Máme za sebou další pandemický rok, který byl však pro tuzemské interprety o něco schůdnější. Pro své fanoušky si připravili hromadu releasů, kterou jsme si poslechli a vybrali z ní to nejlepší.
Konec roku 2021 máme tady, a to je důvod k tomu, abychom zrekapitulovali veškeré dění. Tento článek je výsledkem naší usilovné roční práce, během níž jsme si poslechli většinu tuzemských rapových releasů a z nich vybrali, dle našeho názoru, tu nejlepší desítku.
Letošek má jedno specifikum – podle nás to byl totiž silný rok hlavně pro interprety, kteří koketují s UK soundem. Proto v žebříčku najdeš nováčky, ale nemusíš se bát, že by stálice letos nevydaly nic zajímavého, co by se do něj nevešlo. Tak se podívej.
10. KOJO – Wiley
Desítku v našem výčtu obsadil debut brněnského Wileyho. Se svým albem chtěl vrátit „korunu na Moravu“, což kvitujeme. KOJO navíc přináší obrodu českého hiphopového soundu nejen v tom, že od začátku reprezentuje UK sound podobně jako Smack v Praze, ale také revolucionalizuje jeho podobu.
Hlavním měřítkem kvality alba je hudba, která odpovídá vývoji a práci, jíž do ní KOJO vkládá. Nedávno se tu rozšířil hate kolem tracku Lízátko, ale každý, kdo se více zamyslel, pochopil jeho vznik a místo odsuzování si jej prostě užil. I ty největší pochybovače musel svým debutem český Eskiboy přesvědčit, že se od svého původního žánru vzdalovat nehodlá. Důkaz místo slibů níže.
9. Dorian – Sleepwalking
Od té doby, co odešel se svým bratrem a Psycho Rhymem z Blakkwoodu, si Dorian proráží cestu tak, jak umí. Je aktivní na sociálních sítích, hudbu i produkci nahrává doma a obratem ji vydává ven. Tento proces dal život v našich očích trochu opomíjenému projektu Sleepwalking, v němž nás jeho energická poloha s mírně přivřenýma očima zvláštně přitahuje.
Je to rychlovka – osm stop a pětadvacet minut. Nahrát, postprodukovat a vydat. Projektu se ale nedá upřít myšlenka; obyčejný soubor tracků bez konceptu to být nemůže, jelikož se vibe stará o ucelenost projektu. Musíme ocenit také výběr hostů, z nichž ji ani jeden neporušil. Nejde o přepálená jména, ale mladé a dravé interprety jako Osem, Blako, Totally Nothin a Ange Lo. Navíc Psycho Rhyme na tracku Byt spí zarapoval snad nejlepší sloku, kterou jsme mohli od něj v poslední době slyšet.
Vrcholem je píseň Ani jeden den s Barberem, která byla obléknuta do berlínské noci, a jejíž zvuk a feeling je jen třešničkou na dortu. Určitě si jej pusť.
8. Nik Tendo – Jsem v pohodě, sem v prdeli.
Miliony na kontě, konzistentní práce a loajalita se prostě vyplácí. V případě pardubických Milion+ obzvlášť. Každý, kdo letos vydal pod tímto labelem desku, slavil úspěch, což platí i o osmistopé rychlovce Nik Tenda. Hitmakera, jehož zlatý dotek na nahrávce znamená alespoň půl milionu poslechů za pár dní a spoustu fanynek.
Jestli jsme s Jsem v pohodě, sem v prdeli. dostali něco nového nebo neotřelého, co by nám nemohl nabídnout například Yzomandias, se dá těžko posuzovat. Je jasné, že z této dvojice nerozlučných souputníků, je Tendo zpěvavější a melodičtější. Avšak tématicky, frázováním nebo stylem je, samozřejmě logicky, svému staršímu kolegovi velmi blízko.
Úspěch se mu ale odpárat nedá. Jen tracky Malá Biš a 13. komnata mají dohromady skoro 8 miilionů poslechů. A to mluvíme pouze o Spotify. Nik Tendo se umisťuje v našem ročním zúčtováni na osmičce, a pokud by tě zajímal náš ucelený názor, nezapomeň se podívat na naši recenzi.
7. Ca$hanova Bulhar – ROMEO
Vystřelil raketovou rychlostí vysoko a zdá se, že se dolů nechystá. Kapitán mužstva Dvojlitrboyzz prožívá již druhou snovou sezónu. Ve světě rapu, kde se lyricky kope do všeho možného, se osmělil a okamžitě začal sázet parádičky a hostovat na velkých albech těch nejznámějších českých interpretů. Kromě toho se zdá, že se mu daří jak finančně, tak i psychicky, takže příprava je dostatečná a není třeba měnit dres.
Hudba totiž jen kvete. Bulhar opustil okresní přebor a hraje domácí ligu mistrů. Kdo by před třemi roky tušil, že bude mít dvě sloky na Yzomandiasově Prozyu? Otázka ale zní, jak dlouho mu to může vydržet. Hype je kolem Bulhara bezpochyby obrovský, vibe jeho alb je specifický, spojení fotbal a rap je zábavné a neotřelé, nicméně technické provedení jeho textů se lepší jen pomalu.
Budoucí kariéře pražského interpreta nahrává trend, v němž ti nejlepší upouští od „otrockého“ psaní textů na papír a nechávají se unášet emocí okamžiku. Propracovanost textů (nemyslíme tím myšlenku nebo vtip, kterých zde nalezneme dost) je tedy až druhořadá. Proto doufejme, v rámci zachování Bulharovy úspěšné kariéry, že mu statisícové poslechy, milionové klipy a prestižní spolupráce vydrží ještě další roky.
