Veľký brat v Číne je desivý, kamery tam známkujú občanov. Čo všetko sleduje nás?

Po zašedlé hlučné ulici pekingského centra se prochází osoba. Svými dlouhými kroky dává najevo, že někam spěchá, dokonce se snaží, ať ji nikdo jiný nezahlédne. Trmácí se napříč zalidněnou třídou, a jelikož ostatní obyvatelé mají svých starostí dost, jednotlivce si nikdo z průchozích nevšímá.

Přesto se ale kdosi dívá. Sofistikovaný kamerový systém v Číně vidí na každého. A uvidí ještě víc, až se naplní sofistikovaná vize Velkého bratra, která každého člověka známkuje a na základě těchto bodů pak vyhodnocuje další opatření. Vítejte v roce 2019, v roce, kdy každý krok zůstane zaznamenaný.

Na internetu jsme sledováni a hodnoceni všichni, kdo máme alespoň jednu sociální síť. Už jsme si na to zvykli – fotka vánoční hostiny schytala na Instagramu úspěch, téměř stopadesát lajků, zato ta kamarádova sotva třicet. Měl se víc snažit.

Lajky, sdílení, sociální kredity

Dostáváme a udělujeme lajky, vyjadřujeme názory, retweetujeme, sdílíme a vzájemně se v internetovém žebříčku dostáváme z určitých pozic na další. Máme různé počty sledujících, což nám dodává pocit, že jsme pro lidi různě zajímaví. Mezi tím vším rozséváme data o sobě, svých blízkých, o své rodině a partnerech.

Těchto cenných informací si všímají poskytovatelé reklamního prostoru, mezi těmi největšími Facebook a Google. Své služby poskytují zdarma, jsou intuitivní, rychlé a pro každého jasně uchopitelné, na oplátku ale něco chtějí: veškerá data o svých uživatelích totiž velmi ochotně zaznamenají a poté je zpracovávají pro své zákazníky – inzerenty, kteří si zaplatili za reklamní prostor.

Přímo ve svém feedu tak můžeš mít k dispozici nabídku těch nejnadupanějších notebooků z tvé cenové relace, přesně takových, které sis odpoledne na internetu (a je úplně jedno, že na zcela jiném zařízení) sám vyhledával, ale i mnohem vhodnějších, které algoritmus určí, že by se ti mohly líbit.

Už před 20 lety se vědělo, že v personifikované reklamě je budoucnost. Tam, kde reklama v minulosti spíš otravovala, nyní pomáhá. Proč přece ukazovat spot na pivo člověku, který alkohol nemá rád. Osobní data jsou přitom zásadním artiklem pro tento mechanismus, naprosto stěžejní surovinou.

Jak se dozvědět od anonymního uživatele internetu, jestli má rád pivo? Podle toho, co na internetu hledá, o co se zajímá. A pokud ne takhle, tak přece tím, že se ho zeptáme.  Kalifornská společnost o svých uživatelích shromažďuje informace o pohlaví, přibližného věku, zálib, aktuálního zaměstnání, ale třeba i o příjmu, přibližné hmotnosti nebo aktuální polohy.

Čína – naplnění těch nejdepresivnějších vizí

Čína před pár lety představila svůj projekt, který má za úkol co nejúčinněji kontrolovat její občany. Skoro se zdá, jako by využívání výdobytků moderní doby v této zemi jasně ilustrovalo, jak snadným nástrojem mohou být digitální technologie pro získání a rozšiřování autoritářské moci.

Značný šok zažil novinář James O'Malley, když se na cestě do Šanghaje v jeho vlaku ozvalo hlášení, které upozorňovalo na zákaz porušování pravidel přepravy, protože to může vliv na snížení sociálního kreditu.

Here's a dystopian vision of the future: A real announcement I recorded on the Beijing-Shanghai bullet train. (I've subtitled it so you can watch in silence.) pic.twitter.com/ZoRWtdcSMy

— James O'Malley (@Psythor) October 29, 2018

Právě ono bodování občanů, které se chystá Čína teprve spouštět pravděpodobně okolo roku 2020, je velkým strašákem tamního lidu. Systém má bodovat každého občana. Mají dostávat dostávat plusové či minusové body za každodenní činnost.

Plusy mají šanci dostat lidé za dobré skutky a správné předpisové chování, negativní body schytají ti, kteří se budou chovat protizákonně, budou venčit psa bez vodítka, nakupovat alkohol nebo trávit příliš mnoho času hraním počítačových her. Úřady samozřejmě kontrolují i online prostor, takže podle toho, jak se uživatel na internetu chová, jaké stránky navštěvuje, ba i s kým si píše, dostane i příslušný počet bodů.

Důsledky nízkého kreditu mohou být různé – ať už jde o zakázaný přístup do vysokorychlostních linek dopravy, zamítnutí vydání kreditní karty nebo nepřijetí na prestižní školy či pracovní místa.

Podle nashromážděných dat pak bude moci systém předpovídat chování daných jedinců, tedy jejich náchylnost k porušováním zákonů. V praxi pak může přijet na místo činu policie ještě předtím, než se reálně něco stane.

In China, Facial Recognition Tech Is Watching You https://t.co/iTBYqtQaM7 pic.twitter.com/wEhLRQmZ9j

— Samantha Petri (@PetriP30) October 28, 2018

Takový systém by samozřejmě nebyl živ bez kamer, těch je v Číně nyní na 176 milionů, vláda se chce do dvou let dostat na počet překračující půl miliardy. Nemusí přitom jít nutně o žádné UltraHD kusy. 

Inženýři ze společnosti Watrix sledují stavbu postavy a pohyb daného jedince v rámci analýzy celého těla. Systém podle nich nelze oklamat např. kulháním a může využívat i kamer s horším rozlišením. Úspěšnost takového systému má být 94procentní.

Kamery sledují i studenty ve školách – technologie je schopna rozpoznat, když žák na lavici pospává či nedává pozor, umí rozlišit výrazy štěstí nebo smutku a v reálném čase je vyhodnotit přímo učiteli.

Nedávno také na veřejnost prosákla informace, že společnost Guizhou Guayu Technology chystá revoluční chytré školní uniformy, které nejenže automaticky zaznamenají přesný čas příchodu každého studenta do budovy školy, GPS čipy budou dokumentovat i pohyb žáka mimo školu – tedy když se rozhodne pro záškoláctví. 

Systém slibuje, že nechce žáky v žádném případě špehovat, data bude zpracovávat jen z jeho pohybu v čas, který by měli věnovat škole. Společnost testuje svůj výrobek na několika školách a tady se prý docházka markantně zlepšila. Poslušnost je tedy něco, co Čína své lidi učí už od útlého věku.

Co o nás ví internet?

V Česku se tento systém prozatím nepřipravuje, i když některé země o něm uvažují. Na internetu je však k nalezení mnoho nástrojů, které velmi živě demonstrují, co všechno o každém uživateli může prozradit obyčejný internetový prohlížeč. A to se již týká každého z nás.

Jedním z nich je např. služba webkay, která tyto informace sdružuje. Není příliš komfortní vědět, ke kolika informacím se např. Chrome může dostat.