Radek studuje v Yogyakartě, která je kulturním centrem Indonésie.
Protože na našem webu dáváme často a rádi prostor mladým a talentovaným lidem z našich dvou končin, rozhodli jsme se vám představit i Radka, který vystupuje pod přezdívkou NONECK a momentálně se nachází v Indonésii, kde studuje v jednoletém programu a zároveň se zde aktivně věnuje street artu. Připravili jsme tak pro vás rozhovor s ním o tamější kultuře a úrovni graffiti v asijských zemích. Jeho studium v Yogyakartě, která je kulturním a výtvarným centrem Indonésie a v níž panuje neuvěřitelná benevolence vůči pouličním umělcům, mu umožnilo stvořit několik děl, které určitě stojí za zmínku, jak můžete vidět na fotografiích níže. Pokud byste chtěli jeho tvorbu sledovat i nadále, nezapomeňte ho sledovat na Instagramu.
Ahoj. Na úvod začněme klasickou otázkou. Kdo je Radek NONECK? Mohl by ses nám v krátkosti pár větami představit?
Pocházím z české kotliny, přesněji ze Zlína. Jsem malíř vycházející z estetiky grafického designu, věnující se přes 20 let graffiti, street artu a též příležitostný cestovatel.
Momentálně studuješ v Indonésii, kde se věnuješ street artu a graffity. Co přesně studuješ a jak dlouho v Asii plánuješ zůstat?
Přesněji pobývám ve městě Yogyakarta ležícím na střední Jávě. Studuji zde malbu na univerzitě Institut Seni Indonesia /ISI/ v rámci jednoletého stipendijního programu DARMASISWA, který má za úkol šíření povědomí o indonéské kultuře a zprostředkování mezikulturního dialogu. Studium pro nás není časově náročné tudíž mám spoustu volného času na seberealizaci a cestování. V době, kdy odpovídám na tento rozhovor, mi zbývá jen několik málo týdnů do konce mého pobytu.
Proč sis vybral zrovna Indonésii? Máš blízko k asijské kultuře?
Vše se seběhlo jak jinak než velkou náhodou. Mám několik blízkých přátel, co žijí na Bali a neváhal jsem využít jejich pozvání k návštěvě. Jelikož nemám rád zimu, byla to ideální kombinace, jak strávit měsíční dovolenou přes Vánoce v teple. Tak proběhla moje první cesta do Asie, se kterou nebyla do té doby žádná zkušenost. Po aklimatizaci a prvních týdnech cestování po ostrovech jsem začal malovat v ulicích. Uchvátilo mě inspirativní prostředí, plné nádherných fotogenických panoramat s vysokou mírou tolerance místních. Tehdy se začala vtírat myšlenka, proč nezkusit žít na nějaký čas v exotické zemi. Jako grafický designér bych mohl pracovat externě. V průběhu pobytu proběhlo náhodné seznámení se studenty programu Darmasiswa. To byl rozhodující impuls, proč se vydat do Indonésie. Vše do sebe zapadlo – snaha vymanit se z každodenní rutiny doma, touha doplnit si vzdělání v cizí zemi, cestovat, doučit se jazyky a především celý nerušený rok pro svoji tvorbu.
Tvá tvorba je velmi specifická. Jak bys v krátkosti charakterizoval svůj rukopis?
Je především abstraktní, vycházející z určitého rámce/tvaru, jež dříve bylo písmo díky graffiti, a které bylo časem upozaďováno. Aktuálně se zabývám číslicí osm, která je též symbolem nekonečna v horizontální pozici. Nejlépe tak vystihuje můj vztah k malování, kdy mě občas připadá, že je to nekonečná dřina, uspokojení, dobrodružství atd. Napadají mě i další souvislosti v rámci Asie, například nekonečný koloběh zrození a smrti v buddhismu a další filosofické vhledy. V neposlední řadě mě baví jeho dynamický tvar s dvěma protínajícími se liniemi. Dříve bylo provedení více grafické, plné a syté ohraničené tvary se postupem času rozpouští do expresivních čar přecházející do barevných kombinací.
V Indonésii tvoříš převážně i na ulici. Jedná se vždy o legální plochy určené ke graffiti? Dostal ses někdy kvůli graffiti do křížku s policií?
Nejdříve musím přiblížit město ve kterém žiji. Jogja je kulturním a výtvarným centrem Jávy ne-li celé Indonésie s bohatou historií. Situované na úpatí sopky Merapi, připomínající se občasnou erupcí. Jelikož požívá speciální statut sultanátu, vznikla zde svébytná kultura odlišná od zbytku Jávy. Město jako ostatně zbytek Indonésie je velmi multikulturní s vysokou mírou tolerance mezi všemi náboženstvími, kde je dominantní tzv. indonéská forma islámu, odlišná od toho arabského. Dále je centrem vzdělání a působí zde celá řada největších a nejlepších univerzit v zemi, proto je prostředí velmi liberální. To je důvod, proč zde mohla vzniknou bohatá a silná urban kultura. Navíc místní lidé nepovažují graffiti a street art za akt vandalismu, a proto se nemůžeme bavit o ilegálním graffiti. Díky chaotickému urbanismu asijských měst, a Jogja není výjimkou, zde vznikla spousta vhodných míst od úzkých uliček přes několika podlažní a opuštěné domy, kde je možné se v klidu realizovat. Policie je vůči mě na ulici lhostejná.
Tvá díla jsou většinou abstraktního, geometrického rázu. Jaká je tedy jejich podstata na ulici? Mívá tvá tvorba hlubší smysl nebo se jedná o čistě vizuální zpestření daného prostředí?
Jediná podstata a hlubší smysl toho všeho je jít dál. Nejednám prvoplánově s určitým cílem měnit svět k lepšímu či způsobit někomu vizuální šok a ohromit ho barevnou kreací. Jednoduše věřím v to, co dělám. Co se týče výběru místa, je to velmi instinktivní záležitost, někdy se procházím městem a narazím na místo, kde okamžitě vím, co by mu slušelo. Dříve byla snaha včlenit malbu do daného prostředí tak, aby z něj vycházela a nenarušovala okolí. Po příjezdu do Indonésie byl tento přístup přehodnocen. Opadla zodpovědnost vůči okolí, protože ráz veřejného prostoru zde je zcela odlišný než v Evropě. Špína, mnohonásobně větší dopravní ruch, smog, neustálé zácpy, všudypřítomné stánky s jídlem a jiným zbožím tvoří prostředí, kde jakýkoliv výtvor skvěle zapadne a doplní již tak fascinující chaotickou atmosféru.
Existují rozdíly mezi evropským a asijským street artem?
Místní tvorba je silně inspirována západní a japonskou kulturou na všech úrovních od street artu až po klasické umění, kdy hranice mezi inspirací a kopírováním bývá velmi rozostřená, což je typické pro celou Asii. Též místní specifikum je prolínání tradičních řemesel, jako je indonéská batika a malba do současných západních vlivů. Převládá zde aktivistický obsah děl kritizující negativní společenské jevy či oslavující veřejně činnou osobu. Jelikož jsou Indonésané řemeslně nadání, odráží se to v perfektním, na detailech posedlém zpracování.
Mezitím probíhá v Česku tvá výstava s Ludkěm (KEIM), která pokračuje až do září. Spolupracuješ s někým i v Indonésii nebo maluješ na vlastní pěst?
Ano, mám s kolegou KEIMem společnou výstavu obrazů v GAVU Cheb v rámci akce Graffiti boom 7, kde je k vidění i má ateliérová tvorba z Indonésie. Úzce spolupracovat jsem schopen pouze s pár lidmi, ke kterým mám bližší vztah. Samozřejmě za rok mého působení zde jsem se stihl seznámit s většinou místních výtvarníků, kteří mi velmi pomohli se v začátcích zorientovat. Proběhlo několik společných malování, ale s nikým jsem si nesedl tak, abychom mohli vytvořit propracované produkce jako s Keimem. Ostatně, než jsme toho dosáhli, uběhlo mnoho let. A proto se zde zaměřuji na menší plochy, které jsem schopen pojednat sám během relativně krátké chvíle. Navíc tvořit zde rozsáhlá díla je velmi vysilující kvůli místnímu tropickému klimatu. Malovat jde pouze v ranních a odpoledních hodinách. Dalším problémem je doprava, protože veškerý pohyb probíhá na motorkách. Jinak to ani nejde kvůli absenci hromadné dopravy tak, jak ji známe z Evropy. A proto se několikrát vracet k rozdělanému dílu skrz místní chaotickou infrastrukturu je časově náročné. Na druhou stranu je v tom velká svoboda, kdy si sbalíte barvy a vyrazíte na motorce „na lov“ do města, vybrat si plochu dle libosti.
Který svůj výtvor bys označil za nejlepší/nejzajímavější?
Nemohu říct, jaký výtvor je nejlepší či nejzajímavější, protože práce je kontinuální a každý piece mi dá pokaždé něco jiného. Ale nejvíce si cením děl, jež vybočují a které mě ovlivnily na delší dobu. Jako příklad uvedu číslici 8, první vznikla už v roce 2014 jako plátno. Byl to pouhý úlet a experiment v reakci na mé rodné město, které je v mých očích nekonečně zacyklené v baťovském odkazu. Po příletu do Indonésie jsem hledal určitý symbol či tvar, který bych mohl dále rozvíjet. Po dvou letech jako když najdeš, tak se zrodil cyklus Infinity.
Jaké cíle máš do budoucna? Chtěl bys znovu v tvořit v nějaké, pro nás exotické, zemi?
Můj hlavní cíl a též přání je se věnovat více volné tvorbě a pozvolna přecházet z exteriérů do ateliéru. Pro mě bude velký exotický zážitek po roce zde malovat doma a vůbec po Evropě. Je to zcela jiná zkušenost. Do budoucna bych se sem opět rád vrátil na nějaký čas.
