Ohmatávam si ich každý mesiac. Občas mi chodia od chalanov e-maily, že chcú vyšetriť semenníky, hovorí mladá doktorka (Rozhovor)

Sympatická mladá doktorka Kateřina Vacková na první pohled vypadá, že se jí nemoci musí vyhýbat obloukem. Nebylo tak tomu ale vždycky. Na začátku třetí dekády jejího života ji zasáhla vážná nemoc, jejíž překonání pro ni bylo impulsem založit neziskovou organizaci Loono.

Její členové, kteří se primárně skládají z mladých doktorů a mediků, upozorňují veřejnost na to, jak moc je důležitá zdravotní prevence. Možná už jsi zaregistroval srandovní názvy kampaní typu Sahám si na ně každý měsíc nebo Dole dobrý. Za zdánlivou legrací se ale skrývá velice důležité sdělení: Nikdy nepodceňuj řeč vlastního těla. I to a mnohem víc se dozvíš v rozhovoru.

Proč je důležitá zdravotní prevence a kdy s ní začít? 

Prevence je důležitá, protože zachraňuje lidské životy. Už několikrát se nám to potvrdilo. Lidé se nám ozývají, jelikož se jim povedlo odhalit rakovinu nebo nějaké jiné závažné onemocnění včas. A kdy s ní začít? Ideálně od útlého věku, od dětství. Začíná to tím, že naučíš své děti zdravému stravování, ony si zvyknou na pravidelný pohyb, čímž je vedeš ke zdravému životnímu stylu. 

Co se týká samovyšetřování prsou a varlat, které učíme v kampani #prsakoule, tak u varlat je to od 15 let věku. Od stejného věku chodí ženy na pravidelné prohlídky ke gynekologovi. V primární prevenci je to od dětského věku, v sekundární někdy od puberty dále.

Cítila jsem se dlouhodobě unavená. Což mě opravdu zaskočilo, protože jsem odmalička aktivním sportovcem a celý život žiju zdravě. Bylo to něco, co u mně nebylo normální. Měla jsem i poruchy menstruačního cyklu, což by mohlo ženu varovat, že by se mohlo něco dít.

Ke kampaním se dostaneme. Když jsem četl o vzniku neziskové organizace Loono, kterou jsi založila, přišlo mi, že se setkala kombinace lidského neštěstí, jeho překonání, a chtění pomoci dalším. Mohla bys čtenářům přiblížit, o čem mluvím?

Já jsem byla ve 22 letech diagnostikována s rakovinou vaječníku. Tím, že jsem naslouchala vlastnímu tělu, tak bylo všechno odhaleno v časném stádiu, a proto jsem i dneska tady. Je to něco, co mladého člověka překvapí a zaskočí. Říkáš si, proč se to muselo stát zrovna tobě.

Když jsem se o tom začala bavit se svými vrstevníky, tak většina z nich mi říkala, že by je nenapadlo, že by mohli v tak mladém věku onemocnět rakovinou, a že by třeba příznakům, které jsem měla já, nevěnovali pozornost. To mě vyděsilo, a proto jsem je chtěla o tom poučit.

Začali jsme dělat vzdělávací workshopy, bylo jich víc a víc, a dneska jsme organizace o 150 studentech medicíny a mladých lékařích. Vyšlo to z mé negativní zkušenosti, ale opravdu to byl takový motivátor i možnost poznat, jak veřejnost tyto nemoci vnímá negativně nebo vůbec. A myslím, že tohle se nám daří ve společnosti měnit.