Přinášíme profil sportovce Davida Pastrňáka.
Jeho příjezd do dějiště letošního hokejového šampionátu přivítali fanoušci českého hokejového týmu s nadšením. Před pár dny oslavil teprve šestadvacáté narozeniny, ve sportovním světě ale patří jeho jméno k nejskloňovanějším. Jeden z nejlepších hráčů současnosti, pětinásobný vítěz ankety Zlatá hokejka, držitel Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce základní části NHL a opora Boston Bruins David Pastrňák přitom začínal s hokejem ve velmi skromných podmínkách.
K hokeji byl předurčený od malička
David Pastrňák se narodil 25. května 1996 v Havířově. Že by hokej mohl v jeho životě hrát osudovou roli, bylo zřejmé. Jeho otec, Milan Pastrňák, byl totiž také hokejista a později trenér. „Já jsem znal Davidova tátu, protože my jsme byli skoro stejný ročník, takže jsme proti sobě od mládí nastupovali – já za Havířov, on za Karvinou. A musím říct, že v mnoha ohledech byl podobným typem hráče jako David. Šikovný technický útočník, střelec s přehledem ve hře – rozdíl byl jen v opačném držení hokejky. Takže David měl v tomhle ohledu z čeho čerpat a v tom úplném začátku to jistě předurčilo, jaké budou jeho přednosti,“ vzpomínal později jeden z vrstevníků Davidova otce a pozdější trenér Havířova Jan Daněček.
Hokejový talent tak David Pastrňák zdědil po svém otci, pohybové nadání se ale podle jeho maminky Marcely Ziembové projevovalo ještě předtím, než se postavil na led. Takto popsala pro AZ Havířov první sportovní projevy svého syna:
„David byl jako miminko hodně živý a prakticky hned, když začal chodit, bral do ruky hokejku a honil po bytě míček nebo puk. A samozřejmě vybavení bytu tím trpělo, ale byl do toho tak zažraný, že mu v tom snad ani nešlo zabránit. Ve dvou letech se sám naučil jezdit na in-line bruslích. Ale nevyhýbal se ani dalším sportům.“
Začínal na dívčích bruslích
Právě Davidova maminka má lví podíl na prvních hokejových krocích svého syna. O to cennější je, že na něj a jeho staršího bratra byla sama od chvíle, kdy byly Davidovi pouhé čtyři roky. S Milanem Pastrňákem se totiž rozešli. V rozhovoru pro Seznam Zprávy Marcela Ziembová vzpomínala, že otázka financí pro ni jako samoživitelku nebyla vždycky snadná, často musela chodit na brigády, aby synovi mohla pořídit hokejovou výstroj. „Když byl malý, nebylo to ještě tak drahé. Začínal hrát s molitanovými chrániči. Pak postupem času byla vždycky nějaká práce, takže narozeniny a Vánoce byly v duchu hokejové výstroje,“ uvedla.
