Česká MMA legenda se vrací do boje: Petr „Monster“ Kníže si chce v Oktagonu dojít až pro titul (Rozhovor)

Živoucí legenda. Tak by se dal stručně popsat slavný MMA zápasník Petr „Monster“ Kníže, který je neodmyslitelnou součástí domácí bojové scény už od jejích počátků. Prošel si těžkou dobou, kdy se u nás MMA teprve rodilo a zápasilo i vícekrát za jednu noc, s jedinou výjimkou pokořil každého, kdo se mu postavil do cesty, a kromě toho vybudoval i vlastní úspěšný gym, z něhož vzešla i současná rostoucí hvězda UFC Makhmud Muradov.

Jediné, co mu chybí, je titul velké organizace, za kterým si však nyní neohroženě jde. Nejprve však musí třiačtyřicetiletý Petr „Monster“ Kníže zvládnout sobotní zkoušku – na turnaji Oktagon 23 totiž poměří síly s Italem Andreou Fusim. Nejen o tomto zápase jsme si s nestárnoucím veteránem popovídali v novém rozhovoru, kde jsme probrali i dávné rivalství s Karlosem Vémolou nebo i to, jak u nás MMA vypadalo před dvaceti lety.

Pavol Neruda nám v rozhovoru řekl, že hledat pro Vás soupeře je velmi obtížné, protože domácí scéna se Vám prakticky vyhýbá. Vnímáte to tak i Vy? Cítíte od ostatních bojovníků zvýšený respekt?

Myslím, že to je spíš o něčem jiném. Já se na této scéně pohybuju už dvacet let a většinu kluků, kteří tu teď zápasí, jsem trénoval nebo jsem s nimi spolupracoval. Nebo jsem trénoval a spolupracoval s jejich trenéry. Tohle je ten první problém – že se známe. A samozřejmě druhá věc je, že kluci nechtějí prohrávat se starým chlapem. (Smích)

Nedivím se jim, ostatně všichni Vás označují za legendu. Cítíte od mladých bojovníků, že k Vám vzhlíží?

Já to takto nevnímám a nepřipouštím si to. To z toho důvodu, že mám svůj vlastní gym, snažím se s mladými bojovníky pracovat a chci, aby ti, co tam chodí, měli připravené vše, co potřebují. Jde mi o to, aby se vyvíjeli. Ostatní věci jdou trochu mimo mě, proto ani tolik nevyužívám sociální sítě. Jsem stará škola.

Jak se Vám dařilo zkombinovat vlastní přípravu s tréninkem dalších bojovníků ve Vašem Monster Gymu? Měl jste sám na sebe tolik času, kolik jste potřeboval?

Mám to takto pořád stejně. Od doby, co trénuju, tak víceméně pořád zápasím. Když se na nějaký zápas připravuju, tak samozřejmě musím trochu omezit ty ostatní tréninky, nicméně vzhledem k tomu, že připravuju profesionály a trénuji s nimi, tak v tom takový zásadní rozdíl není. Nemám tady ale sparring partnery, takže musím jezdit někam jinam, třeba do polského Ankosu. Tím pádem, když tu nejsem, tak to musí vést někdo jiný, ale jinak normálně trénujeme spolu.

V sobotu budete hlavní hvězdou turnaje Oktagon 23, kde Vás čeká zápas s Italem Fusim. Jak se teď krátce před bojem cítíte? Jste s přípravou spokojen?

Víceméně jsem spokojený. Jedná se jen o to, že za těchto podmínek, které v současnosti jsou, tak to není zcela ideální. Spousta lidí nemá podmínky k tomu, aby mohla co nejlépe trénovat. Pro profesionály to sice bylo povolené, ale do gymu chodila polovina lidí. Museli jsme to tedy nahrazovat tím, že jsme jezdili do zahraničí. To byl jediný zádrhel, ale jinak příprava proběhla v pořádku.

Pomohl Vám v přípravě nějakým způsobem i Makhmud Muradov? Pomohl Vám třeba vymyslet taktiku nebo podobně?

Za normálních okolností spolu pravidelně trénujeme, ale protože byl tentokrát celou dobu v Uzbekistánu, tak ne. Má příprava byla už od ledna, takže ještě předtím, než odletěl, jsme spolu trénovali, ale bylo to v rámci jeho přípravy. Jinak ale samozřejmě spolupracujeme jako tým.

Za svou kariéru jste vyhrál skoro všechny zápasy, jedinou prohru máte s Karlosem Vémolou a tenkrát mezi vámi byly vyostřené vztahy. Dneska už jste zadobře, ale proč jste se tehdy neměli rádi?

Tenkrát jsme se neznali a on vůbec nepůsobil na české scéně. Ten rozkol byl tedy především kvůli tomu, že on narážel na českou scénu a ponižoval úroveň českých zápasníků a českého MMA, ale přitom o tom nic nevěděl. Takže to byl ten problém, ale to jsme si pak vyříkali a dneska jsme kámoši.

Zajímavé je, že jste ten zápas s Vémolou ale neodklepal a nechal jste se uspat. Bylo to kvůli hrdosti bojovníka, nebo proč jste to udělal?