Charles Bukowski je velké jméno pro poezii 20. století. Ještě zajímavější než jeho povídky je však jeho skutečný život.
Charles Bukowski je jméno, které stále v literárních kruzích vzbuzuje emocionálně laděné debaty. Je to jméno, které někteří oslavují a druzí na něj koukají z patra a odsuzují jeho vulgárnost. Jedno je však jisté, Bukowski nadělal v literatuře, převážně pak v poezii, pořádnou paseku a svým neotřelým způsobem vyprávění šokoval tehdejší svět a co více, daří se mu šokovat stále, a to ještě několik let po smrti. Fenomén americké literatury opustil náš svět v roce 1994 a uplynulo jen pár let, kdy se režisér John Dullaghan rozhodl zemřelé ikoně věnovat dokumentární snímek.
Dokument čerpá (a vlastně se i skládá) z útržků z rozhovorů, ze záběrů ze čtení poezie a ze svědectví jeho blízkých přátel (Sean Penn, Harry Dean Stanton, Bono Wox, John Martin, ...). V snímku jsou i zahrnuty záběry a vzpomínky na jeho manželku Lindu Lee Bukowski, která se o něj starala s láskou, přestože on k ní byl mimořádně hrubý. Bukowski: Born into This je příběh muže, který měl sex poprvé ve 24 letech, a to se ženou, která měla kolem dvou set kil. Je to příběh člověka, který si vzpomíná na její jméno a při vyprávění se červená. Je to muž, který si svoje jméno založil na hrubosti a tvrďáckém a nekonvenčnímu přístupu k prakticky čemukoli. V tu chvíli můžeme jako diváci spatřit toho malého chlapce, který se skrývá uvnitř skvěle budované iluze. A o tomto je prakticky celý dokument.
O muži, který už od raného mládí propadl alkoholu a gamblerství. V málokteré scéně ve snímku uvidíte Bukowskiho za střízliva nebo bez cigarety či doutníku. Dozvíme se spoustu malých, ale zajímavých informací o tomto muži. Například, že na počátcích své kariéry žil z jedné čokoládové tyčinky na den, že pracoval v pánském obchodě s oděvy a téměř každý den musel dělat přesčas, aby se vůbec dočkal minimální mzdy. Že své básně rozesílal po stovkách, až tisících, ale otisknuty jich byly jen desítky.
Zjistíme, že Bukowskiho dětství bylo naprosté peklo. Jako malý chlapec dostával od otce třikrát týdně výprask, a to od šesti do svých jedenácti let. Tato zkušenost ho silně poznamenala a odrazila se v jeho literární tvorbě. Bití ho naučilo vyjadřovat na papír to, co si skutečně myslí. Další záběry z rozhovoru prozrazují, že Bukowski, který byl několik let zaměstnancem pošty, trpěl vředy. Zcela naturalisticky popisuje bolest, která provázela jeho životosprávu a nakonec se dozvíme, že spisovatel takřka zemřel a bylo mu zakázáno pít jakýkoli alkohol, byť by to byla jen decka vína. Jak můžeme vidět z dalších záběrů, Bukowski to nikdy nerespektoval.
Pokud jste fanoušky Charlese Bukowskiho, je pro vás tento dokumentární film absolutní povinností. Dozvíte se spoustu detailních informací z jeho života a jistě budete částí z nich silně překvapeni. Mě nejvíce šokovaly scény, kdy bylo na Bukowském čitelné, že jeho projev nenávistného burana je z části image, i když je na tom velká část pravdy. Pro ostatní je to příběh alkoholika a vulgárního skoro-bezdomovce, který se postupem času dostal až do těch nejvyšších literárních kruhů. V jeho knihách, povídkách a básních je promítnuta veškerá jeho bolest, zlomenost a nespokojenost s životem. A to z nich činí něco opravdového. Samotný dokument je pak důkazem toho, že Charles Bukowski je opravdu mužem, který je tím jediným, kdo si mohl podmanit svět pomocí hulvátské poezie.
