Ed Gein se oblékal do kůže svých obětí, protože chtěl vypadat jako jeho matka. Stal se vzorem pro Normana Batese

Edward Theodore Gein se narodil 27. srpna (august) 1906 ve Wisconsinu, USA do rodiny Augusty a George Geina. Eddie byl druhorozený syn této dvojice. Prvorozeným byl Henry, který byl o celých sedm let starší než Ed. Jejich matka Augusta byla fanaticky věřící ženou, která se snažila vychovávat své dva syny podle přísného morálního kodexu. Strach z hřešení se jí zabydlel hluboko uprostřed hlavy a už od raného věku učila každodenně své děti kázáním z bible. Opakovaně pak oba varovala před nemorálností a zkažeností žen v naději, že se tak zřeknou svých sexuálních tužeb ze strachu, že budou uvrženi do pekla. Augusta byla despotická a velmi hrubá žena, která věřila, že její názory jsou absolutní a pravdivé. Neměla problém ani s mírným násilím, které praktikovala ve snaze vštípit přísné křesťanské učení svým synům i manželovi. 

Pravým opakem byl pak George, slaboch a alkoholik, který neměl ve výchově chlapců takřka žádné slovo. Ve skutečnosti ho manželka vnímala jen jako bezcenné stvoření, neschopné udržet si práci a zabezpečit chlapce. Vzala tak na sebe nejen všechny rodičovské povinnosti, ale obstarávala rodinu i po stránce finanční. Začala podnikat s potravinami v La Crosse a vydělávat tak pro rodinu dostatek peněz, aby mohli žít komfortním životem. Pracovala tvrdě a šetřila, aby se později mohli přestěhovat na venkov, daleko od nemorálností a hříchů velkoměsta. V roce 1914 se tak přestěhovali do Plainfieldu ve Wisconsinu na farmu se sto devadesáti akry pozemků, aby zde začali život bez jakýchkoli hříšných vlivů, které by mohly narušit rodinu. Nejbližší sousedi bydleli až půl kilometru od jejich farmy. 

Dětství na farmě nebylo pro Geina procházkou růžovým sadem

I když se Augusta snažila své syny držet co nejdále od vnějšího světa, jednu výjimku udělat musela. Tou byla základní škola, v níž podával Eddie průměrné výkony až na četbu, ve které vynikal. Bylo to čtení dobrodružných knih a časopisů, které stimulovaly jeho představivost a představovaly pro něj únik z uzavřeného domácího světa. Jeho spolužáci se mu vyhýbali, protože byl zženštilý a plachý. Neměl tak žádné přátele, a když se pokoušel si některé získat, matka mu za to vynadala. Ačkoli byl smutný z toho, že mu matka zakazuje kamarády, stále ji považoval za ztělesnění dobra a její rozkazy přijímal s vděkem a pokorou. Nicméně, Augusta překročila se svojí despocií hranice ještě dále, považovala své syny za stejné ubožáky jako svého manžela. Často je verbálně napadala a označovala za nicky, které v životě selžou stejně jako jejich otec.

Během jejich dospívání a rané dospělosti pak oba chlapci zůstávali pouze na farmě, odděleni od zbytku světa a majíce vztahy jen s rodinou. Eddie nevzhlížel jenom k matce, ale i k bratrovi Henrymu, kterého považoval za dříče a muže pevného charakteru. Po smrti otce v roce 1940 se oba bratři začali angažovat v sérii brigád a pomocných prací, aby pomáhali uživit farmu a finančně podpořit matku. Eddie se snažil napodobit bratrovy pracovní návyky a oba byli považováni místními za spolehlivé a pracovité chlapce. Nejčastěji pracovali jako pomocníci, avšak Eddie se uplatnil především na hlídání dětí v sousedských farmách. Takový druh brigády se mu velmi zamlouval, jelikož starat se o děti bylo pro něj několikanásobně snazší než pro jeho vrstevníky. Především proto, že byl v mnoha ohledech sociálně a emocionálně narušený. Henry měl strach o Eddieho nezdravě silnou lásku k matce a několikrát ji za to otevřeně kritizoval, což však Edwarda šokovalo. Považoval matku za ztělesnění dobra a cítil se poníženě, že bratr ji nebere stejným způsobem jako on. Pravděpodobně tyto incidenty vedly k záhadné a předčasné smrti Henryho v roce 1944. 

Ed v rukou vyšetřovatelů

16. května (máj) toho roku Eddie a Henry hasili požár, který se šířil nebezpečně směrem k jejich farmě. Při hašení se rozdělili, aby požár hasili systematicky ze dvou směrů. Podle Edova tvrzení brzy přišla tma a ztratil svého bratra z dohledu. Poté, co byl oheň uhašen, se začal strachovat o svého bratra, který se pořád neukazoval, a tak zkontaktoval policii. Ale okolnosti nasvědčují, že tomu bylo úplně jinak. Poté, co policie shromáždila pátrací partu a dorazila na místo, k překvapení všech je Edward zavedl přímo k „ztracenému“ bratrovi. Ten ležel mrtvý na zemi. Policie byla znepokojena několika fakty ohledně úmrtí. Podezřelé bylo nejen to, že ležel na území, které požár nezasáhl, ale i to, že měl hlavu posetou modřinami. Ačkoli byl nalezen za velmi podezřelých okolností, nikdo nedokázal podezírat malého a plachého Eddieho z tak odporného činu. Tak byl případ uzavřen jako úmrtí po udušení a vyšetřování posláno k ledu. 

Jediný člověk, který Eddiemu zbyl, byla jeho matka. Ta byla také jediným člověkem, kterého potřeboval. Nicméně matku měl pro sebe jen velmi krátkou dobu. 29. prosince (december) 1945 zemřela po sérii mrtvic. Eddieho život byl otřesen do základů. Ztratil jediného přítele a vlastně i jedinou svou lásku. Byl na svět úplně sám. Zůstal žít na farmě a živil se krátkodobými brigádami a pomáháním na sousedských farmách. Jelikož už před smrtí své matky trpěl psychickými chorobami, její odchod mu velmi přitížil. Její ložnici a místnosti, které užívala, nejvíce nechal ve stejném stavu a úzkostlivě je opečovával jako svatyni po celé roky. V té době si volný čas trávil čtením hororových povídek nebo bizarními zálibami, například procházkami po hřbitově v nočních hodinách. 

Na první pohled skvělý adept na hlídání dětí

Četba se stala hlavní náplní tohoto budoucího vraha. Nejen hororové povídky, ale později i knihy o anatomii. Pokoje, které obýval, byly plné knih o nacistech, lovcích lidí a vracích lodí. Ze své četby se Eddie přiučil jak stínat hlavy, exhumovat mrtvé ze země a anatomii lidského těla. Stal se těmito příběhy posedlý a často je i líčil dětem, které mu byly svěřeny na hlídání. Také si užíval četbu místních novin, kde mezi jeho oblíbené pasáže patřily nekrology. Právě díky nekrologu se dozvěděl o nedávných úmrtích místních žen. Jelikož si nikdy neužil společnosti opačného pohlaví, navštěvoval v noci hřbitov, aby zde uhasil svůj chtíč po vykopání mělkých hrobů žen. Ačkoli později tvrdil policii, že s mrtvolami nikdy neměl sex („vůbec mi nevoněly“), získal zvláštní potěšení ze stahování jejich těl z kůže a nasazování si jí na sebe. Byl zvědavý, jaké je to mít prsa či ženské pohlavní orgány, jelikož často snil o tom být ženou. Byl fascinován ženami kvůli moci, kterou si dokáží udržet nad muži. 

Nasbíral poměrně rozsáhlou kolekci částí lidského těla, která zahrnovala i scvrklé lidské hlavy. Při jedné příležitosti, kdy Eddie hlídal malého chlapce, se mu pochlubil lidskou hlavou, kterou si schovával v ložnici. Chlapec pak zážitek vyprávěl rodičům, kteří mu však nevěřili a označili ho jako výplod dětské fantazie. Jeho historka však byla potvrzena o něco později, když další dva mladíci prohlašovali, že na farmě u Eda Geina spatřili lidské hlavy, které však pokládali za divnou součást halloweenského kostýmu. Po okolí se začaly šířit historky o podivných choutkách Eda Geina, nikdo je však nebral vážně. Ale to jen do té doby, kdy o pár let později zmizela Bernice Worden. 

Jeden ze suvenýrů Edwarda Geina

Během pozdních 40. a začátku 50. let začal narůstat ve Wisconsinu počet únosů. Prvním z případů byl únos osmileté holčičky jménem Georgie Weckler, která zmizela po cestě ze školy 1. května (máj) roku 1947. Početná skupina dobrovolníků prohledala více než deset kilometrů čtverečních ve snaze vypátrat ztracenou dívenku. Bohužel neúspěšně. Georgia už nikdy nebyla spatřena, jediným důkazem, který byl na místě nalezen, byly stopy pneumatik z auta značky Ford. Další dívka zmizela o šest let později v La Crosee, Wisconsin. Patnáctiletá Evelyn Hartley hlídala děti v době, kdy zmizela. Evelynin otec se jí pokoušel několikrát dovolat, avšak dívka neodpovídala. Vystrašený otec se rozhodl naskočit do auta a vyrazit za svojí dcerkou. Když dorazil na místo, nikdo neodpovídal na klepání, navíc poté, co nahlédl oknem dovnitř, spatřil na zemi pohozené její brýle. Zkoušel se dostat do domu, ale všechny dveře i okna byla zavřená. Až na jedno. To v suterénu, u kterého zkamenělý rodič nalezl kapky krve. Když vlezl dovnitř, spatřil známky boje a další krvavé loužičky. Okamžitě zavolal policii. Ta o několik dní později objevila zkrvavené kousky oblečení, které patřily k Evelyn, v blízkosti dálnice mimo La Crosse. 

V listopadu (november) roku 1952 se dva muži zastavili na drink v baru v Plainfieldu ve Wisconsinu předtím, než se vydali na lov jelenů. Victor Travis a Ray Burgess strávili v baru několik hodin. Dvojice mužů, ani jejich auto už nikdy nebyly spatřeny. Ani přes rozsáhlé pátrání, které bylo zorganizováno, se po nich nepodařilo najít sebemenší stopu. Prostě zmizeli. V zimě roku 1954 opět v Plainfieldu zmizela Mary Hogan, majitelka místní hospody. Policie našla táhlou krvavou stopu, která vedla z hospody na parkoviště. Policie mohla opět jen spekulovat o tom, co se přihodilo, postrádali svědky, tělo i jakékoli důkazy, které by je k něčemu vedly. Jediné, co věděli, bylo, že všechny únosy se udály buď v okolí, nebo přímo v Plainfieldu. 

Železářství Worden's, místo, kde Gein udeřil naposledy

Nad případy se rozjasnilo až 17. listopadu (november) 1957, když policie dorazila na farmu jistého Eda Geina, který byl podezřelý ve věci loupeže v místním železářství a únosu jeho majitelky, Bernice Worden. Gein byl posledním zákazníkem v železářství a byl viděn, jak se prochází v okolí areálu. Geinova farma byla v naprosto dezolátním stavu. Vnitřek byl plný páchnoucích odpadků, nepořádku a pachu zatuchliny. Během toho, co si místní šerif Arthur Schley prohlížel kuchyň s baterkou v ruce, něco se mu otřelo o rameno. Když vzhlédl, co to bylo, spatřil tělo visící z trámu hlavou dolu. Ošklivý pohled, avšak v sezóně lovu jelenů ne tak neobvyklý. Tohle však jelen nebyl ani náhodou. Ze stropu viselo vykuchané tělo Bernice Worden, 55leté matky jednoho z jeho zástupců. 

Zatímco šokovaní policisté prohledávali špinavý a odpadky zaplavený byt, aby nalezli samotného Eda Geina, nestačili se divit. Narazili na farmu smrti. Neforemně vypadající miska v kuchyni byla ve skutečnosti vyrobená z vršku lebky, stínidla na lampu a koš byly vyrobeny z lidské kůže, křeslo z lidské kůže, ženské genitálie uchovávané v krabici od bot, náramek vyrobený z bradavek, lidské hlavy, čtyři nosy a srdce. To není úplně seznam věcí, které byste chtěli najít u souseda, jež vám hlídá děti. Bohužel to však není všechno. Kriminalisté našli dokonce i oblek, který byl celý vyrobený výhradně z lidské kůže. Zatímco začali na farmě a v okolí policisté kopat a hledat pozůstatky těl a dalších obětí, Ed Gein byl umístěn do věznice Wautoma County. Zezačátku se nepřiznal k žádné z vražd a odmítal spolupracovat. Nicméně, po více než dni mlčení začal vyprávět hrůzný příběh o tom, jak zavraždil Bernice Worden a kde vzal části těl, které policie našla po jeho domě. 

Ne nadarmo se domovu Eda Geina říkalo farma smrti

Gein měl problémy se zapamatováním si svých skutků, prohlašoval, že během vraždy byl omámený a skoro nic si nepamatuje. Tvrdil, že si pamatuje pouze, jak táhl tělo ke svému Fordu, přičemž bere z obchodu pokladnu a obojí odváží k sobě domů. Nevzpomínal si však už na střelu do ženiny hlavy pistolí ráže 0.22, což pitva určila jako příčinu smrti. Když se ptali, kde vzal kusy těl umístěné po celém domě, prohlásil, že je všechny sesbíral z místního hřbitova. Nicméně, po několika dnech intenzivního výslechu se přiznal i k vraždě Mary Hogan. Znovu však prohlásil, že byl v době činu omámený a pamatuje si jen to, že ji omylem zastřelil. Ed nejevil známky lítosti během celého výslechu, o vraždách a vykrádání hrobů mluvil s klidem a občasně i s humorem. Neměl žádnou představu o obludnosti svých zločinů. 

Málokdo nepochyboval o tom, že Ed Gein je nepříčetný. Během soudního přelíčení bylo navrženo, aby byl souzen jako duševně chorý, což později potvrdily desítky psychologických testů, které ho vyhodnotily jako citově narušeného jedince. Odborníci ho zařadili mezi schizofreniky a sexuální psychopaty. Viníkem jeho pohnutého stavu byl nezdravý vztah s matkou, která v něm vzbudila protichůdné pocity nenávisti a zároveň lásky k ženám. Během psychiatrických testů, které Ed absolvoval, probíhalo nadále vyšetřování. Na farmě smrti se našly části z deseti mrtvol. Policie se zdráhala uvěřit tvrzení, že těla pocházejí ze hřbitovů. Nakonec byla povolena exhumace a detektivové zjistili, že části těl skutečně pocházely z hrobů, do kterých Ed Gein vnikl. Po nějakém čase však objevili další zakopanou mrtvolu na jeho pozemku.

Milý stařík, co to přehnal s pomádou, nebo brutální sériový vrah?

Poté, co uplynula 30denní lhůta v ústavu pro duševně choré, Gein byl oficiálně prohlášen za mentálně nekompetentního a už nemohl být souzen za vraždu prvního stupně. Poté, co strávil deset let v ústavu, soud rozhodl, že už může být konečně souzen v řádném procesu. V roce 1968 tak začal soud, který měl určit, zda byl vinen z důvodu duševní choroby z vraždy Bernice Worden, nebo ne. Soud však opět rozhodl, že Ed Gein nemůže být souzen za vraždu prvního stupně a že v době jeho hrůzných činů byl duševně nepříčetný. Byl tak odsouzen k celoživotnímu pobytu v psychiatrické léčebně. Zde byl modelovým pacientem, bez jakýchkoli záchvatů nebo projevů nepříčetnosti či násilí, až do roku 1984, kdy zemřel po vleklém boji s rakovinou. Jeho vinou skončil život minimálně dvou lidí, ale pravděpodobně jich bylo více. 

Jak jste možná někteří z Geinova životního příběhu postřehli, stal se inspirací pro mnohé autory filmového a knižního hororu. Robert Bloch se inspiroval jeho životem, když psal knihu o Normanu Batesovi. Ta se později stala předlohou pro slavný film Psycho od Alfreda Hitchcocka. V roce 1974 pak vznikl klasický thriller od Toba Hoopera, Texaský masakr motorovou pilou, v němž je znát inspirace Geinovými činy. V neposlední řadě byl pak inspirací i pro známého Buffalo Billa z Mlčení jehňátek, který stejně jako Ed Gein stahoval ženy z kůže, kterou později používal jako oděv. 

Některé z hrobů, z nichž Gein vykopával mrtvé