Vydali jsme se za někdejším moderátorem nejbláznivějších pořadů z 90. let, které kdy naše kotlina zažila. Slávek Boura dnes píše knihy a kreativně tvoří mimo veřejný svět, udělal ale prý první sociální síť v Česku.
Připravili jsme pro vás článkový seriál o divokých 90. letech v České republice.
Zajímavý fenomén sledujeme z různých pohledů, v minulém díle jsme si připomněli vzestup a pád Ivana Jonáka, který definoval podobu klasického českého mafiána a nechal zabít svou vlastní manželku.
- Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
- ČT 3, pes Novák, legendární estrády i čágo bélo, šílenci. Jak se proměnila televizní zábava od 90. let?
- Divoký experiment, který měl z Čechů udělat boháče. Kuponová privatizace přinesla první tuneláře i odstátnění 367,5 miliardy korun
- Ivan Jonák byl králem českých mafiánů. Vlastnil klub, kam chodil Karel Gott i pražské podsvětí, za noc dokázal vydělat milion
Jen máloco se stalo definicí devadesátkové bláznivosti tehdejších televizních pořadů jako Kolotoč, Doremi, Tabu nebo Rande. Komerční televize tehdy překypovaly kreativním bizárem a diváci to s ochotou přijímali. Nova měla milionovou sledovanost, v jejich pořadech se objevovaly šílenosti, které by dnes už zřejmě obstály jen velmi těžce.
Rozhodl jsem se proto setkat s moderátorem, který se proslul moderováním jednoho z nejšílenějších pořadů – Slávkem Bourou. Základem televizní seznamky Rande bylo deset mladých mužů (popř. žen), kteří se ucházeli o srdce svého protějšku. Vyhrál jenom jeden a na konci pořadu si mohl vybrat finanční odměnu nebo romantický večer s potenciálním partnerem.
Pořadu se účastnili poměrně zvláštní postavičky, pro které byly připraveny mnohdy mimořádně obtížné (a nutno říct také pro diváka velmi zábavné) úkoly. Zajímalo mě, kolik moderováním vydělal, jak tehdejší pořady vznikaly, co si myslí o Vladimíru Železném, youtuberech, ale i na jeho nedávné obvinění z pašování drog.

Co pro vás konkrétně znamenají 90. léta?
Slyšel jsem takovou dobrou hlášku, že kdo si pamatuje 90. léta, ten je neprožil. V zásadě ty devadesátky byly v mnoha věcech rychlejší, než je dnešek. Gejzíry nápadů, kreativity a práce…
Jak na tyhle začátky vzpomínáte?
Tehdy nikdo nevěděl, jak se takové komerční médium dělá, co vlastně diváci opravdu chtějí, tak jsme si mohli dělat úplně všechno, co jsme si vymysleli.
To už takto nefunguje?
To už dneska není. Naše největší vyznamenání bylo, když se ve studiu smáli i kameramani tak, že cukali kamerami. To už dneska nemůže ani existovat, což je obrovská škoda jak pro tvůrce, tak pro diváka. Teď je taková vykastrovaná doba.
Jak jste vnímal příchod devadesátek?
Já jsem koncem 80. let dělal rockovou muziku. Bylo to volnější a tím, že jsme tvořili, tak jsme měli pocit, že nám nikdo nic nezakazoval, že nás komouši hlídali jen tak trošičku. A pak přišlo období 90. let a kromě toho, že lítaly čepice nahoru a všichni byli rádi, že se otevírá kapitalismus, tak někdo se dal do podnikání a někdo tuneloval banky – ale u toho jsme nebyli.
U čeho jste tedy byl?
Měl jsem nádhernou šanci být u začátku Radia Kiss, a kdyby nebylo Markéty Majerové, se kterou jsem pak dělal tu televizi, tak bych byl v rádiu. Lidi nebyli vůbec zvyklí na soukromá média. Půl roku mě posluchači nedávali a pak jsem se uchytil. Překonali jsme tehdejší jedničku Evropu 2 a byl to obrovský úspěch.
Ale pak jste šel do televize…
Markéta mě odvlekla do nově vznikající TV Nova a tam se to opakovalo. Nejdřív nás diváci nenáviděli a pak vznikla obrovská špička. Naše pořady měly milionovou sledovanost.
S 90. lety a tehdejším polosvětem začínajících hvězd i mafiánů vznikl zajímavý fenomén – Discoland. Byl jste tam někdy?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Kolik si vydělal za moderování svých pořadů;
- jaký problém s ním měl tehdejší ředitel TV Nova Vladimír Železný;
- co si myslí o youtuberech;
- jak Slávka Bouru přepadli nožem, když dělal taxikáře;
- jaký je jeho postoj k tvrdým drogám.