Patří ještě pomlázka do roku 2022?
„Pošahané feministky nám zakážou i tu pomlázku,“ objevuje se již tradičně spolu s mazanci a kraslicemi v debatách veřejných i soukromých s příchodem Velikonočního pondělí. Všechny argumenty jsou přitom zaobaleny do univerzálního pojmu „genderové ideologie“, která je údajně počátkem úpadku civilizace. Ale opravdu jsou vyhrocené debaty na místě?
Když jsem byla malá, Velikonoční pondělí bylo jedním z mých nejméně oblíbených dní v roce. Hrubé (doslova) mlácení pomlázkou, po kterém zůstaly modřiny nejen na zadku, ale i stehnech a zádech, se mi naštěstí vyhnulo. I tak mám Velikonoce spojené s konceptem symbolického násilí, prostřednictvím kterého jsou ženy ponižovány a vraceny tam, „kam patří“ – a zároveň si tuto myšlenku samy internalizují.
Jelita na stehnech jsem tedy neutržila, štípanec v podobě tiché, téměř nevědomé sociální nadvlády, se mě ale držel až do dospělosti. Ono to totiž není „jen“ o pomlázce, ta je pouze součástí rozsáhlého konstruktu, ve kterém žena a další marginalizované skupiny musí existovat.
Tak to bychom měli, slova genderová ideologie, symbolické násilí, internalizace, nadvláda, marginalizované skupiny i konstrukt se objevila hned v prvních třech odstavcích. Feminismus dokonán, můžeme jít domů? Ne, to je jen začátek.
