120kilové monstrum Brock Lesnar ovládl svět wrestlingu a stal se šampionem UFC. Prošel si i závislostí na alkoholu a vicodinu

Vyšplhat se na vrchol dvou různých sportů je poměrně unikátním jevem, Brock Lesnar je však jedním z mála, komu se to podařilo. Tento 120kilový pořez z Jižní Dakoty se nejprve stal hvězdou americké wrestlingové organizace WWE a posléze usedl také na trůn těžké váhy v UFC, nejprestižnější MMA organizaci na světě. Je také jedním z těch, koho si člověk dobře zapamatuje už na první pohled – hora svalů, agresivní výraz ve tváři a na hrudníku obrovské tetování meče, který míří hrotem přímo ke krku.

Za svou relativně krátkou, ale zato divokou kariéru v MMA dosáhl velkých úspěchů. Obdivuhodné výkony ale nejsou to jediné, čím Lesnar plnil titulky v médiích. Jeho kariéru totiž pošpinila kauza týkající se užívání zakázaných látek a v minulosti také otevřeně promluvil o své závislosti na alkoholu a prášcích na předpis. Toto je jeho příběh.

Narodil se, aby ničil

Slavná organizace WWE popsala Brocka Lesnara slovy, že se „narodil, aby ničil“. A to pravděpodobně není daleko od pravdy. Postava hromotluka mu v tom jistě pomohla, ale jak sám Lesnar uvedl, za své úspěchy vděčí mimo jiné také tomu, jak byl vychován. Rodák z města Webster v Jižní Dakotě totiž vyrůstal na farmě, kde rodiče tvrdě pracovali, a i Brock musel přikládat ruku k dílu.

„Nikdy si na nic nestěžuju. Takto mě prostě vychovali. Na farmě jsem se naučil několik důležitých lekcí. Nemohl jsem jít nic dělat, dokud jsem neměl práci hotovou,“ vzpomínal Lesnar na své mládí. Na farmě například musel nosit balíky slámy a vykonávat další těžké manuální činnosti. Naučil se tam také to, že aby něco získal, musí tvrdě pracovat a na cestě za úspěchem žádné zkratky neexistují.

Na farmě začal podomácku posilovat, i když toho ještě o cvičení moc nevěděl. Chtěl ale nabrat svaly a stát se kulturistou jako jeho oblíbenci Ronnie Coleman nebo Arnold Scharzenegger. „Dělal jsem si závaží z kamenů, barelů a čehokoliv, co bylo po ruce,“ popisuje své začátky. Vyrobil si i vlastní improvizovanou osu na bench press.

Lesnar přiznává, že měl odmala problém autoritami, to se však změnilo poté, co se v 17 letech přihlásil do Národní gardy Spojených států. „Nikoho jsem moc neposlouchal a myslel jsem si, že vím všechno. V Národní gardě mě ti šmejdi ale srovnali pěkně do latě,“ říká. V armádě chtěl pracovat s vyspělými technologiemi a různými nebezpečnými materiály, kvůli barvosleposti jej ale přeřadili do kanceláře a brzy poté skončil.

S wrestlingem, který jej později proslavil, přišel vážněji do styku už na střední škole, kde začal sbírat první úspěchy na státní a později i národní úrovni. Během studií na univerzitě se stal několikanásobným šampionem v těžké váze.

Zřejmě největším triumfem byl zisk titulu pod hlavičkou asociace NCAA v roce 2000. Tehdy bylo Lesnarovi teprve 23 let a ještě tentýž rok mu na stole přistála smlouva od profesionální federace WWF (World Wrestling Federation, která se později přejmenovala na WWE, tedy World Wrestling Entertainment).

Lesnar se poprvé na obrazovkách objevil v roce 2002 a ještě tentýž rok se v organizaci stal vůbec nejmladším šampionem v těžké váze. A přestože souboje jako takové nejsou v organizace WWE reálné (jedná se spíše o hraná představení), riziku zranění se zápasníci vystavují prakticky neustále. Přesvědčil se o tom i samotný Lesnar, který si při jednom zápase zlomil žebro na dvou místech.

„Hojilo se to asi devět měsíců. Bolelo to jako čert, ale začínal jsem s kariérou a nechtěl jsem, aby mě zranění vyřadilo, tak jsem to musel překousnout,“ říkal. V ringu byla často dávána na odiv jeho obří síla, a tak musel své soupeře zvedat do vzduchu a házet s nimi právě i s tímto bolestivým zraněním.

Závislost na alkoholu a lécích

Bolesti, stres, ale i nekonečné cesty z jedné show na další nakonec vedly k tomu, že se u Lesnara rozvinuly závislosti na lécích na předpis a alkoholu. Samotný zápasník o tomto temném období svého života několikrát otevřeně promluvil.