Japonská mytologie vypráví o stovkách stvoření. Pojďme se podívat na ta nejkrutější z nich.
Japonsko je pro nás Evropany velmi vzdálená země. Nejen co se týče vzdálenosti zeměpisné, ale především i kulturní. Země vycházejícího slunce se pyšní bohatou historií a rozsáhlým kulturním dědictvím. To nám nepřináší jen úchvatnou architekturu, cenné umělecké výtvory, ale i tajemné příběhy vycházející ze vzrušující mytologie. Japonsko je unikátní země a podobně jsou na tom i monstra a kreatury, které vznikly především v lidových povídačkách. V těchto příbězích se schovávají nejen podivná stvoření, ale i smrtící a děsivé kreatury. Japonci jsou duchy víceméně posedlí, a pokud byste si pohovořili s obyvateli především venkovních oblastí, narazili byste na stovky fantaskních tvorů. Mnoho z nich by bylo neškodných, mnoho vzešlých z tragických událostí a více než pár zlých. Ve skutečnosti se dle příběhů po zemi příliš zlých duchů nepohybuje, avšak těch pár o kterých vám píšeme níže byste potkat nechtěli.
Uši-Oni
Při chůzi po pláži si musíte dávat dobrý pozor. Mohli byste šlápnout na skleněné střepy nebo třeba na vyplavenou žahavou medúzu. Nicméně, pokud se nacházíte v Japonsku, je zde ještě něco, na co si musíte dát pozor. Je jím neslavný „kraví démon“, který nejčastěji terorizuje rybáře. Uši-Oni („kraví démon“ či „býčí démon“) je legendární monstrum, které obývalo Japonsko. Pracovalo výhradně s místními kreaturami, kterým se přezdívalo nure-onna, což byly bestie s hlavou ženy a tělem hada, a společně útočili na rybáře. Takže máte býčího démona a hadí ženu, kteří se vás snaží zabít, to by mohlo nejednoho odradit od relaxování na rybách. Nyní, když víte, co jsou uši-oni zač, přichází další problém. Abyste se jim mohli vyhnout, bylo by dobré vědět, jak vypadají. V různých částech Japonska vám budou místní tvrdit něco jiného. V některých popisech bude mít tělo kraba a hlavu vola, v jiných bude tělo spíš pavoučí. Jiní se zase domnívají, že uši-oni je jen velmi nepřátelská kráva. Jinde ho zobrazují jako zvíře s kly a s křídly. Jinde je zobrazován jako čínský drak. Pokud chcete vidět verzi v podobě čínského draka, navštivte Uwajima Ushi-Oni Matsuri Festival, během něhož se jeho podoba o velikosti několika desítek metrů pronáší městem.
Kamajtači znamená v překladu „lasička se srpy“. V příbězích rozšířených napříč Japonskem se jedná o trojici bratrů, přičemž někdy se hovoří o trojčatech lasiček, které ozbrojené srpy napadají lidi a uřezávají jim dolní končetiny. První z nich má za úkol vytipovat si oběť a složit ji k zemi, druhá ji okamžitě poté odřízne obě nohy, ta třetí pak zašívá rány. Podle legendy se pohybují tak rychle, že člověk ani nemrkne a pouze mu dojde, že mu chybí obě nohy. Fakt, že třetí z lasiček si aspoň dá čas, aby vaše rány zašila, je alespoň mírně povzbuzující, avšak děsivost představy, že v mžiku vám trojice lasiček oddělí nohy je nejen přitažená za vlasy, ale dosti děsivá.
Šuten Doji
Fakt, že vám někdo odcizil gril ze zahrady nebo nářadí z garáže, může být opravdu k naštvání. Až se to stane příště, připomeňte si, že je to o dost lepší, než přítomnost démona, který unáší ženy z města, aby je spořádal. Podle legendy, ve městě Kjóto se tento příběh udál. Velikánský zlobr Šuten Doji (v překladu „opilý chlapec“) lákal ženy z města do svého hradu v horách, aby je následně uvěznil a sežral. Samozřejmě, žádný správný vládce by nemohl něčemu takovému jen nečinně přihlížet. Japonský císař tedy povolal muže jménem Minaomoto „Raiko“ Jorimitsu a pět dalších mužů, aby se nepříjemné bestie zbavili. Aby předešli podezření, převlékli se za buddhistické mnichy a pod své oblečení skryli zbraně a brnění. Po cestě do zlobrova hradu potkala šestice tři bohy v lidské podobě, kteří dali Raikovi kouzelnou helmu a saké, které dokáže vyvolat těžký spánek. To jim přišlo vhod, když vstoupili do hradu a nabídli zlobrovi saké, v naději že usne a budou ho moci zabít ve spánku. Ale nebylo to tak lehké, Šuten Doji se změnil v rudého démona, a přestože byl sťat, jeho hlava stále bojovala ve snaze dosáhnout pomsty. Raiko se však ubránil za pomoci kouzelné helmy, démona usmrtil a osvobodil tak Kjóto.
Joro-Gumo
Joro-gumo je pavoučí žena, přesto však není členem Avengers se zbytečně komplikovaným životním příběhem. Jedná se o obřího pavouka, který vládne schopností proměnit se v krásnou ženu (v některých výkladech se nemění a jeho horní část má vzhled ženy a spodní část trupu je pavoučí). Tato kreatura má ve zvyku nejprve svádět muže, následně je zabalit do své pavučiny, otrávit je a v neposlední řadě i zkonzumovat. Jedna (daleko odpornější) variace příběhu praví, že joro-gumo se zjevuje jako žena, která drží své dítě a ptá se kolemjdoucích, zda by jí ho na moment nepodrželi. Když tak učiní, náhle se „dítě“ v jejich rukou rozpadne na tisícovky pavoučích vajíček, které se rozlétnou do všech stran.
Otoroši
Jen proto, že se nějaká kreatura vrhá na lidi a požírá je, nemusí to nutně znamenat, že je zlá. Vezměte si otorošiho, jakýsi druh démonického soudce, užívaného v povídačkách pro děti. Otoroši (známý také jako odoro-odoro nebo odoro-gami) bydlí vždy poblíž japonské svatyně. Pokud jste již několik těchto chrámů viděli, určitě jste si povšimli torii, velkých dřevěných bran, které oddělují všední od duchovního. Tito dlouzí, chlupatí tvorové s kly čekají na vrších těchto bran, aby skákali dolu a požírali lidi. A proč nejsou zlí? Požírají pouze špatné lidi. Každý, kdo navštíví svatyni pro legitimní účely, je ušetřen, ale ti se zlem v jejich srdcích potká příšerný konec. Pokud chcete přesvědčit děti, aby se chovaly dobře, dlouhé chlupaté příšery s kly jsou ta nejlepší volba.
Teke Teke
Teke Teke je spíš urban legend než regulérní mýtus, protože se jedná o povídačku z poměrně nedávné doby. Jedná se o ducha dívky, která zakopla na kolejích, když se blížil vlak a její tělo pak mašina rozpůlila vedví. Teď, po tragickém incidentu se plazí po zemi a hledá další lidi, s kterými by sdílela svůj osud, ten naplňuje tím, že je rozsekává napůl pomocí kosy. Existuje další varianta Teke Teke, která vypráví také o dívce, kterou rozpůlil vlak, v ní však putuje po veřejných záchodcích a ptá se lidí na toaletách, zda ví, kde jsou její nohy. Pokud lidé neodpoví správně, že na nádraží Meišin, odsekne jim obě nohy. V Japonsku se člověk musí strachovat i na záchodě.
Ikuči
Ikuči patří do zvláštní skupiny démonů, které se říká ajakaši. Jedná se o kreaturu, která přežívá pod hladinou moře. Je to důležité vědět, jelikož japonští démoni rádi přebývají na hranicích věcí, kdy jedna přechází v druhou. Ajakaši jsou monstra, která žijí na pomezí vody a vzduchu. Ikuči má tvar těla jako úhoř, ale není to ten typ mořského živočicha, ze kterého byste si rádi dělali chutné jídlo. V první řadě se jeho délka odhaduje na několik kilometrů. Je tak velikánský, že učenec 18. století Torijama Seiken, který se pokoušel katalogizovat různé druhy jokai (nadpřirozené příšery japonského folklóru) o něm napsal, že byl tak dlouhý, že lodím, které se s ním střetly, mohlo trvat 2-3 dny, než ho celého obepluly. Ikuči vypouští olej ze svého těla, který se přichytává na loď, která se ho snaží obeplout. V případě, že námořníci olej z lodi očistí, přežijí, v opačném případě se loď potopí.
Gašadokuro
Občas prostě některá monstra vychytralostí nepřemůžete. Můžete se plavit po mořích s extra čističi oleje, můžete se vyvarovat návštěvě japonských chrámů, ale nic vás nepřipraví na útok 27 metrů vysokého kostlivce, který není přátelský ani trošku. Tělo démona gašadokura (také známý jako odokuro) se skládá výhradně z kostí lidí, kteří zemřeli buďto hlady, nebo při válčení, tudíž je předem jasné, že monstrum nebude v nejlepší náladě. Pokud není zemřelý patřičně pohřben, nastává problém. Pokud se stovka rozzlobených duší rozhodne pomstít, protože jejich těla zůstala v bahně bitevních polí, vzniká gašadokuro. Obří kostlivec má pak na starosti nahánění zbloudilých lidí. Poté, co je chytí, zbaví je jejich kůže, orgánů a tekutin, načež použije jejich kosti, aby se stal ještě větším. Hádanky nebo triky vás nezachrání. Jediný způsob, jak se monstra zbavit, je unavit ho. Unikat dostatečně dlouho, než z něj vyprchá veškerá pomstychtivá energie a sám zkolabuje. Než se toto stane, vyvarujte se tomu, aby vás spatřil. Stačí dobře naslouchat. Různé legendy praví, že uslyšíte pískání v uších a drnčení svých kostí, když se bude nacházet poblíž. Jen nezapomeňte, že gašadokuro může rozdělovat své tělo na několik menších částí. Takže pohybování se kolem válečných bojišť bych nedoporučoval.
Katakirauwa
Některé příšery nemusí být obrovské a děsivé, aby byly smrtící. Ve skutečnosti, pokud necháte proběhnout prase mezi svýma nohama, může to být poslední věc, kterou v životě uvidíte. Katakirauwa je pravděpodobně jedním z nejrychlejších a nejúčinnějších monster z japonské mytologie. Má podobu prasete, a to buď dospělého samce, nebo mláděte. Jeho způsob útočení je poměrně jednoduchý. Větří osamělé lidi, kteří se nachází v jeho okolí, a když někoho vycítí, začne se na něj řítit. Nemusí mít žádné kly nebo dlouhé drápy, stačí mu jedna speciální schopnost. Pokud proběhne mezi nohama nebo kolem takové osoby, rázem odčerpá její duši a ponechá pouze skořápku bez osobnosti. Existuje několik rysů, podle kterých můžete tohoto démona poznat. Nejenže postrádá levé ucho, ale zároveň jeho tělo nevrhá stín.
Mikoši-Njudo
Ne všechny příšery se hned na první pohled jeví jako bestie. Někteří z nich mají schopnost vypadat jako člověk, a to až do chvíle, kdy už není úniku z jejich spárů. Jméno Mikoši-Njuda se překládá jako „očekávaný kněz“, protože démon přejímá podobu putujícího kněze, který cestuje převážně v noci. Často putuje místy, kde může krást lidské jídlo, aniž by se dostal do potíží. Když potkáte Mikoši-Njuda, budete mít slušnou možnost varování, že něco není v pořádku ještě předtím, než se pokusí zaútočit. Poté, co se podíváte do jeho očí, jeho krk abnormálně vyroste. Chce, abyste jeho nárůst sledovali co nejdéle. Čím výše totiž zíráte, tím výše jeho krk vyroste. Nakonec bude tak vysoký, že spadnete na záda. V tomto bodě na vás zaútočí zuby a drápy. Pokud se pokusíte utéct, ubodá vás bambusem. Jejich zranitelným bodem je, když s nimi nebudete hrát jejich hru. Stačí se jim buďto podívat přímo do očí a pak sklopit zrak k nohám, nebo říct: „mikošita“ (v překladu - vidím výše), což způsobí jejich zmizení z povrchu zemského.
Aka Manto
Jeden z mnoha, mnoha japonských démonů, který vraždí lidi, zatímco pohodlně sedí na záchodovém prkénku. Aka Manto je kreatura, která chodí po japonských veřejných toaletách a ptá se jejich uživatelů na jednoduchou, ale matoucí otázku: „Chtěl byste modrý, nebo červený papír?“ Pokud odpovíte, že chcete použít papír červený, démon vaše tělo rozcupuje na kousky, dokud nebudete zkrvavení do ruda. Pokud zvolíte barvu modrou, démon vás uškrtí. Pokud si zvolíte jinou barvu, budete staženi do hlubin pekla. Existuje i varianta, ve které se vás démon zeptá, zda chcete červenou, nebo modrou pláštěnku. Zvolíte-li červenou, bude vám stažena kůže ze zad. Pokud si vyberete modrou, démon z vás vysaje všechnu krev. Tak jako tak, další důvod, proč v Japonsku nechodit na záchod.
Tsučigumo
Řecká mytologie je známá pro své nekonečné mixování různých monster a zvířat mezi sebou. Například manticora, která má lví tělo, netopýří křídla a lidskou hlavu. Přesto na Japonsko nemají. Seznamte se s tsučigumo, bytostí s tělem tygra, údy pavouka a tváří démona. Žijí v horách a jedí neopatrné poutníky (ve skutečnosti pojídají i ty ostražité, jsem si jistý). Tsučiguma se podařilo usmrtit pouze jednou, a to po dlouhém souboji, který vyhrál silný válečník, načež z démonova nitra vypadlo 1 990 lidských lebek. Jedná se tedy o neomylného démona - zabijáka.
Kekkai
Porod sám o sobě je dost nepříjemnou záležitosti, a co více, když si uvědomíte, že můžete dát život nějakému monstru, démonovi nebo podivné kreatuře. V Japonsku se tyto nestvůry zrozené z lidského těla nazývají Sankei a nejhorší z nich je Kekkai. V podstatě, místo toho, aby matka porodila dítě, stvoří kus masa, krve a vlasů, který okamžitě po porodu uteče a zahrabe se pod domem, aby později mohl vylézt a matku zavraždit. Není divu, že v Japonsku klesá porodnost.
Akkorokamui
Obdobně jako jiné kultury, které mají Bigfoota nebo Lochnesskou příšeru, i Japonsko se může pochlubit bájnou příšerou, která byla několikrát spatřena kolují o ní desítky mýtů. Je jí Akkorokamui, která má formu 110 metrů dlouhé chobotnice. Na rozdíl od několika svých mezinárodních přátel, Akkorokamui je jednoznačně velmi smrtící kreaturou. Na začátku 20. století prohlašovala trojice rybářů z japonského domorodého kmene Ainu, že je příšera napadla při lovu mečounů, přičemž vypouštěla tekutinu, která odporně páchla. Z tohoto důvodu si lidé Ainu začali brát na své lodě zbraně. I dnes někteří rybáři tvrdí, že chobotnice stále žije a vede si dobře. Naštěstí, vzhledem k její zářivě rudé barvě a ohromné velikosti, ji uvidíte na dálku a budete mít šanci uniknout. Takže, pokud máte pocit, že na mýtu je kousek pravdy, navštivte jeho domov ve vodách Funka Bay. Můžete se rovnou pokusit o největší úlovek lidstva.
Oširoibaba
Čarodějnice s pudřenkou, neboli Oširoibaba, je další démon z japonské mytologie. Prochází vesnicemi a nabízí mladým dívkám svůj speciální bílý pudr na obličej, který je má učinit ještě krásnějšími. Jedná se o velmi starou dámu, která prochází sněhem s obrovským kloboukem na hlavě, opírajíce se o hůl a držíce lahvičku s bílým pudrem na obličej. Její vrásčitý obličej je pokrytý hustou vrstvou bílého pudru. Objevuje se za chladných nocí a oslovuje náhodné slečny, aby vyzkoušely její speciální zkrášlovací pudr. Tato děsivá avon lady se dušuje, že nic než její pudr je neučiní tolik krásnými. Jenže v moment, kdy se látka dotkne dívčina obličeje, stane se něco hrozného. Její kůže se začne loupat a maso odpadat z obličeje, dokud nezbude nic než jen holá lebka. Oširoibaba pak odpadlý obličej sebere a schová pro sebe.
Ittan-Momen
Ittan-Momen je démon, který ve své podstatě nevypadá vůbec děsivě. V podstatě se jedná jen o kousek bavlněné látky, který si v noci jen tak prolétává vzduchem. Jenže Ittan-Momen je zároveň i sadistická kreatura, která, když vás v noci spatří, se vám omotá kolem krku a uškrtí vás, nebo se vám obtočí kolem obličeje a dusí vás. V Japonsku si tak nemusíte dávat pozor jen na záchodcích, ale i po večerní cestě ze supermarketu.
Hjosube
Malí, humanoidní démonci Hjosube jsou hubenými a agresivními nositeli špatných zpráv. Špatnou zprávou jsou oni sami a stačí jeden pohled na ně a zemřete. A věřte mi, jsou více než rádi, když se na ně podíváte. Nesnaží se skrývat a procházejí se jak chtějí a kudy chtějí. Další jejich zábavou je pojídat všechny lilky na vaší zahradě a ničení vašich políček, jen tak pro zábavu. Jediná věc, jak si je udržet z dohledu, je nechat jim některé lilky dobrovolně k snědku. Občas se stane, že Hjosube použijí vaši vanu, přičemž za sebou ponechají hromady nečistoty, pěny a hlavně chlupů. Pokud se vody z vany zbavíte, Hjosube vás zabijí.
Juki Onna
V závislosti na tom, v jakém regionu Japonska se právě nacházíte, mají stejné mytologické osoby různé osobnosti a postoje. Dobrosrdečná bytost může být v druhém kraji zlým duchem. Do tohoto vzorce zapadá i Juki Onna (v překladu - sněžná žena). Základy jsou však všude stejné. Juki Onna má obvykle sněhobílou pokožku a nosí výhradně bílé kimono. Někdy má černé vlasy v některých legendách zase bílé. Obvykle je popisována jako nepopsatelně krásná žena. Jeden z příběhů hovoří o třímetrové ženě, která prochází zimou, dokud ji někdo neosloví, načež zmizí ve sněhu. Jiná legenda hovoří o ženě, která se ptá po čaji nebo studené vodě, přičemž ledová voda způsobí, že její tělo nabobtná a po požití čaje celá roztaje. Další příběh líčí, že je princeznou z Měsíce a jelikož se tam nudila, rozhodla se navštívit Zemi, na níž nešťastně uvízla. Na všech místech však není její příběh neškodný. Někde je popisována jako zlá síla smrti. V jedné verzi příběhu je upírem, který zmrazí své oběti a následně z nich vysaje duši. V další verzi se snaží zapojit s lidmi do konverzace a když jí odpoví, zabije je.
Kučisake-Onna
Dalším více moderním monstrem je Kučisake-Onna, žena, která nosí lékařskou masku a ptá se dětí, zda je hezká. Ona opravdu krásná je, tak děti odpovídají, že ano. Následně si však sejme z obličeje lékařskou masku a ukáže dětem, že její ústa jsou rozšklebená na obou stranách dlouhatánskou trhlinou. V této chvíli se dětí zeptá znovu, jestli si myslí, že je hezká. Pokud dítě odpoví, že ne, rozpůlí ho na dvě části. Pokud dítě řekne, že ano, rozřízne mu ústa ve stejném stylu, jako má ona. Co je o Kučisake-Onna ještě více děsivého, je fakt, že příběh o ní se stal natolik přesvědčivým, že v roce 1970 museli v Japonsku učitelé doprovázet děti ze školy domů.
