Vladimír zo Survivora: Dievčatám bolo dovolené holiť sa. Kamera s nami bola nonstop, ale ani ona nemohla byť všade (Rozhovor)

V pátek 6. května byl na televizních obrazovkách odvysílán finální díl soutěže Survivor Česko & Slovensko. Vítězem se nestal nikdo jiný než diváky favorizovaný Vladimír. Se suverénně nejlepším hráčem, který v soutěži vybojoval hned devět imunit a z duelu třikrát odešel jako vítěz, jsme se spojili a přinášíme ti rozhovor. V něm se můžeš dočíst, jak účastníci na ostrově řešili hygienu nebo milostný život, co bylo pro Vladimíra nejtěžší, ale také například to, jak hodnotí českého Survivora v porovnání s tím americkým.

V televizi jsme viděli, že holky měly neustále vyholené podpaží, hezké vlasy… Jakou hygienu jste mohli provádět?

Existovaly domněnky, že jsem s sebou měl gel na vlasy, protože mi neustále trčely směrem nahoru. To byl i důvod, proč mě Ondra jeden čas oslovoval „Iceman“. Všechno to ale bylo způsobeno tím, že jsme se myli v moři, ve slané vodě.
 
U děvčat se to, aby jim nerostly chloupky, dalo řešit laserovým zákrokem. Pokud jej někdo nemohl podstoupit, tak pochopitelně dostal výjimku a bylo mu umožněno oholit se žiletkami, aby se před kamerou necítil špatně. No a my chlapi jsme neměli povoleno nic, my jsme prostě zarostli úplně všude.

A pohubli.

Pohubli jsme všichni, ale myslím si, že náš způsob života si zaslouží, abychom také někdy jedli méně. Mně osobně to přišlo vhod.

Čtenáře také zajímá, zda během pobytu na ostrově vznikaly nějaké romantické vztahy. Jak to tedy bylo?

Z amerických sérií víme, že románky vznikaly, že k sobě mladí lidé měli blízko. Přece jenom se do show obsazují lidé s hezkými těly a obličeji, takže proč by se dva svobodní hezcí lidé nemohli dát dohromady. Ale v naší sérii k tomu rozhodně nedošlo. Nebo minimálně já jsem si nevšiml, že by se tam někdo k sobě nějak hodně měl. Ale na druhou stranu, já jsem na tohle slepý. Nejsem osoba, která takové situace vyhledává a pak se chlubí tím, že má nový drb.
 
Nějaké románky a myšlenky na sex mě nechávaly chladným. Ze začátku jsem se soustředil především na to, abych dobře hrál, abych se někam dostal, a když už jsem byl v pozdější fázi hry, tak jsem řešil, jak to dotáhnout do vítězného konce. Během hry se navíc fokusuješ pouze na přežití. Pohybovat se po ostrově a dělat základní činnosti jako otevírání kokosů tě stojí takovou energii, že sex jde opravdu stranou.
 
Věřím ale, že dva svobodní mladí lidé by v sobě mohli najít zalíbení v podobě toho, že mají někoho, komu mohou věřit. Survivor je totiž mentálně velmi nebezpečná hra. Chybí ti důvěra, na kterou jsi zvyklý z domova, nemáš tam nikoho, komu můžeš na 100 % věřit, komu se můžeš svěřit. A pokud ve hře nějakého takového parťáka získáš, třeba na základě sympatií, tak proč ne. Já jsem měl výhodu, že jsem tam toho parťáka měl. Adamovi jsem věřil na 100 %.

Už od začátku jsem to bral tak, že hraju hru, taktizuju, ale přesto si půjdu lidsky popovídat i s člověkem, který je třeba na druhém konci barikády.

Na obrazovkách se zdálo, že jsi byl velmi racionální a soustředil se na taktiku. Vybudoval sis na ostrově přece jenom i nějaký kamarádský vztah, který se přenesl i do tvého normálního života?

Ano, na ostrově se rozhodně budovaly i kamarádské vztahy. Už od začátku jsem to bral tak, že hraju hru, taktizuju, ale přesto si půjdu lidsky popovídat i s člověkem, který je třeba na druhém konci barikády. O tom, že zapadá sluníčko, že máme hlad a něco bychom zobli, co máme rádi k jídlu atd. Takhle jsme to naštěstí časem měli všichni.
 
Bylo pro mě důležité, aby lidi uměli oddělit část hraní od té normální. Na ostrov jsem totiž přišel s nějakou vizí, jak budu hrát, a najednou jsem zjistil, že tam o mně koluje nějaká pověst. Ale já jsem chtěl, aby mě poznali jako Vláďu, jako toho kluka z Prahy. Chtěl jsem, aby tu pověst „tenhle kluk hru zná, snažme se ho zbavit a vyhodit“ oddělili od toho, že se můžeme i normálně bavit a může nám spolu být fajn. Jsem rád, že jsme přáteli i po Survivoru.