Filmová verze Kanceláře Blaník se těší diváckému zájmu, je však na co se těšit?
Politická satira je žánr, který pro běžného diváka nebývá příliš lákavý. Při správné kombinaci ostrého humoru a trefných reakcí na aktuální dění však může vzniknout brilantní počin s kultovním potenciálem. Trefy do černého jsme se dočkali v 90. letech, kdy českou veřejnost bavil seriál Česká soda. Některé hlášky od té doby zlidověly a památné scény si fanoušci připomínají dodnes.
Na podobný projekt jsme čekali několik let. Konkrétně do dubna 2014, kdy byl na internetové televizi Stream odvysílán první díl satirické komedie Kancelář Blaník. Ta se volně inspirovala britským seriálem The Thick of It a v hlavní roli představila lobbistu Tondu Blaníka ztvárněného Markem Danielem.
Blaník je fiktivní postava, která pro tuzemské politiky zařídí první poslední, jen když mu z toho něco kápne. Asistuje mu dvojice Žížala (Michal Dalecký) a Lenka (Halka Třešňáková), kteří jej obskakují a vaří mu kávu.
Seriál se postupně stal úspěšnou a známou značkou v českém prostředí, a po 5. sérii jsme se dočkali překvapení v podobě oznámení o tvorbě celovečerního filmu, který bude satirou na volbu nové hlavy státu.
Snímek dostal název Prezident Blaník. Režie se ujal Marek Najbrt, který natočil větší část seriálových epizod a v hlavních rolích se představilo již velmi dobře známé trio Žížala, Lenka a Tonda. Hlavní hrdina v podání Marka Daniela se rozhodne ohlásit svoji kandidaturu. Při sběru podpisů láká na máslo a korupci pro všechny nebo lithium do každé rodiny a brzy se mu podaří nasbírat 100 tisíc podpisů.
Problém však nastane v momentě, kdy má podpisové archy doručit na ministerstvo vnitra jeho asistent Žížala. Toho kdosi přepadne a s prezidentskou kandidaturou je konec. Tonda je však následně vržen do víru událostí, které ho přimějí k závažným rozhodnutím, jenž mohou ovlivnit celou republiku.
Prezident Blaník o prvním víkendu zaplnil kina a přinesl do nich mnohonásobné salvy smíchu. Volbu prezidenta mají totiž všichni v živé paměti a parodování několika památných momentů, které byly propírány v médiích, je o to vtipnější.
Na diváky zabírají i nečekané vstupy známých tváří jak politického, tak kulturního života, které mají ve snímku vedlejší role. Právě přítomnost známých jmen a parodování toho, co většina Čechů sledovala poslední měsíce, je nejsilnější stránkou filmu.
Bohužel, struktura vyprávění není taková, abychom na Prezidenta Blaníka mohli koukat třeba za pět let a bavit se stejnou měrou. Satira se veze na vlně nedávného celospolečenského zájmu a působí velmi jednorázově.
A ač se velmi pravděpodobně budete po většinu stopáže dobře bavit, faktem je, že zvolená forma vyprávění není ideální. Působí epizodicky, jakoby šlo o poslepovaný seriál, který protíná jedna spojující linie. Místo opravdu ryzí satiry se dočkáte spíše povrchového humoru a hrubých nadávek, které jsou mnohdy laciné a zbytečně nadužívané. Prezident Blaník volbu nové hlavy státu po krůčcích obchází a nejde do hloubky.
Humornou reflexi celospolečenského fenoménu nečekejte, spíše směsicí gagů, která za pár let nebude dávat smysl, natož aby nějakým způsobem reflektovala průběh voleb. Nefunguje ani motivace postav, Blaník i jeho asistenti otáčejí názory o 180 stupňů v rekordním čase a jen proto, aby šli na ruku scénáři.
I přes veškerá zmíněná negativa má celovečerní politická satira celou řadu světlých momentů. Linie s Lumpenkavárnou patří k trefným nápadům, stejně jako propojení se skutečným světem. Tonda Blaník se osobně potkává se všemi prezidentskými kandidáty. Někdy to skřípe, jindy se nevědomky reakce kandidátů velmi hodí do vystavěného narativu.
Dočkáte se bohužel i hluchých míst. Prostřední část filmu představuje útlum a manželská etuda asistentky Lenky byla příliš roztahaná, i když přinesla jedny z nejlepších gagů. Oceňuji však snahu tvůrců, kteří poslední scény dotáčeli na poslední chvíli, a to i přesto, že to je v závěrečné části znát.
V české kotlině vznikla nebývala filmová satira, která dokázala zaplnit kina a svižně reagovat na aktuální situaci. Bohužel si při tom vedla hůře, než jsme čekali a sází spíše na laciný humor. Ten sice vyvažuje několika velmi zdařilými gagy, ale vzhledem k nesoudržnosti příběhu a scénám, které byly šité horkou jehlou, ztrácí na atraktivitě a musí ve vás zanechat dojem, že takto výživné téma se dalo zpracovat lépe a více nadčasově. 7/10
