I evropská historie má svá temná zákoutí.
Rasismus je něco, co je v dnešní době stále více a více odsouváno na okraj společnosti a lidé si navykli o této problematice rozumně diskutovat a hledat východiska, avšak v minulosti tomu tak úplně nebylo. Rasismus byl v některých koutech světa každodenním chlebem a ponižování jiné rasy nebo etnika bylo často přehlíženo. O éře bojů za občanská práva, americké občanské válce a událostech během druhé světové války v Evropě se v souvislosti s rasismem mluví často, ale existují určitě detaily a méně známé milníky, na které bychom nejraději zapomněli. V prvních letech 20. století se v Evropě a ve Spojených státech začal objevovat jev známý jako vesnice živých exponátů nebo krutěji lidská ZOO a co více, tato místa se stala populárními a těšila se vysoké návštěvnosti. Jako podivná forma zábavy byli vystavováni muži a ženy z afrických kmenů nebo indiáni, pro potěchu evropské a americké smetánky.
Lidské zoo v 19. a 20. století fungovaly jako výstaviště lidí, podobně jako bychom si prohlíželi exponáty v muzeu. V těchto místech, kterým se přezdívalo například i výstava lidských bytostí, etnická expozice nebo dokonce Negro Village byli vystavováni na odiv Afričané, Asiaté a domorodí lidé, přičemž byli často zavřeni v klecích nebo ve „výbězích“, které byly kompletovány tak, aby připomínaly jejich „přirozené prostředí“. Majitelům tyto mimořádně odpudivé a ponižující podniky vynášely tučné výdělky, a tak není divu, že bychom je nalezli ve spoustě metropolí, jako je Paříž, Hamburk, Londýn, New York, Moskva nebo Barcelona. Tato zvědavost po cizích rasách však existoval už od dob kolonialismu a Kryštofa Kolumba, který z Nového Světa přivezl v roce 1493 domorodé Indiány na španělský dvůr. Lidské zoo se staly běžnými však až kolem roku 1870 během období nového imperialismu. Cílem těchto míst bylo demonstrovat lid pocházející většinou z Asie nebo Afriky a ukázat jejich primitivní a někdy i krutý životní styl. Takové „zoologické zahrady“ se rozmohly zejména v Německu, kde měl vliv sociální darwinismus, který měl poukazovat na nerovnost lidských ras, a tak byli domorodí Afričané často vystavování společně s opicemi, aby byl ukázán jejich společný původ.
Negro Village
Afričanka Zizi Bamboula byla vystavována spolu se šimpanzi
Jardin d’acclimatation v Paříži
Indiánská vesnice. Domorodí Američané byli nuceni nosit tradiční kostýmy a vystupovat
výhradně s typickými čelenkami z peří na hlavě
Dalším z milníků této nechvalné části naší historie byl rok 1874, kdy Carl Hagenbeck, německý obchodník s divokou zvěří a dodavatel evropských zoologických zahrad, učinil rozhodnutí, dovézt Laponce a obyvatele ostrova Samoa a vystavit je na odiv zvědavým evropanům, jako „čistě přírodní národ.“ V roce 1876 pak vyslal další skupinu svých spolupracovníků do afrického Súdánu, aby mu dovezli několik divokých šelem a domorodé Núbijce. Núbijská expozice byla velmi úspěšná a obchodník s ní postupně navštívil Paříž, Londýn, a Berlín. Z důvodu nebývalého úspěchu vyslal další expedici, tentokrát pro Inuity, které pak umístil do svého Tierparku v Hamburku. V zoo v Hamburku a poté i v Berlíně byly k nalezení také dvě rodiny Eskymáků, kteří byli dovezeni kolem roku 1880 a o něco později přijali křesťanství a vzali za svá německá jména. Téměř všichni však zemřeli během prvních pěti měsíců, neboť se nakazili neštovicemi, na které neměli imunitu. Abraham Ulrikab, otec jedné z rodin, si po celou dobu vedl zápisky v rodné inuktitutštině, které se dochovaly a dnes přináší svědectví o utrpeních, kterými si rodina prošla.
Hagenbeckova lidská zoo
Rodina Eskymáků v zoo v Hamburku
Ale přesuňme se více na západ, konkrétněji do Francie. Geoffroy Saint-Hilaire, ředitel zoologické zahrady Jardin d’acclimatation se v roce 1877 rozhodl, že uspořádá dvě etnické výstavy, na nichž předváděl návštěvníkům Inuity a Núbijce. Během roku se návštěvnost díky tomuto kroku téměř zdvojnásobila. Úspěch se tak ředitel rozhodl zopakovat a podobné výstavy lidí se konaly mezi lety 1877 a 1912 ještě přinejmenším třicetkrát. Pařížské světové veletrhy v roce 1878 i 1889 představily černošskou vesnici (village nègre). Návštěvnost čítala neuvěřitelných 28 milionů lidí, přičemž bylo na odiv zvědavců vystaveno kolem 400 domorodých lidí. Většina z nich byla donucena vystupovat nahá nebo polonahá. Pokud si myslíte, že kultivovaní Francouzi museli od podobných projektů dát ruce pryč velmi brzy, nemáte úplně pravdu. Lidská výstava z roku 1931 totiž dokázala za pouhých šest měsíců přilákat 34 milionů lidí.
Africké dítě krmené návštěvníky
Domorodí obyvatelé Surinamu, kteří byli součástí lidské zoo v Amsterdamu konané
ve spolupráci s Rijiksmuseem v roce 1883
Somálská vesnice, Petrohrad, Rusko
Lidské zoo byly vystavěny a fungovaly na stereotypech západní společnosti:
- Arabové byli oděni do pohádkově zdobených šat, jako z 13. století.
- Američtí Indiáni vystupovali v tradičních krojích a měli co nejvíce připomínat divochy známé z dobrodružných knih.
- Obyvatelé Jižních moří byli vystavování výhradně nazí a pomalovaní různými barvami na obličeji i na těle.
- Černí Afričané byli vyobrazování s kopím, primitivními nástroji a měli působit jako agresivní lovci.
Australští Aboriginci, Crystal Palace, Anglie, 1884
Pygmejové
Afričané závodící ve střelbě z luku na “Olympijských hrách divochů“ v St Louis
Lidská zoo
Jednalo se o velmi ostudné období pro Evropu a její obyvatele, kteří se neštítili vydělávat peníze unášením a následným vystavováním lidských bytostí. Proto zmizeli poslední Afričané z evropských zoologických zahrad už v roce 1936. Nicméně, poslední „černošská vesnice“ byla předvedena v Bruselu v roce 1958. Je tedy zřejmé, že lidstvo udělalo pořádný krok kupředu, avšak nutno je i poznamenat to, že lidská zoo najdeme i v dnešní době. Kupříkladu lidskou safari vedoucí skrz bydliště kmene Jarawa v Indii, která i v dnešní době láká spousty poněkud zvrácených návštěvníků.
Ota Benga vystupující s šimpanzem v zoo v Bronxu
