Zjisti, jaké příběhy vypráví temné podzemí „Starého smraďocha“ a prozkoumej s námi tajuplné Edinburghské podzemí.
Royal Mile je název hlavní tepny edinburského Starého města. Málokdo možná tuší, že téměř totéž, co nadšení návštěvníci hlavní skotské metropole dnes mohou obdivovat nad zemí, se nachází i hluboko pod povrchem kostek, po nichž dodnes kráčí tisíce chodidel.
Edinburgh totiž není pouze tím, co je viditelné na povrchu. Mnohem více o jeho historii zjistíš, když se podíváš pod něj. Nejen pod Royal Mile se totiž nachází labyrint historických uliček, které byly ve středověku zazděny, uzavřeny a na čas zapomenuty. Spolu s lidmi, kteří zde žili. Lépe řečeno přežívali.
Gardy Loo!
Život ve středověkém Edinburghu podle dochovaných pramenů totiž opravdu nebyl lehký. Vysoké nájemní domy, nad nimiž dnes tajíš dech, byly dříve zdrojem četných těžkostí. Zejména pro chudinu, která bydlela ve spodních patrech. V dřívějších dobách zde totiž neexistovala kanalizace a tuto skutečnosti vyřešili tehdejší obyvatelé svérázně po svém. Vytvořili vlastní systém, o jehož funkčnosti můžeme pochybovat.
Co však nelze popřít, je skutečnost, že byl velmi jednoduchý. Prakticky spočíval pouze v tom sebrat do kýble veškeré splašky zahrnující moč, stolici a jiné odpady, které se za den v domácnosti nahromadily, otevřít okno a vylít je na ulici. Aby takový postup nebyl vůči náhodným chodcům a kolemjdoucím přeci jen tolik nezdvořilý, volali na ně nájemníci „Gardy Loo!“, což v překladu znamená něco jako „Pozor, voda!“. Voda se však v nádobě bohužel nenacházela, a tak ten, kdo nestihl uhnout a přimáčknout se ke zdi, schytal nemilou a nečekanou smradlavou sprchu…
Starý smraďoch
Takže už zřejmě tušíš, proč se Edinburghu dříve přezdívalo „Starý smraďoch“. Tato přezdívka mu zůstala dodnes, ačkoliv dnešní hygiena je s tou středověkou samozřejmě nesrovnatelná. Splašky, jež tehdy lidé jednoduše vylívali na ulici, zde tekly a podle některých pramenů uzoučké uličky zvané „closes“ (název uliček vedoucích z Royal Mile ven z Old Town, které se ve středověku na noc zavíraly, aby se sem nestahovaly různé živly) často zaplavovaly až do výše kolen. Žádný div, že chudákům obývajícím spodní patra potom zalézaly až do obyvatelných prostor, což rozhodně nebyl žádný med. Naopak. Vznikala řada chorob, z níž asi nejhorší byl mor, který se rozšířil v ohromnou epidemii. Důsledkem toho byl roku 1645 celý královský dvůr na čas uzavřen. To však byl pouze začátek.
Pohřbeni pod povrchem
Na jedné straně byla tehdejší edinburská populace zasažena morovou epidemií, která nelítostně kosila ohromné masy lidí. Na straně druhé se obyvatelstvo stále rozrůstalo, až nestačil prostor, na němž se „Starý smraďoch“ nacházel. Jaké tedy mohlo přijít řešení? Spojit nutné s užitečným. A tak byli ke smrti a dočasnému zapomenutí odsouzeni všichni ti, kterých se jakkoliv dotkla morová epidemie. Logicky se jednalo především o chudáky obývající spodní patra nájemních domů.
V úzkých uličkách bylo málo vzduchu, světla, a navíc zde dennodenně protékaly proudy splašků, které sem vylévali ti, kteří obývali horní byty. Panovaly zde velmi špatné hygienické podmínky, které se v konečném důsledku staly příčinou moru. Rozhodnutí tedy bylo jasné. Uchránit zdravé obyvatelstvo od nebezpečné nemoci a zároveň vytvořit místo pro další rozrůstání a rozvoj města. Royal Mile, Mary King's Close a další uličky proto byly zazděny spolu s mrtvými i nakaženými. Dnes můžeš díky organizovaným prohlídkám s průvodcem navštívit zpřístupněné části podzemí, které poskytnou poměrně přesnou představu o nesnadném životě v edinburském Starém městě.
