Zuzana vede v Malaze úspěšnou restauraci: Měla jsem dluhy a kuchaře, kteří kradli. Dnes už patříme ke špičce

To, že si někdo otevře v zahraničí vlastní podnik, už není světovou raritou. Pokud se však taková provozovna dokáže navzdory problémům prosadit mezi nejlepšími ve městě, zaslouží si to pozornost a uznání.

Takovým příkladem je restaurace Tasca Láska, kterou v Malaze vede Zuzana Šalamon. Pokud se ocitneš na samém jihu Španělska a dostaneš chuť na tapas či paellu, je velmi pravděpodobné, že skončíš právě v prostorách, kde se dorozumíš také česky a slovensky.

Se Zuzanou, která pochází ze slovenského Bardejova, jsme mluvili hlavně o tom, proč se rozhodla v mladém věku odejít do Malagy, jaký na to měl názor zbytek rodiny a čím vším si musela projít, než se karta obrátila a podnik začal skutečně stabilně vydělávat.

Je v Malaze i teď příjemné počasí? „No, nechci provokovat, ale stále slunce a krátký rukáv,“ zasmála se Zuzana, jejíž podnik Tasca Láska se nachází nedaleko historického centra města Malaga.

Jak vlastně začala tvoje španělská cesta? 

Pracovala jsem v IBM v Bratislavě. Učila jsem se k tomu španělsky a protože jsem měla hodně přesčasů, rozhodla jsem se odjet na jazykový kurz do Španělska. Kolegyně mi doporučila Malagu, přičemž já jsem o tom nic nevěděla, protože jsem předtím ve Španělsku nikdy nebyla. 

Co bylo po kurzu? 

Ze dvou týdnů se stalo pět týdnů. (smích) Malaga mě jako město uchvátila a řekla jsem si, že tady si dokážu představit život. Vrátila jsem se domů, s přítelem jsme měli svatbu, narodila se nám dcera a do Malagy jsme se vrátili na dovolenou třikrát. 

Kdy ses rozhodla, že tam odjedete? 

Teď jsme tu devátý rok. Přišla jsem domů a řekla manželovi, že jsem dala v práci výpověď a jedeme do Malagy, byla jsem ten hnací motor podobných nápadů. (smích) 

Jaké byly názory rodiny? Přeci jen odejít už i s dítětem bylo jiné než ve dvojici.

Hah, moje mamka mě už znala a věděla, že když jsem s touto myšlenkou přišla, nedám si to vymluvit. Rodiče manžela to možná zpočátku brali trochu těžce. Řešilo se, z čeho budeme žít, co tam vlastně budeme dělat, protože jsme neměli extra moc našetřeno a na jihu Španělska byla vyšší míra nezaměstnanosti. 

Zobraziť galériu

(8)

Nepovažovala jsi to za riziko? 

Vůbec ne. Stále jsme v rámci Evropy, let z Vídně trvá tři hodiny a ceny jsou tu velmi podobné jako v Bratislavě. Ať už jde o nájem nebo cenu potravin. Navíc jsme neměli žádnou hypotéku a dcera byla malá, ještě skoro ani nemluvila. Řekli jsme si, že jedeme a uvidíme, jestli to bude měsíc, rok nebo déle. Stále jsme měli na mysli, že se máme kam vrátit. 

Jak sis v tom období hledala práci v Malaze? 

Nebylo to vůbec jednoduché. Začala jsem si něco hledat tak měsíc po příjezdu. O víkendech jsem začala pracovat jako číšnice, abych se více dostala do španělštiny.