Komunitní zahrady jsou pro mnohé především cestou, jak uniknout pocitům osamocení. Místem, kde potkat podobně smýšlející lidi, vybudovat pevné sociální vazby a nalézt komunitu.
„K pěstování jsem měla blízko vždy. Jako malí jsme jezdili vždy s babičkou na chalupu, kde pěstovala různé věci, takže jsem to podvědomě vnímala. Byli jsme zvyklí se hrabat v zemi. Hlavní pro nás ale je potkávání lidí – to, že tady má člověk záhony, kde může něco málo vypěstovat, je příjemný bonus. Je to radost i absolutní relax, hrabat se v zemi a hlíně. Je to pro mě i forma odpočinku. Člověk se tady úplně uklidní, působí to na mě jako taková oáza klidu,“ popisuje čtyřicetiletá Radka důvody, proč se s manželem rozhodli pořídit si záhon v komunitní zahradě Vidimova.
Komunitní zahrada, nacházející se na sídlišti v Jižním Městě v Praze, vznikla před devíti lety díky projektu Kokoza jako ukázková zahrada pro účely komunitního pěstování a kompostování. Postupně se zde ovšem utvořila dostatečně stabilní komunita, aby zahrada přešla z vlastnictví Kokozy do rukou místní komunity. Momentálně zde hospodaří kolem šedesáti rodin. Záhonů je ovšem pouze padesát, někteří členové využívají pouze příležitost kompostovat.
Pěstovat a kompostovat s lehkostí
Podnik Kokoza vznikl v roce 2012 jako nezisková organizace. „Naším hlavním cílem je propagovat pěstování a kompostování ve městě. Ukazovat lidem, organizacím, firmám i veřejným institucím, že pěstovat a kompostovat ve městě je radost a jde to dělat s lehkostí a s pozitivním dopadem na planetu,“ vysvětluje pro Refresher Lucie Matoušková Lankašová, která spolu s Kristinou Regalovou projekt založila.
Pro Kokozu je v současné době sice ústřední téma životní prostředí, ale zároveň zaměstnává lidi se zkušeností s duševním onemocněním: „Že jsem založila podnik, který se věnuje ekologickým tématům, je trošku náhoda. Stalo se tak, protože jsem tak osobně založená a záleží mi na životním prostředí. Na tom, abychom pečovali o planetu,“ popisuje Lucie.
Bioodpad momentálně tvoří 40 až 60 % komunálního odpadu.
Primární pro ni vždy ovšem bylo vytváření pracovních míst pro lidi s duševním onemocněním. „Zahrady jsou prostorem, kde vzniká užitná hodnota úplně přirozeně, a tyto lidi do takové práce můžeme začlenit velmi snadno. Je to jednoduchá manuální práce, kterou zvládne každý. Dá se jednoduše plánovat, přizpůsobit potřebám jednotlivých zaměstnanců. A je tam i společenský prvek,“ vysvětluje.
Environmentální aspekt kompostování i pěstování je pro Kokozu zásadní. Bioodpad momentálně tvoří 40 až 60 % komunálního odpadu – následně se sváží na skládky, kde způsobuje produkci skleníkových plynů a působí negativně na životní prostředí.
„Takový organický materiál se ovšem dá jednoduše a lokálně zpracovávat. A právě proto lidem ukazujeme, že těch 40–60 % odpadkového koše mohou přímo doma či ve firmě vzít a vytvořit z něj dostupnou metodou novou hodnotu. Je to věc, kterou může udělat každý z nás. Je pro nás důležité, aby odpad necestoval, aby zůstal tam, kde vzniká. To znamená i ve městě. I se samotnou přepravou odpadu jsou spojené emise, spotřeba energie a na konci je skládka, kde odpad jen tlí a škodí. Kompostování jako takové je také jednou z metod, jak předcházet vzniku odpadu.“
Pozitivní environmentální dopad s sebou nese i samotné pěstování. Tím, že vznikají nové komunitní zahrady, se navyšuje zelená plocha ve městech, která například umožňuje snižovat teplotu v dané lokalitě, vypěstovat si vlastní jídlo či lépe zacházet s dešťovou vodou.
Nečekáme, měníme
„Ano, jedna zahrada velkou změnu neudělá, ale my cílíme na to, aby takových míst bylo v České republice a ideálně v celé Evropě více a dohromady vytvořily jakýsi funkční ekosystém – tedy systémové řešení na lokální úrovni. To znamená, že chceme zapojovat lidi a organizace do řešení. Nečekáme na to, až se změní legislativa a někdo to zařídí za nás. Změnám jdeme vstříc konkrétními aktivitami,“ říká Matoušková Lankašová.
