce Drexler a Lowry a americké stíhačky, které zničily většinu jejich letky. Nicméně dvě stíhačky narazily do torpédoborce Drexler, který se velmi rychle po druhém nárazu potopil. Plavidla poblíž zachránila 199 amerických vojáků, avšak 158 námořníků z posádky Drexlera útok vedený Fudžim nepřežilo.
Rodinný hrob Fudžiho, Fukuko a jejich dvou dcer dodnes stojí na vrchu malého kopce ve městě Mitsukaido, ve Fudžiho rodném městě v prefektuře Ibaraki.
