„Móda je podceňované médium,“ říká zakladatelka Vanami. Klára Kozderková tvoří z deadstocku a otevírá společenská témata

S Klárou Kozderkovou jsme si povídali o její značce Vanami, studiu v Dánsku, vyhoření a klikaté cestě za vlastním snem. Design bere jako komunikační prostředek, který jí pomáhá komunikovat společenská a politická témata. Tvoří z deadstock materiálů od lokálních prodejců.

Na počátku jsi chtěla být baletkou. Co tě tedy nakonec přivedlo k designu?

Oba moji rodiče jsou hudebníci. Můj táta hrál na trubku v Národním divadle, takže jsem hodně času trávila v zákulisí. Původně jsem si myslela, že se mi líbí ten tanec a umění, takže jsem se rozhodla, že budu taky baletkou. A asi do osmi let jsem se tomu intenzivně věnovala. Pak jsem ale začala růst a moje tělo se měnilo. V tu chvíli začal body shaming.

Takže jsem pomalu přešla ke kreslení a návrhářství. Během toho jsem zjistila, že mě vlastně nebaví balet jako takový, ale hrozně se mi líbil po vizuální stránce. V devíti jsem se tedy prostě rozhodla, že chci být návrhářka. Velký vliv na to měli i moji prarodiče. Babička se mnou šila, pletla a háčkovala. Pak jsem nastoupila do šicího kroužku a přirozeně zamířila na SOŠku do Holešovic.

Říkali mi, že jsem skvělá v organizování věcí a hodně nadšená, ale že mám obě ruce levé a nikdy bych se tím neměla živit.

To je dost obdivuhodné dát si takový cíl už v takhle brzkém věku a opravdu ho dotáhnout dokonce.

Drží mě dodnes. Když se pro něco rozhodnu, tak to prostě dotáhnu do cíle.

Když se vrátíme ke studiu na střední škole. Jaké bylo?

Musela jsem si všechno hodně vydřít. Na škole jsem totiž dlouho slýchala, že budu skvělá asistentka. Říkali mi, že jsem skvělá v organizování věcí a hodně nadšená, ale že mám obě ruce levé a nikdy bych se tím neměla živit.

To zní hrozně. Mělo to nějaký vliv na tvoje odhodlání?

Určitě to na mě mělo vliv, ale nezastavilo mě to, protože jsem věděla, že se to můžu naučit. Odnesla jsem si z toho, že umím být hodně odolná. Když mi někdo řekne něco negativního, nerozhodí mě to. Když ale během šití udělám nějakou praktickou chybu, vracejí se mi hlasy vyučujících.

Zobraziť galériu

(5)

V těch devíti jsem si řekla, že budu kreativní mastermind, že budu tvořit podle sebe.

Jak pracuješ s takovými momenty?

Je pro mě důležité nepřenést paniku na zákazníky. Neprojektovat na ně svůj budoucí problém a narovinu s nimi komunikovat. Musím si připomenout, že to nijak nesnižuje moje schopnosti a kvalitu práce. Občas se prostě stane nějaká chyba.

Pojďme se vrátit ke tvojí značce. Proč ses rozhodla, že si založíš něco vlastního?

Od začátku jsem byla rozhodnutá, že nechci pracovat pro nikoho, ale že budu mít svoji vlastní značku. V těch devíti jsem si řekla, že budu kreativní mastermind, že budu tvořit podle sebe. Což je něco, co jsem asi viděla u svých rodičů, kteří byli dlouho na volné noze. Od mala jsem před sebou měla příklad toho, jak to vypadá, když tě práce baví.

Jak bys popsala Vanami?

Vanami je pro mě už projekt, a ne pouze značka. Mám vlastní obchod, pořádám různé akce, které nesou tu svoji DNA. Snažím se jít cestou, že lidem poskytuju službu, která má pro lidi být příjemná a přínosná, takže se k ní budou chtít vracet. Tvořím z deadstock materiálů a snažím se zpracovávat zbytkové textilie a trochu snižovat stopu.