V Čachtickom podzemí pre nás zisťovali paranormálnu aktivitu dve 13-ročné panny, hovorí záhadológ Mareš (Rozhovor)

Co je záhada? Někdo řekne, že mu přijdou záhadné historky o neznámých mimozemských objektech, které se čas od času zjeví na obloze a o nichž nikdo zatím neví o nic víc než to, že se někde opravdu objevily. Pro druhého to zase může být bájný poklad, jenž údajně skýtá velké bohatství a jehož stopy mizí v přímé úměře s tím, jak plyne čas. Třetí však nemusí jít tak daleko a přijde mu záhadná myšlenka pouze na neznámého pachatele, jenž spáchal trestný čin.

Náš respondent tvrdí, že záhada je všechno, na co neznáme odpověď, a proto se rozhodl je najít. Jaroslav V. Mareš je původně novinář, z nějž se, ne úmyslně, stal badatel a spisovatel, jenž rozkrývá největší tuzemské záhady a následně o nich píše a natáčí. Nedávno šel dokonce po stopách Štěchovického pokladu, o němž se říká, že jej nacisté schovali v Československu a že by jeho součástí mohla být i jantarová komnata věnovaná ruskému carovi Petru Velikému.

V rozhovoru jsme se jej zeptali například na to, jak takové bádání probíhá, která záhada byla pro něj největší, jestli zda na nadpřirozeno a jak to se Štěchovickým pokladem vlastně je.

Když se člověk snaží něco vygooglit o záhadách v České republice, všimne si hlavně vašeho jména, které vyskočí všude. Jaké spojení mezi vámi a záhadami je? Čím pro vás jsou?

Netušil jsem, že se mi podařilo v souvislosti se záhadami vytapetovat Google svým jménem, spíš jsem měl pocit, že to bylo delší dobu naopak. Jinak záhady jsou pro mě prací a koníčkem najednou. Já se k nim dostal v rámci své práce a nějak mě to mezitím stihlo pohltit, takže je to i koníček.

Už z jiného rozhovoru jsem se nicméně dozvěděl, že záhady nebyly úplně první věcí, kterou jste chtěl dělat…

Historie mě zajímala vždy, už od gymnázia, a záhady jsou vlastně její součástí. V učebnicích máme to, co víme a v záhadách je to, co nevíme. Predispozice tam tedy v mém případě byla a až časem to zaklaplo do sebe.

Slyšíme-li o někom, že jde po stopách záhad a dělá badatele, tak si pomalu představíme Indiana Jonese s bičem a kloboukem. Můžete v kostce uvést, jak takové pátrání doopravdy probíhá? 

Zvláštní instrumenty nemám, ale klobouk jsem si pořídil! Každopádně, aby člověk přinesl něco zajímavého, musí se za tím vydat. Jedná se o skutečnosti, které se vygooglit nedají, což znamená, že se člověk musí zvednout od stolu a vyrazit někam něco zjišťovat; ať už se něčeho chytit v archivu, nebo vyhledat někoho, kdo o tom jistém příběhu něco publikoval. Pokud není dřívější publikující ani nic v archivu, tak je třeba vyrazit mezi pamětníky a ptát se.