Prepnúť do nočného režimu
Prepnúť do denného režimu
Pondelok 21. 10. 2019 meniny má Uršuľa

hľadaj na refresheri

Uložený článok nájdeš
v ponuke používateľa.
Odporúčame zapnúť browser notifikácie, ak budeš prihlásený na Refresher s týmto zariadením.
Zaujímavosti - Ľudia
0
Ondřej Jarůšek
1. október 2016, 18:43

Vyřezávání tlukoucího srdce, upalování lidí nebo kastrace. Jak vypadaly nejbizarnější dávné praktiky a rituály?

Jaké druhy rituálů, praktik či slavností praktikovaly staré civilizace?

Ondřej Jarůšek
1. október 2016, 18:43
Vyřezávání tlukoucího srdce, upalování lidí nebo kastrace. Jak vypadaly nejbizarnější dávné praktiky a rituály?
Musíš byť prihlásený/á , aby si mohol uložiť článok.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.

V prípade že problémy pretrvávajú, kontaktuj prosím administrátora.
OK
0
Uložiť na neskôr.
Uložený článok nájdeš
v ponuke používateľa.

Mnohé z dávných rituálů jsou staré jako lidstvo samo. Obřady přitom mohou nabírat takřka všech myslitelných podob, ať už se jedná o ceremoniály násilné, milostné, náboženské, světské, svatební nebo třeba pohřební. V následujícím článku se tak podíváme na pětici starodávných rituálů z několika různých časových období a kultur, které je praktikovaly, přičemž vybrané praktiky mnohé jistě přinutí k vděčnosti, že tato doba již minula. Tedy alespoň ve většině případů. Některé z praktik se totiž „dožily“ i současnosti a setkat se s jednou z nich můžeme kupodivu i v České republice, dnes jsou již však vykonávány v trochu jiném kontextu než před několika staletími. 

 


Upalování lidí v dřevěné figuríně

Podle Zápisků o válce galské z pera římského vládce Gaia Julia Caesara byl v době pohanských náboženství (období v přibližném rozmezí 500 let před naším letopočtem až rok 500 našeho letopočtu) dávnými druidy, tedy keltskými kněžími, na území západní Evropy praktikován obětní rituál zahrnující pálení až několik metrů vysoké sochy či figuríny vyrobené z proutí a dřeva, v jejímž nitru měli být uvězněni živí lidé. Údajně se jednalo převážně o zločince odsouzené k smrti, v některých případech však měli být k této formě projevy úcty k bohům použiti otroci, případně náhodní vybraní nevinní lidé, když žádní smrt zasluhující delikventi nebyli zrovna k mání. Pro svoji charakteristickou stavbu v podobě stojícího muže a použitý stavební materiál získala tato socha v angličtině dnes již zaběhnutý název wicker man.

 

Z důvodu relativně nízkého množství archeologických důkazů dospěli novodobí vědci k domněnce, že záznamy týkající se upalování obětí obsažené v Caesarově spisu se nemusejí nutně zakládat na pravdě a ve skutečnosti se může jednat spíše o příklad snahy starověkých Řeků a Římanů rozšířit negativní informace o Keltech a vykreslit tak nepřátelský národ v očích svých občanů jako skupinu barbarů či divochů. Podle archeologů však na Britských ostrovech k rituálnímu obětovávání lidských bytostí mohlo skutečně docházet, a to ještě před příchodem do kontaktu s římskou říší. Lidské oběti mezi Kelty také popisuje řada římských spisovatelů, ovšem pouze Caesar a zeměpisec jménem Strabo zmiňují využívání dřevěných figurín mezi Druidy k obětnímu upalování.

 

S tímto motivem se však můžeme setkat i v moderních dějinách, a to zejména díky populární kultuře, v níž se wicker man několikrát objevil. Za zmínku stojí například britský kultovní filmový snímek Rituál (The Wicker Man) od režiséra Robina Hardyho. Pálení figuríny ve tvaru člověka stalo také ústředním rysem pro každoročně pořádaný rockový Wickerman Festival a od roku 1986 tuto praktiku mohou spatřit i návštěvníci pravidelného festivalu Burning Man v americké Nevadě. Dnes již však bez lidských obětí. 

 

Ilustrace figuríny z 18. století 


Kastrace

Umělá kastrace u lidí má dalekosáhlou historii starou několik tisíc let, přičemž v různých dobách a kulturách byla prováděna z odlišných důvodů. V případě nedobrovolných kastrací se mohlo jednat například o trest uložený jedincům za sexuální delikty (mimomanželský pohlavní styk, sodomie), dále taky představovala způsob trestání ideologických protivníků a stejně tak mohl vladař nařídit vykonání kastrace na poraženém panovníkovi či zajatcích na znak svého válečného vítězství a za účelem znemožnění reprodukce nepřítele. Setkat se však můžeme i s kastrací dobrovolnou, a to zejména ve spojitosti s některými druhy náboženství jako součást iniciačního rituálu. Není bez zajímavosti, že ve starém Řecku, ale i ve Francii ještě v 17. století, se objevovalo přesvědčení, že synové se rodí z pravého varlete, zatímco dcery z levého, a proto si některé skupiny mužů údajně nechávali levé varle záměrně odstranit.

 

V určitých kulturách a časových obdobích byli muži s kastrací (případně jiným pohlavním defektem) nazývání termínem eunuchové, o jejichž existenci se nejstarší záznamy ze sumerského městského státu Lagaš datují až do 21. století před naším letopočtem. Ti však opět v různých historických a společenských souvislostech plnili rozličné funkce. Jedinci mnohdy pocházeli z řad otroků a kastrace (často nedobrovolná) měla zaručit vytvoření spolehlivých a oddaných sluhů, kterým kupříkladu v oblasti Orientu náležela funkce správců či strážců harémů. Mohli být však také dvořany, členy královské gardy, náboženskými odborníky nebo plnit jinou specifikou funkci. V rámci několika čínských dynastií dokonce mužští kastráti zaujímali významné role i v horních státních pozicích. Eunuchové se však vyskytovali také na evropském kontinentu, kde byli od 16. století až do začátku 20. století využívání jako pěvci.

 

V současnosti se kastrace u mužů (možná je i u žen) objevuje jen zřídka, lékařské zbavování pohlavních žláz u sexuálních násilníků je však aktuálním tématem i v 21. století. Kastrace je kromě toho například běžnou praxí i u indické komunity takzvaných hidžrů, kteří vytvářejí náboženskou sektu tvořenou transsexuály, transvestity či právě eunuchy. Dále však také Česká republika společně se Spojenými státy americkými, Německem a Švýcarskem patří do malé skupiny zemí, kde je kastrace stále vykonává, konkrétně v případech pachatelů brutálních znásilnění, kteří údajně s provedením zákroku vyjádří souhlas. Česko se z tohoto důvodu také stalo terčem ostré kritiky Výrobu proti mučení Rady Evropy. Letos v červenci byl navíc českou vládou snížen minimální věk pro provedení kastrace z dosavadních pětadvaceti na jednadvacet let.

 

Ilustrační obrázek. Kastrační pomůcka využívaná u zvířat v Anglii kolem roku 1700


 Rituální sebeupálení vdovy

Pohřební obřad nazývaný satí (po přeložení ze sanskrtu do češtiny „dobrá žena“ či „ctnostná žena“) je dávnou hinduistickou praktikou, která spočívá v rituálním sebeupálení vdovy společně s tělem jejího zesnulého manžela, případně provedení jiného druhu sebevraždy krátce po jeho smrti. Existuje popis několika různých variant obřadu, přičemž většina záznamů hovoří o usazení či položení vdovy na pohřební hranici vedle svého mrtvého muže a následném zapálení. Podle dalších zdrojů zase vdovy skákaly do plamenů po rozdělání ohně. Hranici se sebou a manželem také někdy vlastnoručně zapalovaly. Nutno podotknout, že rituál satí ženy údajně pokládaly za výsostné privilegium a o tuto smrt samy usilovaly. V opačném případě se již vdova podruhé nevdala a zbytek života strávila v celibátu, mnohdy s hlavou zbavenou veškerých vlasů. V některých případech však mohly být ženy k satí přinuceny.

 

První písemné zmínky o rituálu se objevují již ve 4. století před Kristem, archeologické důkazy o vykonávání praktiky se však datují do 5. až 9. století po Kristu, přičemž nalezené ostatky patřily vdovám zemřelých králů. Zpočátku se obřad zřejmě vyskytoval výhradně na Indickém poloostrově v aristokratických kruzích, od 10. století však začala praktika postupně nabírat na větší popularitě a v následujících staletích se rozšířila i mezi další komunity. Obřad satí se ustálil zejména v komunitách hinduistického vyznání, objevoval se však i u vyznavačů dalších náboženství. Název obřadu je odvozen od jména indické bohyně Satí, ženy boha Šivy, která jako první provedla sebeupálení, aby jím dala najevo nesouhlas s urážkou Šivy vyřčenou z úst svého otce.

 

Britští kolonialisté praktiku zpočátku povolovali, přičemž byly stanoveny konkrétní podmínky, za nichž může být obřad vykonán. Později v roce 1829 však byl na mnoha místech Indie rituál zakázán (tehdy údajně docházelo k 500 až 600 případům sebeupalování vdov ročně), jelikož začal být považován za nehumánní a ženy k němu byly mnohdy nuceny rodinnými příbuznými. V roce 1861 královna Viktorie uvedla v platnost zákaz i pro zbytek Indie, na začátku 20. let minulého století pak byl obřad satí oficiálně postaven mimo zákon i v Nepálu a v roce 1988 bylo dále kriminalizováno jakékoliv napomáhání, podněcování či velebení rituálu.

 

Upalování vdovy po boku mrtvého manžela za doprovodu hudby a zpěvu zbytku komunity 


 Mumifikace zaživa

Mezi buddhistickými mnichy školy Šingon v japonské prefektuře Jamagata byla od 11. století až do přelomu století 19. a 20. rozšířena praktika známá pod termínem sokušinbutsu, který označuje proces mumifikace vlastního těla ještě během života. Její výskyt byl však vzácně zaznamenán i v dalších oblastech a objevuje se tvrzení, že do Japonska se dostala z Číny. Praktika nebyla vnímána jako sebevražda, ale spíše jako cesta k dosažení osvícení a podstoupit ji během staletí mělo několik stovek mnichů, dodnes se však podařilo nalézt jen 24 mumifikovaných buddhistů. Podobným způsobem zakonzervované tělo buddhistického mnicha staré zhruba 550 let bylo objeveno také v Indii roku 1975.

 

A jak celý proces probíhal? Dne některých zdrojů se jednalo o několikaletou praktiku (3000 dní až 10 let), která začínala dlouhodobým jídelníčkem sestávajícím pouze z ořechů, bobulí, rozinek, ale také třeba stromové kůry, aby se zbavil veškerého přebytečného tuku. Později se dieta stávala více omezenou a docházelo také k pití čaje z toxických plodin, který mohl také často vyvolávat silné zvracení, čímž tělo ztratilo množství tekutin. Tento nápoj však údajně utlumoval bakteriální růst a měl zabránit červům v hodování na mrtvole. Nakonec se mnich uzavřel do těsné kobky, kde zaujal polohu lotosového sedu. Malým zvonkem pak dával mnich na vědomí, že je stále naživu, jakmile však cinkání doznělo, byla kobka zapečetěna. Praktika byla v Japonsku zakázána začátkem 20. století. 

 

Ilustrační obrázek. Buddhističtí mnichové se mumifikací snažili dosáhnout osvícení 


Vyřezávání tlukoucího srdce

Přinášení lidských obětí na počest bohům je kromě jiných kultur neodmyslitelně spjaté i s dávnou aztéckou civilizací, která sídlila na území Mesoameriky mezi 14. a 16. stoletím. Španělští průzkumníci tuto praktiku později důkladně popsali, přičemž v některých případech se jedná o očitá svědectví celého rituál, zatímco jindy spíše o záznamy z druhé ruky. Většina novodobých badatelů a odborníků na původní americké obyvatelstvo žijící v době před objevením kontinentu Kryštofem Kolumbem zastává názor, že přinášení lidských obětí mezi Aztéky je součást dlouhodobé tradice u starých mesoamerických kultur.

 

Pro mesoamerické civilizace byl ústřední myšlenkou neustále se opakující 52letý cyklus a náboženské skupiny tak žily ve strachu, že pokud nebudou uctívaní bohové dostatečně silní, na konci cyklu dojde k zaniknutí vesmíru. Každých 52 let byl proto pořádán velký ceremoniál, během něhož byly uhašeny všechny ohně a o půlnoci byla bohům přinášena lidská oběť. Posléze následovalo čekání na úsvit, a pakliže se Slunce skutečně vynořilo zpoza horizontu, znamenalo to, že bohové jsou spokojení a oběti byly dostatečné. Konec světa tak byl o minimálně dalších 52 let oddálen.

 

Obyvatelé mesoamerického regionu pořádali rituály také účelem přinášení obětí konkrétním bohů. Jedním z nich byl například Huitzilopochtli, bůh války a slunce, na jehož počet Aztékové pokládali živou oběť zády na obětní kámen. Kněží pak v oblasti břišní dutiny ostrým obsidiánovým kamenem či pazourkem provedli řez a z těla vytrhli stále tlukoucí srdce, které pozvedli směrem ke žhnoucí kouli na obloze. Mrtvé tělo pak mohlo být zpopelněno, případně zasláno významným osobám jako dar. Zbytky těla však mohly být také nasekány na kousky a použity k rituálnímu kanibalismu. Dalším z řady bohů, z nichž každému byl věnovaný jiný rituál, byl Tlaloc, jedno z nejdůležitějších aztéckých božstev vládnoucí padajícímu dešti, který požadoval slzy dětských obětí. Proto předtím, než byly děti popraveny, je kněží nutili plakat, což mělo zajistit hojné svlažení půdy během dešťového období.

 

Aztécký pyramidový chrám, na jehož vrcholku byly přinášeny oběti

Ohodnoť článok
111
Zdieľaj článok
Hodnotenie tohto článku je dostupné len s aktívnym predplatným REFRESHER+.
Predplatiť si
Zrušiť
Pri hodnotení článku nastala chyba. Skús sa nanovo prihlásiť a znova ohodnotiť článok.

V prípade že problémy pretrvávajú, kontaktuj prosím administrátora.
OK
NAHOR
Ako neregistrovaný si prečítal už 1/40 článkov tento mesiac. Prihlás sa pre neobmedzený prístup. Ako neregistrovaný si prečítal už 1/40 článkov za mesiac. PRIHLÁSIŤ / REGISTROVAŤ PRIHLÁSIŤ
Najčítanejšie
Záleží nám na súkromí čitateľov. Práve aj z toho dôvodu ti poskytujeme detailné informácie o tom, ako využívame súbory cookies a iné technológie zabezpečujúce správne fungovanie a rozvoj stránky. Pre viac informácií si prečítaj naše Zásady ochrany osobných údajov , kde nájdeš ako používame súbory cookies, prípadne sa oboznám Podmienkami používania portálu platných od 24.5.2018. Spracovaniu cookies môžeš zabrániť, alebo zmeniť svoje preferencie v nastaveniach internetového prehliadača, prípadne pre detailnejšie nastavenie klikni na viac možností nižšie.
Upozornenie na právo nastavenia ochrany osobných údajov na Refresheri

Vzhľadom na existujúce a aj chystané zmeny v zákonoch ti dávame možnosť detailného nastavenia spracovania osobných údajov a preferencií spojených so spracovaním osobných údajov.

Prečítaj si možnosti, posuň zobrazenie nadol, nastav si svoje preferencie a klikni na tlačidlo súhlasím, keď budeš chcieť pokračovať do služieb Refresheru. Súbory cookie sú životne dôležitou súčasťou technológie v tvojom prehliadači. Sú natoľko dôležité, že ich budeme musieť použiť pre zapamätanie si toho, že si toto okno potvrdil/a, v opačnom prípade by sme ti ho museli zobrazovať znova a znova.

Údaje, ktoré spracovávame, keď používaš Refresher
Zo strany Refresheru zbierame tieto osobné údaje:
  • Keď navštíviš Refresher, uchovávame si informácie o tom, ktoré články si prečítal, identifikátory zariadenia a prehliadača, časť IP adresy, alebo IP adresu v prípade prihlásenia do účtu, súbory cookie a poloha.
  • Pri prihlásení do účtu e-mailovú adresu
Prečo zbiera Refresher tieto údaje:
  • Na zlepšenie kvality našich web stránok a vývoj nových webových služieb
  • Na vykonávanie analýz a meraní, s cieľom pochopiť, ako sú naše web stránky využívané
  • Na to, aby sme nezobrazovali obsah, ktorý si už videl
  • Pre zobrazovanie prispôsobenejší obsah, ako sú napríklad relevantnejšie články
  • Pre schopnosť identifikovať ťa ako užívateľa pri prihlasovaní do svojho účtu
Zbierame údaje pre partnerov a reklamné siete:
  • identifikátory zariadenia a prehliadača, časť IP adresy, súbory cookie a poloha.
Prečo zbierame tieto údaje pre partnerov, tretie strany a reklamné siete:
  • Na to, aby mohli fungovať a zobrazovali relevantnejšie a užitočnejšie reklamy.
Zoznam reklamných sietí a nastavenia reklám

Nevyhnutné osobné údaje - cookies - pre zobrazovanie reklám zbierame pre nasledujúce spoločnosti:

Google (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)
Formulár kontakt v súvilosti s osobnými údajmi >

AdForm (AdForm Aps,Wildersgade 10B, 1. Sal., DK-1408, Copenhagen, Denmark, ID: 26434815)
Kontaktné údaje pre najbližšiu pobočku >

Seznam (Seznam.cz, a.s, Radlická 3294/10, 150 00, Praha 5, 26168685)
Kontaktné údaje pre najbližšiu pobočku >

 

Možnosť vypnúť si personalizovanie reklám a zbieranie osobných údajov pre jednotlivých partnerov:

Upraviť nastavenia typov reklám Google - personalizovanie od spoločnosti Google

Upraviť nastavenia typov reklám AdForm - personalizovanie od spoločnosti AdForm

 

Svoje nastavenia pre všetky ostatné reklamné siete, aj tie, ktoré na Refresheri nenájdeš, si vieš prezrieť na stránke youronlinechoices.com/uk/your-ad-choices

Meranie návštevnosti

Google, Služba Google Analytics (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)

Vlastníci webových stránok používajú na zlepšenie funkčnosti svojich stránok údaje zhromaždené službou Google Analytics. Zhromažďovanie údajov môžete deaktivovať tak, že si stiahnete a nainštalujete doplnok pre svoj prehliadač.

Stiahnuť doplnok pre prehliadač

Gemius (Gemius s.r.o. Na Výsluní 201/13 100 00 Praha 10 Česká republika)

Spoločnosť Gemius podobne ako služba Google Analytics vyhodnocuje a meria návštevnosť na niektorých webových stránkach. Na meranie využíva Cookies, ktoré si môžeš deaktivovať vo svojom prehliadači.

Hotjar (Hotjar Limited, company number C 65490, Level 2, St Julian’s Business Centre, 3, Elia Zammit Street, St Julian’s STJ 1000, Malta)

Hotjar využívame na analýzu návštevnosti a správanie sa užívateľov. Vytvára nám mapu aktivity návštevníkov, na webových stránkach, ktoré vizualizuje a vyhodnocuje. Tieto informácie nie sú zbierané vždy, nikdy nie sú spárovateľné s aktivitami užívateľov a teda nie je možné identifikovať jednotlivcov, ale Hotjar ti môže nastaviť súbory Cookies.

Ovládacie prvky súvisiace s prehliadačom

Nastavenia súborov cookie

Súbory cookie sú životne dôležitou súčasťou technológie vo vašom prehliadači a slúžia na zlepšenie prostredia pri používaní internetu.

Ak napríklad na určitom webe nastavíte predvolený jazyk, súbory cookie pomôžu prehliadaču zapamätať si túto voľbu. Niektoré alebo všetky súbory cookie môžete tiež zablokovať, to však môže viesť k zastaveniu fungovania niektorých funkcií na internete.

Mnoho webov napríklad vyžaduje zapnuté súbory cookie vtedy, keď sa chcete prihlásiť. Informácie o tom, ako upraviť nastavenia súborov cookie, nájdete v zdrojoch pomocníka vášho prehliadača.

Zásady ochrany osobných údajov

Prečítaj si naše Zásady ochrany osobných údajov

Ďalšie informácie o tom, ako Refresher používa na zlepšenie služieb
  • Prihlasovanie - pre účely prihlasovania potrebujeme tvoju emailovú adresu.
  • Prispôsobenie - pre zistenie toho, čo ťa zaujíma, vytvárame tvoj unikátny profil. Ak nejaké informácie pozbierame, nájdeš ich vo svojich nastaveniach súkromia a profil môžeš upraviť, alebo zmeniť, alebo celé personalizovanie vymazať.
Ako zmeniť nastavenia spracovania osobných údajov?

Ak zmeníte názor, kedykoľvek tieto údaje môžete zmeniť na adrese https://refresher.sk/nastavenia/sukromie.
Ak nechceš vidieť toto okno, ak nás navštívíš z iného zariadenia alebo prehliadača, prihlás sa a tvoje preferencie si zapamätáme.