Extrémy, které kluci dělají a my nesnášíme. Najít zlatý střed je někdy opravdu dřina.
Taky máte dny, kdy se samy sebe musíte ptát „proboha s jakým idiotem to chodim/randim/píšu si?” Tak jsem tak nad tím přemýšlela a došla k závěru, že možná jsme vadný my. No co, rodíme, máme menstruaci, neumíme řídit a nemáme na novou Zara kolekci. Vlastně máme právo být pošahaný.
Když nepíšou/když píšou moc
Zná to každá z nás. Nejedná se jen o situace, kdy máme jít večer do kina a on není schopný odepsat, zda to stíhá na osmou, nebo jdem až v deset. Nejenže nás tím uvádí do rozpaků, kdy nevíme, zda s námi vůbec počítá, jsme navíc nervózní, jestli stihnem náš každodenní rituál „spořádání všeho, co nám mama hotel nakoupil“ u dalšího dílu Sexu ve městě. A nejedná se jen o situace domluvených, respektive nedomluvených schůzek. Přály bychom si, aby nám přes den napsal sám od sebe, prostě jen tak. Tak jaktože byl sakra za poslední hodinu osmkrát online a display máme stále prázdný?! A co nasere nejvíc? Když má „zobrazeno“ a pořád nic. Upadly ti prsty, nebo co?
Pak je tu situace opačná. Seznámily jste se super hot týpkem, házel jeden joke za druhým a navíc byl s prominutím až zatraceně podobný Ashtonovi Kutcherovi. Prostě top. Jakože fakt top. První rande nemohlo dopadnout lépe, když v tom ti přijde SMS, jak to bylo super, následovaná další, jak na tebe myslí a další, co zrovna děláš. K tomu pošle videjko na Facebooku a ještě pár snapů a tobě je z toho lehce na blití zvracení. Jakoby mu s každou další zprávou ubývaly svaly, sexappeal a tím i tvůj zájem. Nemůžeš si od mobilu pomalu ani odskočit na záchod, aby nevyhlásil celostátní pátrání, protože únos je jediným možným vysvětlením, proč jsi mu neodepsala na desátou lichotku.
Když nedbají na módu/když se o ni zajímají příliš
Je páteční večer a to automaticky znamená jediné. Vylít si hlavy do bezvědomí a zapomenout na vše, co jsme se přes týden naučily ve škole nebo v práci. Nemůžeme se dočkat, až večer konečně svýho borce představíme i kamarádkám. A pak nás to napadne. Co když si vezme to batikované tričko s potiskem? Nebo, nedejbože, řetízek?!
Otázkou je, zda je lepší tato varianta, která sice zarazí vaše kamarádky, ale ne vaše kamarády, nebo scénář, kdy přijde v nejnovějších chelsea boots, ohrnutých slim džínách a barevné kožené bundě. Tím sice nejspíše nadchne v baru přítomné módní znalce, druhá polovina však bude přemýšlet nad tím, kde tenhle Will nechal svoji Grace.
Když nám nejsou schopni vyznat lásku/když nám ji vyznávají až příliš často
Už je to půl roku, co jste spolu, cítíš se nepopsatelně šťastná, ale – a co je důlěžitější – ráda bys svoje štěstí předvedla pěkně veřejně, ostatním. Bohužel, žádné kytice, přívěšek se srdíčkem, ani méďa, se kterým bys mohla poustnout fotku na Insta (protože mít zamilovaný fotky na Insta je základ), se nekoná. Teď si samozřejmě dělám legraci. Základ je mít je na Facebooku. Ne vážně. Už bys prostě ráda slyšela, že mu na tobě zaleží a on stále nic.
Druhý extrém je maník, který ti po týdnu řekne, že jsi „žena jeho života“, po čtrnácti dnech, že tě miluje, a po třech týdnech s tebou plánuje rodinu a na veřejnosti tě neosloví jinak než „ťutíčku“. Pak máme pocit, že náš partner je spíše zatoulaný Bambi než mužný ochránce.
Když vydělávají málo peněz/ když jsou pořád v práci
Už od pravěku, a i přes feministické snahy posledních desetiletí, je v nás stále nějakým způsobem zabudované, že muž by měl rodinu zajistit především materiálně, zatímco žena má vládnout domácnosti. Ačkoliv se to dnes jeví jako přežitek, když muž nevydělává dost, tak nějak mu to prostě ubírá na atraktivitě. Peníze totiž znamenají zážitky. A těch najdeme víc na Bahamách než v paneláku.
Nicméně pak jsou tu ti, kteří by uživili i rodinu ze Step by Step, avšak luxus, který nám dopřávají, si vybírá i svoji daň. Nemají nikdy čas. Chcete s ním jít na večeři? Má pracovní schůzku. Chcete s ním trávit sobotu? Musí pracovat na projektu. Přitom my bychom klidně peníze daly za to, abychom mohly více času trávit s nim. Vždyť přeci nepotřebujeme jezdit v Lamborghini a k Vánocům dostávat Louis Vuittonku. Bohatě nám stačí Superb a Michael Kors.
Když tráví příliš mnoho času s kamarádama/když se pořád válí doma
Nezáleží, jestli je pondělí nebo pátek. Odbijí osmá a to znamená jediné. Sraz s kamarádama v hospodě. Pokud máme štěstí, jsme ještě vzhůru, když naše drahá polovička příjde. A i tak smrdí hospodou, je v podnapilém stavu a do deseti minut vytuhne v boxerkách na gauči v nějaké prapodivné poloze. Na nějaké vyznávání lásky to prostě a jednoduše nevypadá. A my strávily tři hodiny v zasraný koupelně. Damn it! Druhý den je pak ještě zabitější, když nám v poledne rozespale oznámí, že si ještě do tří „dáchne“, aby byl vyspalý na večerní sraz. Jak jinak než s kámošema.
Možná je to ale lepší varianta, než když se válí pořád doma a my přemýšlíme, co jsme si to nabrnkly za divnýho týpka, když nemá ani kámoše.
Jak se říká, čeho je moc, toho je příliš a střední cesta je vždy ta zlatá. A možná právě proto, že najít tento střed je tak těžké, je i těžké najít toho pravého. Anebo jsme prostě a jednoduše náročný, protože jsme v topu a zasloužíme si tak to nejlepší!
