Profesor zparodoval filozofické texty a z legrace je poslal do odborného časopisu. Ten je otiskl

Profesor Alan Sokal (newyorský fyzik) byl na rozpacích z toho, že některé filosofické texty mu nedávají smysl. Dal dohromady článek, který sestával z volného zřetězení víceméně nesmyslných tvrzení ve stylu těch filosofických textů, z kterých byl bezradný. Tento článek poslal do renomovaného filosofického časopisu „Social Texts“. Časopis k jeho velkému překvapení článek otiskl.

Sokala zveřejnění jeho článku velice překvapilo, jelikož dále publikoval články a dokonce knihu (spolu s belgickým kolegou Bricmontem), kde se snaží dokázat, že filosofové jsou nezodpovědní žvanilové, které není radno brát vážně. Otištěný článek byl navíc psán jako parodie. Sokal se ptá, zda to vydavatelům časopisu skutečně nedošlo? 

Filosofie hledá odpovědi tam, kde vědě docházejí

Jeden z citovaných vydavatelů, Andrew Ross, reaguje tak, že samozřejmě vědí, že článek byl psán jako parodie, nicméně že článek sám je kuriozitou či symptomatickým dokumentem, což vyvolalo jejich zájem. Jako nejznepokojivější fakt Sokolova článku vidí Ross to, že Sokalův experiment zcela jasně dokázal, že v některých filosofických kruzích neexistují kritéria, která by dokázala odlišit smysluplné pojednání od bezobsažného blábolu.

Alan Sokal

Dále Ross navrhuje, že filosofii můžeme vidět jako potýkání se s těmi otázkami, s nimiž si věda neví rady (nebo s nimi prostě nechce nic mít), ale které lidem přesto nepřestávají ležet v hlavě. Od umění se pak filosofie odlišuje tím, že je explicitní odpovědí na explicitní otázky. Od vědy tím, že odpovídá na otázky, které se z hlediska vědy často jeví jako nevysvětlitelné. Rozumnost filosofie je zásadním způsobem podmíněna rozumností otázek, na které se snaží odpovídat.

Rozpor analytických a kontinentálních filosofů

Podobně jako Sokal, hájili analytičtí filosofové názor, že pokoušet se nějak vypořádat s problémy, které nelze jasně formulovat, znamená především vyvolávat zhoubnou iluzi obsahu tam, kde žádný není. Kontinentální filosofové odporovali těm analytickým v jejich názoru, že jakákoliv otázka, kterou lze jasně formulovat a o které lze jasně říci, co by na ní mohlo být rozumnou odpovědí, je z hlediska filosofie triviální a nezajímavá.

Analytičtí filosofové vidí své kontinentální kolegy jako nezodpovědné blábolily, kteří si nelámou hlavu se smysluplností a rozumností. Oni zase naopak vidí ty analytické jako od života odtržené, kteří svým trváním na tom, aby byly filosofické problémy formulovány s přesností vědeckých, z filosofie vypudili to vše, co je skutečné podstatné.

Nedokonalost jazyka vyvolává problémy. Proto je třeba se na ni zaměřit

Podle analytických filosofů je filosofie do velké míry věcí kritiky užitečnosti jazyka, který používáme, a pokud ústí do nějakých teorií, pak je třeba vidět, že tyto teorie mají poněkud jinou povahu než teorie vědecké. Za úkol filosofa tak analytičtí filosofové považují především zabývat se jazykem a vynést na světlo problémy, které vyvolává jeho nedokonalost.

V této záležitosti se názorově dělí na dvě skupiny. Filosofové ideálního jazyka hlásají, že filosof by se měl pokusit konstruovat nějaký lepší jazyk, než je ten přirozený. Filosofové obyčejného jazyka tvrdí, že nelze jinak než se omezit na zkoumání přirozeného jazyka. Ačkoliv neposkytuje dokonalé prostředky pro mapování světa.

Jazyk se musí podobat světu, který popisuje

Na druhé straně ale jazyk nemůže nějak dramaticky neodpovídat světu, struktura světa se zase nemůže dramaticky odlišovat od struktury jazyka. Termín v podstatě nemůžeme opatřit významem jinak, než že se tak či onak o svět opřeme. Neodpovídat světu samozřejmě může nějaká teorie v jazyce – může být nepravdivá, protože některé věci ve světě se jistě mohou mít jinak, než si my myslíme, že jsou. Nesmíme si ale myslet, že význam je něco absolutně pevného a že úkolem filosofie je na to ukázat.

Filosofie není věda

Filosofie není věda a není ji možno uzavřít do předem daných mantinelů, jelikož v jejím popisu práce je, že prozkoumává půdy za všemi možnými mantinely. Skutečná filosofie je filosofie, která může přinést skutečné odpovědi na skutečně zajímavé, a přitom smysluplné otázky.