Chtěla být za vodou, málem se v ní utopila. Se životem Američanky jménem Annie Edson Taylor se váže skutečně kuriózní příběh.
Niagarské vodopády, slavný přírodní úkaz na hranicích Spojených států amerických a Kanady, se v minulosti staly vyhledávaným místem nejen pro zástupy turistů a cestovatelů, ale také pro řadu odvážlivců. Někteří z nich se je pokoušeli přejít po napnutém, několik set metrů dlouhém laně, což jako první v roce 1859 dokázal 35letý francouzský provazochodec a akrobat jménem Charles Blondin, zatímco jiní nebojácní dobrodruzi se naopak snažili překonat vodopády uvnitř dřevěného sudu. Vůbec prvním člověkem v historii, kterému se tento vysoce riskantní kousek podařilo přežít, se 24. října (október) roku 1901, v den svých 63. narozenin, stala učitelka jménem Annie Edson Taylor. Ještě o pár dní dříve ovšem vodopády překonala její kočka, kterou žena záměrně poslala dolů po řece ve svém sudu, aby tak otestovala jeho pevnost. Dlužno podotknout, že navzdory zvěstem domácí mazlíček nebezpečný pád přežil a se svojí majitelkou později dokonce zapózoval i na několika fotografiích.
Annie, kočičí hrdinka a sud
Annie Edson Taylor se narodila 24. října (október) 1838 v newyorském městečku Auburn. Byla jedním z osmi dětí a když její otec Merric Edson zemřel, zanechal po sobě dostatek peněz, který měl 12leté Annie a zbytku rodiny zajistit vcelku pohodlný život. Annie se později rozhodla pro absolvování čtyřletého výukového kurzu, po kterém se stala učitelkou, ovšem ještě během studií se střetla se svým budoucím manželem Davidem Taylorem, s nímž po svatbě založila rodinu. Osud však dvojici příliš nepřál a jejich syn v útlém dětství zemřel. Nedlouho po chlapcově skonu následovala také smrt jejího manžela Davida.
Po ovdovění Annie Taylor vystřídala několik prací a měst, až nakonec na nějakou dobu zapustila kořeny v michiganském Bay City. Zde se chtěla stát taneční instruktorkou, nicméně vzhledem k tomu, že v té době ve městě žádné taneční školy nebyly, otevřela si svoji vlastní a v pozdější fázi svého života se přestěhovala do Sault Ste. Marie, kde si přála vést výuku v oblasti hudebního umění. To bylo v roce 1900, netrvalo však dlouho a Annie začala opět hbitě střídat místa pobytu, přičemž tentokrát odcestovala do San Antonia v Texasu, odkud pokračovala za prací až do Mexico City. Ani zde však na již postarší ženu neusmálo štěstí, a tak se s neúspěchem vydala na dlouhou cestu zpátky do Bay City.
Mizerná finanční situace a snaha vyhnout se chudobinci tehdy zažehly v hlavě Annie Taylor myšlenku, že jako první člověk na světě zdolá pověstné Niagarské vodopády uvnitř dřevěného sudu. Byla si dobře vědoma, že nebezpečný kousek se jí může velmi snadno stát osudným, avšak vidina slávy a bohatství byla jednoduše silnější než pud sebezáchovy. Přípravy tak mohly začít.
Niagarské vodopády dosahují šířky asi 1200 metrů a celkové výšky kolem 52 metrů. Tento přírodní zázrak vznikl přibližně před 12 tisíci lety, nicméně vzhledem k erozi, která vodopády postupně posouvá proti proudu, se odhaduje, že zhruba za 50 tisíc let přestanou existovat
K pokoření Niagarských vodopádů Annie Taylor použila na zakázku zhotovený sud z dubového dřeva a se železnými výztužemi, který byl na vnitřní straně vystlán matrací, ovšem ještě předtím, než se očekávaná událost uskutečnila, došlo k několika odkladům, jelikož zúčastnění se údajně obávali případného obvinění z podílení se na sebevraždě. Jak již bylo zmíněno výše, když už se onen den zdolání vodopádů přeci jen přiblížil, poslala Annie po řece nejprve svoji kočku, aby se tak přesvědčila o spolehlivosti sudu. Přežití domácího mazlíčka jí dodalo potřebnou odvahu a na den svým 63. narozenin, tedy 24. října (október) 1901, mohla učitelka v pokročilém věku konečně vyplout. V odpoledních hodinách byl sud vyvezen veslovým člunem na řeku Niagaru, kde do něj Annie vlezle společně se svým polštářkem ve tvaru srdce pro štěstí. Poté byl sud od člunu odpoután.
Proud řeky odnesl sud s učitelkou k jednomu ze tří Niagarských vodopádů, který je podle svého tvaru nazývaný Podkova. Po pádu sudu se okamžitě rozběhlo pátrání a ženu se brzy podařilo najít - k překvapení mnohých živou a bez větších zranění. Annie utrpěla pouze menší šrám na hlavě. Plavba celkově trvala přibližně 15 minut, po kterých následovala ještě nějaká doba, než se ženu podařilo z nepohodlného sudu vyprostit. „Snažila bych se odradit každého, kdo by snad chtěl podobný kousek zopakovat, a to i kdyby to měla být má poslední slova před smrtí. Raději bych vlezla do hlavně děla s vědomím, že mě rozstřelí na kusy, než abych sjela vodopády podruhé,“ popsala Annie tisku svůj hrůzostrašný zážitek.
Vysněná sláva a bohatství se však ne a ne dostavit. Zpočátku si Annie vydělávala veřejným vyprávěním o svém dobrodružství, nejednalo se však o žádné závratné částky. Manažer jí navíc utekl se sudem, s nímž vodopád překonala, a většinu úspor Annie vynaložila na najmutí soukromých detektivů, kteří jej měli za úkol najít. Později se sud podařilo naleznout v Chicagu, jen aby brzy nato opět zmizel. Tentokrát již nadobro. Své poslední roky Annie strávila pózováním na snímcích s turisty u svého stánku se suvenýry a několika neúspěšnými pokusy o zbohatnutí. Její ohromné odhodlání být takříkajíc za vodou se tedy naneštěstí nesetkalo s úspěchem, i přesto se však Annie Edson Taylor zapsala do historie velmi tučným písmem. Zemřela 29. dubna (apríl) 1921 ve věku nedožitých 83 let.
Annie Edson Taylor vedle svého sudu, který jí nakonec vytoužené bohatství nepřinesl
Post scriptum
V minulém století se o zdolání Podkovy po vzoru Annie Edson Taylor (navzdory jejímu varování) pokusilo několik dalších odvážlivců. Jako druhému člověku v historii se Niagarské vodopády podařilo v sudu v dubnu (apríl) roku 1916 překonat muži z Velké Británie jménem Bobby Leach, který údajně později téhož roku zemřel na následky zranění po uklouznutí na pomerančové slupce. Za zmínku stojí například také případ řeckého přistěhovalce George Stathakise z roku 1930, který si s sebou do obřího sudu vzal svoji 150letou želvu. George tvrdý pád kupodivu bez problémů přežil, těžký sud však zůstal příliš dlouho zachycený za vodopádem a muž se utopil. Jeho půl druhého století stará želva jménem Sonny přežila. V roce 1984 vodopády úspěšně v sudu proplul také česko-kanadský kaskadér Karel Souček, který je stejně jako Annie Edson Taylor pochován na místním hřbitově. Osudným se mu stal podobný nebezpečný kousek, ke kterému se odhodlal o rok později v texaském Houstonu. Nejmladším člověkem, který Niagarské vodopády v sudu překonal, se roku 1985 stal tehdy 22letý začínající kaskadér Steve Trotter, jenž svůj výkon zopakoval znovu o deset let později a stal se tak i prvním člověkem, který zdolání vodopádů dokázal přežít hned dvakrát. V současnosti je překonávání vodopádů považováno za ilegální a případní provinilci mohou čelit vážným postihům.