Smrtící příroda aneb 10 nejjedovatějších tvorů planety, na které byste nikdy nechtěli narazit

Příroda ve své náruči ukrývá krásu, ale stejně tak i mnohá smrtelná nebezpečí, a to například v podobě jedem vyzbrojených živočichů. Zvířata své jedovaté látky vypouštějí při lovu nebo v rámci obranného mechanismu v momentě, kdy se ocitnou v bezprostředním ohrožení. Určit nejnebezpečnějšího z nich může být problematické i pro etablované odborníky, jelikož k vzetí do úvahy se nabízí hned několik faktorů jako třeba množství jedů a toxinů, jejich účinnost nebo roční počet obětí. Následující desítka tvorů žijících ať už pod mořskou hladinou, nebo na souši představuje výběr jedněch z nejvíce jedovatých zvířat planety, se kterými člověk přijde do kontaktu většinou jen jednou a zároveň i naposled.    

Štír smrtonoš (Leiurus quinquestriatus)

Nejúčinnější jed a zároveň nejbolestivější bodnutí ze všech štírů na světě má smrtonoš, který se vyskytuje v pouštních oblastech v mnoha zemích Afriky a Asie, ovšem nikdy ne přímo v písečných dunách. Dorůstá velikosti jen asi 10 centimetrů, díky čemuž je často velmi dobře schován před svými oběťmi, které tak znenadání ucítí prudkou bolest po jeho rychlém bodnutí, ačkoliv vzhledem k relativně malé kapacitě jedovatého váčku nezpůsobuje úmrtí tolik jako štír tlustorepý. Pokud se člověku po průniku jedu do krevního oběhu nedostane včas potřebné pomoci, hrozí během několika hodin, případně do dvou až tří dnů, smrt na celkové ochrnutí organismu. Zpočátku člověk pociťuje spontánní bolest břišních svalů, svírání a suchost v hrdle, poruchu řeči, poté přichází úzkost doprovázená podrážděností, nadměrné slinění, někdy i tvorba slabé pěny kolem úst. Současně dochází k samovolnému úniku moči a stolice, přičemž se dostaví křeče ve svalech. Pak nastupuje nepravidelné lapání po dechu, až nakonec dojde působením jedu k obrně dýchacího centra a člověk umírá. 

 Pralesnička strašná (Phyllobates terribils)

Štíhlé a pestře zbarvené žáby žijící ve středo a jihoamerických lesích mohou na první pohled působit zdánlivě neškodným dojmem, ale nenechte se oklamat. Ve skutečnosti je kůže těchto drobných stvoření, dorůstající do délky 1-6 centimetrů, napuštěna alkaloidními batrachotoxiny, jejichž množství se zpravidla liší podle jednotlivých druhů. Mezi nejjedovatější patří pralesnička dvoubarvá (Phyllobates bicolor) a právě pralesnička strašná vyznačující se zbarvením do žluta. Injekčně aplikovaný jed z jediné žáby dokáže usmrtit až tisíc myší, zhruba jeden miligram by stačil k zabití deseti až dvaceti dospělých osob. Amazonští indiáni jejich jedem potírají hroty svých šípů při lovu, což dalo za vznik staršímu označení celé čeledi těchto tvorů, a sice šípové žáby.  

 Čtyřhranka Fleckerova (Chironex fleckeri)

Čtyřhranka Fleckerova (taktéž čtyřhranka smrtelná či mořská vosa) bývá mnohými zoology označována za nejjedovatější zvíře světa. Tato medúza s horní částí zvonu o velikosti kolem 25 centimetrů a lepkavými, žahavými buňkami vybavenými chapadly, které dorůstající do délky až tří metrů, žije v tropických vodách australského pobřeží. Dospělý jedinec má ve svém těle tolik kardiotoxinu, že by dokázal zabít až 40 lidí. Žahavá vlákna způsobí nesmírnou bolest doprovázenou šokem a ochrnutím. Účinek jedu je naštěstí možné neutralizovat obyčejným octem, ovšem nezbytně nutná je i neprodleně provedená první pomoc.  

 Taipan menší (Oxyurans scutellatus)

Australský taipan žijící v řídce osídlené vnitrozemí oblasti kontinentu si vysloužil označení nejjedovatějšího hada planety. Jediné uštknutí tímto nebezpečným plazem by údajně vystačilo na zabití stovky lidí nebo 250 tisíc myší a jeho jed je 200-400krát účinnější než jed běžné kobry. Člověk mu může podlehnout již za čtyřicet sekund, není tedy s podivem, že úmrtnost se blíží sto procentům, nicméně existuje sérum, které v případě včasné aplikace poskytuje solidní šanci na záchranu života. Útěchou pak může být i fakt, že had je poměrně plachý a ke střetům s lidmi dochází jen výjimečně. Smrt by mohlo ovšem způsobit i pouhé škrábnutí o jeho vylomený a vysušený zub.  

Odranec pravý (Synanceia verrucosa)

Díky svému dokonalému maskování se nejjedovatější rybě světa odranci pravému přezdívá „kamenná ryba“. 25-50 centimetrů velký tvor připomínající omšelý korál se vyskytuje zejména v mělčích vodách teplých moří podél celého obratníku Kozoroha (část jižní Ameriky, Afriky, Austrálie) a zahrabaný v písku na jediném místě je schopný setrvat klidně i 24 hodin bez pohnutí. Při vstupu do moře se tak klidně může stát, že na něj nicnetušící plavec šlápne. V paprscích hřbetních ploutví se vyskytují žlázy vybavené nervovým jedem, a ačkoliv se lze smrti vyhnout podáním protilátky do několika hodiny od poranění, ročně ryba zabije asi dvacet nešťastníků. Neutralizace jedu je možná i důkladným omytím rány horkou vodou nad 45 °C. 

 Palovčík brazilský (Phoneutria fera)

Podle Guinessovy knihy rekordů se palovčík brazilský žijící v nížinách amazonských pralesů může chlubit titulem nejjedovatějšího pavouka planety. Tělo tohoto útočného tvora může dorůstat do délky až šest centimetrů, rozpětí končetin pak dosahuje až šestnácti centimetrů. Jeho jed je srovnatelný s jedem chřestýše a usmrtil již nejednoho člověka. Tvor je také nazývá jako „banánový pavouk“, jelikož se vyskytuje i na plantážích a může se usídlit i v zásilkách s trsy banánů mířících do Spojených států amerických a do Evropy. Strach z brazilského palovčíka při nakupování tropického ovoce mít ale nemusíte, jelikož chemické čištění a následné chlazení v dnešní době balíky podobných vetřelců spolehlivě zbaví. O prvenství mezi nejjedovatějšími pavouky se mimochodem uchází i snovačka jedovatá, neboli černá vdova, a agresivní australský sklípkan Atrax robustus.

 Takifugu 

Podmořský živočich z rodu čtverzubců nejlépe známý pod japonským názvem fugu (v překladu „říční prase“) má po celém světě asi 25 různých druhů. Ryba se živí planktonem, drobnými korýši nebo mlži a při napadení dokáže nafouknutím výrazně zvětšit svůj objem. V jejím těle, respektive zejména v játrech, pohlavních orgánech a kůži, se vyskytuje dávka jedovatého tetrodotoxinu blokujícího šíření nervových impulzů, která by stačila na zabití přibližně třiceti osob. U oběti dojde k postupnému ochrnutí veškerého svalstva, přičemž následuje udušení při plném vědomí. I přes riziko otravy a žádný známý protilék je fugu v Japonsku považována za výtečnou delikatesu a po odstranění nebezpečných částí si na ní labužníci rádi pochutnávají. 

  Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena luneta)

Ve světových vodách existuje asi deset druhů chobotnic rodu Hapalochlaena, jež zpravidla nedorůstají větší velikosti než jen několik centimetrů, ale i přesto se řadí mezi nejjedovatější zástupce zvířecí říše. Nejlépe jsou popsané dva druhy, a sice australská chobotnice skvrnitá (Hapalochlaena maculosa) a o něco menší chobotnice kroužkovaná. Pokud se chobotnice cítí ohrožené, zvýrazní na svém těle nápadné modročerné kroužky, v kterémžto případě je nejmoudřejší vzít nohy na ramena. Její kousnutí sice není příliš bolavé, ale smrtelné ano. Sliny chobotnice obsahují prudký jed, proti kterému neexistuje žádná protilátka a člověk umírá během pár minut.   

  Homolice mramorovaná (Conus marmoreus)

Nejjedovatějším plžem je dravá homolice mramorovaná dorůstající kolem 12 centimetrů a vyskytující se ve vodách Zanzibaru, Indie, Filipín, ale i v některých oblastech Tichého oceánu. Své toxiny vypouští malou jehličkou a jedna kapka jejího jedu je dostatečná na zabití až dvaceti osob. Účinky se mohou dostavit okamžitě, nebo mohou propuknout až za pár dní, nicméně oběť se může těšit na prudkou bolest, natékání, brnění a otupělost, v horších případech pak na paralýzu svalstva, problémy se zrakem a následné selhání dýchacího systému. Ačkoliv neexistuje žádný protijed, není třeba se vodě kvůli homolici do konce života vyhýbat, jelikož její střet s člověkem je poměrně vzácný a doposud bylo zaznamenáno jen něco kolem třiceti lidských obětí.   

 Kobra královská (Ophiophagus hannah)

Kobra královská je považována nejen že největší druh kobry, ale také za největšího jedovatého hada planety. Místem jejího výskytu je jihovýchodní oblast Asie a může dorůstat délky necelých šest metrů, přičemž váží i více než dvanáct kilogramů. Pokud není po uštknutí včas aplikováno sérum, je její neutotoxický jed (způsobující ochrnutí nervového systému) smrtelný v 50-60 procentech případů. I tak ovšem k příliš mnoha úmrtím nedochází, neboť kobry královské nejsou příliš agresivní, je jich relativně málo a ne vždy při kousnutí vypustí svůj jed, který mimochodem dokáže během tří hodin údajně zabít i dospělého slona, pokud dojde k uštknutí do citlivého místa jako třeba do chobotu. A ač vám to nepřeji, tak pokud na nějakou kobru přeci jen narazíte, fackující metodu jako tento chlapík raději nezkoušejte. A rozhodně si s ní nedávejte francouzský polibek jako tento blázen. A ani se s nimi nekoupejte ve vaně jako tento nepochopený romantik.