Od kytary v Koblížcích až po rave rap. Mé tracky jsou generační výpovědí, říká Pawlie Poizn

Dnes je v hudbě možné absolutně všechno. Žánry se do sebe vpíjí jak inkoust do papíru, takže nakonec vlastně člověk nerozezná, co je co. Spletence stylů a nápadů jsou kreativními uzly, jež posouvají hudbu dále a tvoří sonickou revoluci. Proto vnímáme velmi pozitivně, že i lidé, kteří kupříkladu odmalička hráli na klavír a vystupovali ve světě vážné hudby, občas nahlédnou pod pokličku hiphopovým producentům.

Jednou z takových fúzí je i spojení pop-punku a rapu, které v roce 2022 už nikoho nepřekvapí. Náš zářijový respondent v rámci seriálu FRESH RAP je však mnohem multižánrovější – fúze výše zmíněných žánrů je u něj totiž více poziční než umělecká.

Představíme ti totiž příběh šestadvacetiletého Pavla Čejky, kterého budeš znát spíše pod rapovým pseudonymem Lil Pawlie či Pawlie Poizn. Mimoto ale zastává i pozici kytaristy v kapele Koblížci či Koblížc!, chceš-li.

Kdo by je tehdy neznal? Jestli ti je alespoň 25, víš, o kom mluvíme. Zhruba před 12–15 lety trendovala pop-punková vlna a éra emo vlasů, černých linek a lakovaných nehtů podobně jako dnes. O své místo na výsluní se v začátcích sociálních sítí a internetu praly s taneční hudbou a hip hopem. Tuto éru Koblížků Pavel nezažil, což ale nevadí. Jeho roli v kapele si i tak nejprve vysvětlíme, jelikož se váže k jeho hudebním začátkům.

Od fanouška po člena kapely

Hradecký rodák, který se po rozvodu rodičů přestěhoval do Prahy, má kromě hudby rád i hlavní město. Odmala se vnímal jako outsider, který úplně nikam nezapadal, „pařil hry, koukal na filmy a seriály a pokoušel se i o sport a natáčení videí, ale časem se stejně nejvíc našel v hudbě“. Úplně prvního vystoupení se zúčastnil v 9 letech během školní Superstar.

„Tam mi poprvé tak nějak došlo, že mě baví vystupovat před lidmi. Pak jsem zkoušel ještě nějaké pěvecké soutěže, kde jsem se občas i celkem slušně umístil,“ vzpomíná na své zejména rockerské začátky. V počátcích puberty mu poté přítel jeho matky přinesl elektrickou kytaru, která jej uchvátila. „Změnilo mi to život. Chtěl jsem se na ni okamžitě učit hrát,“ vybavuje si. Ono období vyrůstání, o kterém jsme se bavili výše, si to samo žádalo.

Kapel jako Green Day, Blink-182 nebo i Nirvana bylo v éteru plno a Pavlovi láska k nim zůstala dodnes. „Doma jsem to pak drtil jako samouk a zkoušel vymýšlet i nějaké vlastní riffy a songy,“ popisuje. Netrvalo proto dlouho a zahrál si v prvních teenage kapelách s kamarády. Zde se dozvěděl o Koblížcích.

„Pro mě to byl mega objev. Parta bláznivých týpků, co dělá různý úlety, kalí, balí holky, jezdí na skejtu a jejich hudba má drive – to se mnou v té době vážně rezonovalo. Člověk v tom věku hodně hledá sám sebe a mně to přišlo geniální. Věděl jsem, že takový život chci taky,“ neskrývá, že byl velkým fanouškem. Později se s členy i setkal na tzv. hudebních dílnách, které kapela pořádala na svém pomyslném vrcholu. Přátelství poté přerostlo ve spolupráci.