Rozebrali jsme problematiku častějšího obsazování nebílých herců do filmů. Do jaké míry je v pořádku se vzdálit od historické nebo literární předlohy?
Rozmohl se nám tu takový nešvar. V posledních letech roste veřejná diskuse o tom, jací herci by se do filmů obsazovat měli a jací naopak ne. Je v pořádku, aby se na královském dvoře viktoriánské éry objevovali jiní než bílí lidé? Je vyšší míra obsazení jiných než bílých herců do hlavních rolí opravdu ohrožením filmové kultury, jak tvrdí někteří kritici? A co by měl vlastně režisér či kreativní producent dělat, aby učinil vše správně?
Inu, není na světě ten, aby se zavděčil všem, praví přísloví. Rýmovačkou se ale v argumentaci příliš řídit nemůžeme, proto jsme se podívali na to, jak to s oním obsazováním herců různých etnik ve filmech funguje.
Stejně jako většina společenských diskusí, je i případ barvoslepého castingu o dost komplexnější, než se v diskusích na sociálních sítích může zdát. Pokusíme se vysvětlit, co vše vede k tomu, že se na obrazovce herci různých etnik objevují častěji než na počátku tisíciletí a ukážeme ti, že problematika sahá hlouběji, než možná tušíš. Filmů obsahujících etnickou nepřesnost je totiž mnoho a ne o všech se mluví.
Protlačování, nebo vyrovnání sil
Může se zdát, že herci jiné než bílé pleti na stříbrných plátnech nebo na streamingových platformách figurují více, než bylo zvykem. A je to pravda. V minulosti hráli zástupci menšin hlavní role jen velmi zřídka. Skutečných hvězd černé pleti bylo jen poskrovnu, obvykle byly velmi vytížené a filmaři kvůli času, který znamená peníze, neobjevovali příliš nových tváří.
Tento jev zkoumala i Univerzita v Kalifornii. Její výzkum ukázal, že herci v áčkových filmech od roku 2007 do roku 2014 byli ze 75 % bílé pleti, černochy zde zastupovalo přibližně 12 % aktérů a hispánce ani ne 5 % obsazovaných umělců. To, co kritici nálepkují jako rasismus naruby, je tedy možná jen přirozeným vyrovnáním sil, které se postupem času jednoduše děje.
Trůn není jen pro bílé
Z úst části lidí, kteří nekritizují větší zastoupení nebílých etnik ve filmech, často zní věta: „Dobře, chápu nebílé herce ve filmech ze současnosti, ale v historii přeci nebyli černí šlechticové.“ Tyto hlasy se poprvé výrazněji objevily na začátku tisíciletí, kdy si krále Jindřicha VI. zahrál David Oylewo.
U části společnosti panuje představa, že lidé tmavé pleti byli po většinu historie ve stavu podřízenosti vůči bělochům. V historii ale vidíme řadu černošských osobností, které byly naprosto svobodnými, váženými lidmi. Vedle Alexandra Dumase můžeme zmínit římského panovníka Septimia Severa, který se stal historicky prvním antickým panovníkem s africkým původem.
