Legandárny MMA bojovník Cro Cop ničil súperov brutálnymi kopmi do hlavy. „Lámal som kosti a trhal svaly,“ vyhlásil

Pravá noha nemocnice, levá noha hřbitov. Kdykoliv se vede řeč o nejlepších bojovnících všech dob, bývá jen otázkou času, než někdo zmíní jméno legendárního Mikra „Cro Copa“ Filipoviće a jeho „smrtící“ kopy na hlavu.

Chorvatský zápasník se nesmazatelným písmem zapsal do historie světových organizací a záběry z jeho bitev do dnešního dne patří do výkladní skříně toho nejpůsobivějšího, co bylo za poslední dekády na poli bojových sportů k vidění.

Proč? Jednou z věcí, kterou fanoušci bojových sportů milují, jsou knockouty. A ty Mirko Filipović rozdával jako na běžícím páse. Obdivuhodné ale nejsou jen jeho výkony v ringu či kleci, ale i jeho příběh.

Jsem bojovník a není pro mě ostuda padnout. Ostuda je nepostavit se. – Mirko Filipović

Chtěl se dostat z chudoby

Jak uvádí server The Body Lock, vášeň pro sport měl Filipović už od dětství. Tehdy se věnoval atletice, zejména běhům na krátkou vzdálenost. Když však viděl filmy, v nichž jako hlavní hvězdy zářili Bruce Lee a Jean-Claude van Damme, jeho svět se změnil a začal toužit po tom stát se zápasníkem. Už v sedmi letech začal trénovat Taekwondo, z něhož později přešel na karate, box a kickbox. V těchto disciplínách se brzy těšil skvělých výsledků i na národní úrovni.

„Kolem roku 1995 jsem se z naší vesnice přestěhovat do Záhřebu, který je asi 300 kilometrů daleko. V kapse jsem neměl ani dolar,“ vzpomíná na krušné začátky. „Věděl jsem, že sport je mou jedinou možností, jak se vyprostit z chudoby, vydělat peníze, pomoct mámě a celé rodině,“ dodal.

Podle statistik portálu Tapology nastoupil Cro Cop do svého prvního profesionálního zápasu v kickboxu v březnu roku 1996, tedy v necelých dvaadvaceti letech. Už předtím měl však relativně bohaté zkušenosti z amatérského boxu. Soupeřem se mu tehdy stal Francouz Jérôme Le Banner, budoucí mnohonásobný šampion, kterého Mirko Filipović zdolal na body.

Člen armády a protiteroristické jednotky 

Jeden z nejdůležitějších momentů v Cro Copově životě však nastal v době, kdy pracoval u chorvatské armády. K té se přidal už v devatenácti letech, později také sloužil u protiteroristické jednotky Lučko. Odtud také pochází bojovníkova přezdívka „Cro Cop“ (zkratka pro „Croatian Cop“ , v překladu „chorvatský policista“).

Jednoho dne Filipovič požádal o povolení odjet na dva týdny trénovat s národním kickboxerským týmem. „K mému údivu mi to dovolili,“ vzpomínal Cro Cop pro britský deník Independent.

Ukázalo se však, že věnovat se plnohodnotně bojovým sportům a kariéře u armády nebylo možné. „Po dvou týdnech jsem byl pozadu s vojenským tréninkem a předvolal si mě nadřízený velitel,“ vysvětloval Filipovič. Ten mu dle jeho slov řekl následující: „Nemyslím si, že z tebe bude moc dobrý voják, ale věřím tomu, že z tebe bude dobrý bojovník. Propustím tě a chci, abys trénoval dvakrát denně a aby ses postaral o to, že na tebe bude tvá rodná země hrdá.“

A jeho přání splnil.

První zápas pro mě byl největší šok. Nevěděl jsem, co očekávat. Soupeř byl naprosté zvíře… 130 kilo čistých svalů.

Cesta k bohatství a ke hvězdám