Při první menstruaci dostávají Romky facku, říká porodní asistentka Linda. Chce změnit sexuální výchovu na školách

Ve škole se toho dá naučit hodně. Pokud ale školní lavice děti na něco nepřipraví, je to povědomí o sexuálním životě a tělesných pochodech s ním spjatých. Jak nám pověděla porodní asistentka Linda Jirásková v rozhovoru, i u nás se stále najdou dívky, kterým na začátku menstruace nikdo nepoví, co se s jejich tělem vlastně děje, jak se používají vložky nebo co je kupříkladu ovulace.

Nedostatky v sexuální výchově jsou enormní, s čímž se Linda rozhodla bojovat. Ve spolupráci s romským ženským spolkem Manushe zaštítěným neziskovou organizací Slovo 21 by ráda vyrazila do tříd přednášet o tak důležitých věcech, jako je například antikoncepce. Jedná se však jen o špičku ledovce našeho rozhovoru; povědomí o nedostatku informací má zejména z romského prostředí, jelikož je sama Romka. A to nás přivedlo na další témata.

Linda je vysokoškolsky vzdělanou pracovnicí ve zdravotnictví. Během průchodu studiem, kdy navštěvovala nemocnici, se i dnes setkávala s rasistickými narážkami na romské pacientky. Svěřila se nám také s dost neuvěřitelnými historkami, které se stále Romům v Česku dějí. A aby překvapení nebylo málo, zasvětila nás i do romských ženských tradic, které nás věru překvapily. Více se dozvíš níže.

Jste porodní asistentkou. Jaký musí mít člověk předpoklad, aby mohl vykonávat vaše povolání?

Hlavním předpokladem je, aby se člověk dokázal do ženy vcítit. Je nutné, aby pochopil její emoce, byl empatický, trpělivý a šel tomu trošku naproti, jelikož ne každá žena v době těhotenství a porodu opravdu ví, co chce, jelikož se děje spousta věcí najednou.

Z toho důvodu je, dle mého názoru, třeba být i trošku kreativní a umět ženu k něčemu pobídnout. Klíčová je ale hlavně spolupráce, aby žena měla pocit, že má věci pod kontrolou. Také by bylo fajn, kdyby byl asistent v dobré náladě, do místnosti přinesl pozitivní atmosféru a uměl rodičku povzbudit.

Neměl by člověk mít také cit pro rodinu a trochu být také rodinný typ?Asi máte pravdu. Nikdy jsem nad tím takto úplně nepřemýšlela, ale je to tak.

Ptám se na to, jelikož pocházíte z romské rodiny, které mají obecně silné vazby. Říkal jsem si, jestli jste právě proto k porodní asistence nesměřovala třeba už od mala?

Směřovala. Ne úplně od mala, ale když jsem byla na gymplu a rozmýšlela jsem se, co budu dělat, rodina mě k tomu dovedla. Mám i historku, z níž vyplývá, že jsem se porodní asistentkou stala kvůli nejstarší sestře. 

Před šesti lety byla těhotná a porodila dceru. Než se ale dítě narodilo, bylo to všechno komplikované – jak těhotenství, tak porod samotný. Nicméně během těhotenství jí hrozně pomáhaly právě porodní asistentky. A já jsem si říkala, jak je to super a že bych to strašně chtěla dělat. Pak nám přivedly na svět „naše“ miminko. V romské rodině není dítě jen ségry či jednotlivce, ale celé rodiny. (smích)