Honza Dědek: Stavárna je pro hudebního publicistu skvělá škola. Po rozhovoru s Paulem McCartneym jsem si musel dát panáka

Honza Dědek v rozhovoru pro Refresher popisuje, jaké bylo zpovídat legendární světové kapely, proč přešel z kariéry hudebního publicisty na dráhu moderátora talk show nebo jaké možnosti vidí v dnešní době.

„Jako dneska si pamatuju, že jsem dokončil rozhovor, šel jsem za roh a řekl jsem: „Dvojitýho panáka! Právě jsem položil sluchátko s Paulem McCartneym,“ vyprávěl nám mimo jiného.

Dlouho před tím, než začala show 7 Pádů, jste pracoval jako hudební publicista. S tou prací jste prý začal, protože jste si mylně myslel, že rozumíte hudbě. Rozumíte jí dnes?Dneska už vůbec ne, a mám trochu pocit, že čím jsem starší, rozumím jí míň. Hudby je taková záplava, že jí nemůžete rozumět. Někde jsem četl, že v roce 62, když debutovali Beatles, vyšlo v Británii za rok 143 desek. To dneska vyjde jenom v Británii za dva dny.

 
Hudba se taky dneska poslouchá úplně jinak. Když dřív vycházely žebříčky nejčastějších volnočasových aktivit, na prvním místě tam až do poloviny devadesátých let byla s velkým odstupem hudba. Dneska je až na pátém.

 
Hudbu si totiž dneska pustíte, když někam cestujete, jdete běhat a vlastně ji máte jako takovou kulisu, zatímco ještě v těch 90. letech, když vycházela deska, tak se na ni dlouho čekalo. CD jste si musel jít cíleně kupovat nebo půjčovat. Teď vás Spotify drží v playlistech a myslím, že hudbě už dneska vůbec nerozumím. Ale dřív jsem si myslel, že jo.

 
Proč tehdy muzika nadlouho vyhrála i nad kariérou baviče? Slyšel jsem, že jste chtěl jako malý vystupovat podobně jako třeba Jan Werich...Právě proto, že psát o hudbě je strašně snadný. Tedy ve velkých uvozovkách. Když chcete psát něco o kultuře, máte – často mylný, ale silný – pocit, že hudbě rozumíte, protože je to jediný z oborů kultury, který vnímáte už od malička, když vám něco pustí babička. 

Málokdy v tomhle věku jdete na výstavu nebo si přečtete knížku. Ani filmy nemáte nakoukané a nemůžete o nich v patnácti začít psát, ale hudbu naposlouchanou máte. A to jsem si taky v tom věku říkal: „Mám naposlouchané Beatles, Stony, Led Zeppelin, tak tomu přeci rozumím.“

Jako dneska si pamatuju, že jsem dokončil rozhovor, šel jsem za roh a řekl jsem: „Dvojitýho panáka! Právě jsem položil sluchátko s Paulem McCartneym.“ 

 
A od té doby jste se dostal také k obrovským jménům. Zpovídal jste Rolling Stones, Cure, dokonce Paula McCartneyho z Beatles. Jak se začínající novinář cítí v situaci, když má udělat rozhovor s tak velkým jménem?