Spravodajský portál pre modernú generáciu, ktorá sa zaujíma o aktuálne dianie.
Zaujíma ťa aktuálne dianie? Správy z domova aj zo sveta nájdeš na spravodajskom webe. Čítaj reportáže, rozhovory aj komentáre z rôznych oblastí. Sleduj Refresher News, ak chceš byť v obraze.
Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.
V prípade že problémy pretrvávajú, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Anně byla hraniční porucha osobnosti diagnostikována před třemi lety, ale s psychickými problémy bojuje celý život.
O životě s hraničních poruchou osobnosti jsme si povídali s Annou, která se s různými psychickými problémy potýká celý život. Před třemi lety jí byla oficiálně diagnostikována HPO, díky čemuž konečně pochopila, s jakou nemocí se vlastně potýká. V tomto článku se dozvíš, jaké má hraniční porucha příznaky, jak obtížný ježivot s ní a jestli je český zdravotnický systém na její léčbu připravený.
Pokud někdo nemá ponětí, co hraniční porucha osobnosti znamená, jak bys ji popsala?
Hraniční porucha osobnosti je, když máš problém s určováním hranic. Ať už se jedná o emoce, vztahy, sebepojetí, nechápeš takový ten klasický společenský konsenzus, co je správně a co ne. Plus mnoho z nás bojuje s nepochopením společenských vazeb, celkově vztahy jsou těžce zvladatelné, ať už je řeč o rodině, práci nebo vztazích partnerských. K onemocnění se váže také úzkostně depresivní porucha, kdy člověk nemá správné limity toho, kdy je ještě normální a kdy už je v depresivní fázi. A vlastně to sám na sobě ani nedokáže rozpoznat. O HPO lze i říci, že v těchto projevech je na hraně s bipolární poruchou.
Oficiální diagnóza se vlastně jmenuje emočně nestabilní porucha osobnosti a dělí se na hraniční a impulzivní. Nejsou v tom úplně obrovské rozdíly, ani doktoři moc neví, jak přesně nemocného diagnostikovat, léky na to mnohdy nezabírají a jediné, co zabírá, je intenzivní psychoterapie.
Až 90 % hraničářů o sebevraždě buď přemýšlí, nebo se jí dokonce rozhodne provést, takže u této nemoci je relativně vysoká úmrtnost.
Zmiňuješ společenské vazby. Znamená to, že třeba nepoznáš, kdy je tvoje chování nevhodné?
Přesně tak, nepoznám, kdy je něco nevhodné říct, udělat. S těmi společenskými vazbami také souvisí to, že hraničáři se moc vážou na lidi kolem sebe, nedokážeme číst emoce ostatních lidí a zároveň nemáme pocit, že něco děláme špatně. Společenská interakce u nás prostě nefunguje.
Hodně hraničářů má také problémy se závislostí, ať už mluvíme o závislosti právě na vztazích, na alkoholu, drogách nebo čemkoliv jiném, vytvořit si na něčem závislost je pro nás velmi jednoduché. A to samé platí pro nezdravé rituály, často žijeme na hraně života a smrti, mnoho z nás si pohrává i s poruchou příjmu potravy, vyhledává nebezpečné prostředí, máme sklony k sebepoškozování a sebevraždám. Až 90 % hraničářů o sebevraždě buď přemýšlí, nebo se jí dokonce rozhodne provést, takže u této nemoci je relativně vysoká úmrtnost.
Kdy ti byla diagnostikována?
Je to asi tři roky.
Zdroj: instagram.com/analog.anna/Jindřich Mika
Na základě čeho ses rozhodla vyhledat lékařskou pomoc?
Už dlouho jsem věděla, že mám problémy, o sebevraždě přemýšlím už od nějakých patnácti let, takže jsem věděla, že něco není asi úplně v pořádku. Když jsem se poprvé rozhodla jít k doktorce, tak mi ani žádnou diagnózu nesdělila a pouze mi napsala léky. Což je vlastně šílené, nemáš diagnózu, hned tě dopují léky a nikdo se tě ani pořádně nezeptá, co se ti děje. Hned jsem dostala léky na spaní, na denní fungování a čus, uvidíme se příště. A takhle jsem fungovala asi dva roky, než jsem se úplně sesypala a až pak jsem jela poprvé na psychiatrii.
Následující dva roky jsem brala léky od psychiatra, chodila jsem na terapie, nikdo moc pořádně nevěděl, co se mi děje. Sama terapeutka mi řekla, že jsem beztak nějaká slečinka, co si hraje na to, že má problém a že to prostě odezní. Česká psychiatrická péče je obecně dost špatná a pro hraničáře takřka neexistuje.
Takže máš pocit, že český zdravotnický systém na tuto nemoc není dostatečně připravený?
Mám pocit, že psychiatrická péče není připravena skoro na nic.
Normální hraničář potřebuje být ve vztahu, za každou cenu potřebuje mít někoho vedle sebe a já jsem opak, pálím mosty hned, jak můžu. Ale co typického se u mě projevuje, je úzkost, deprese, které mnohdy trvají i měsíc a nemůžu se z nich dostat, společenská úzkost a všemožné strachy.
Jaké konkrétní znaky nemoci se u tebe projevují?
Jsem trochu atypický hraničář, protože nemám takové problémy se vztahy, jaké mají ostatní. Nebo respektive mám, ale trochu jiné. Normální hraničář potřebuje být ve vztahu, za každou cenu potřebuje mít někoho vedle sebe a já jsem opak, pálím mosty hned, jak můžu. Ale co typického se u mě projevuje, je právě úzkost, deprese, které mnohdy trvají i měsíc a nemůžu se z nich dostat, společenská úzkost a všemožné strachy. Také trpím na nespavost, insomnie se projevuje u mnoho nemocných, protože nedokážeme vypnout hlavu. Dále je to porucha příjmu potravy, prošla jsem si anorexií, se kterou si pohrávám tak nějak pravidelně už pár let a vždycky se odněkud objeví.
