Markéta o paranoidní schizofrenii: Radila jsem americkému prezidentovi, jak má bojovat proti Afghánistánu (Rozhovor)

Markéta Dohnalová se již od školky potýká s nejrůznějšími psychickými problémy. Před několika lety jí byla diagnostikována paranoidní schizofrenie, kvůli které byla více než dvacetkrát hospitalizována. O tom, jak bojovala s atakou, při níž ztrácela vědomí a probraly jí až elektrošoky nebo také o tom, jaké nejhorší halucinace zažila, si můžeš přečíst v tomto rozhovoru.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že je s vámi ‚něco jinak?‘

S tímto pocitem vyrůstám odmala, od školky. Sama jsem se v pěti letech naučila číst a psát, takže jsem se na základní škole nudila, ale bavilo mě učit se tak, abych měla na vysvědčení samé jedničky. Moc práce mi to nedalo. Pak přišlo gymnázium a vysoká škola. Opravdový zvrat nastal v 16 letech, kdy se mi poprvé zjevil anděl a od té doby jsem žila s jeho přítomností. Nikomu jsem to neřekla. Měla jsem strach. Po dobu studia na gymnáziu jsem si večer co večer vykládala s andělem.

Vnímalo to i vaše okolí? Nebo jste s tím dokázala na veřejnosti bojovat?

Okolí nic nevědělo, přes den jsem anděla neviděla ani neslyšela. Jen jsem cítila jeho přítomnost a věděla jsem, že na mě dává pozor a ochraňuje mě před zlem tohoto světa.

Ostříhala jsem se na 2 milimetry, byla jsem moc hubená a začala jsem si ubližovat řezáním po těle žiletkou.

Proč jste se nakonec rozhodla vyhledat odbornou pomoc?

To bylo až na vysoké škole, kdy jsem se snažila připodobnit se svému andělovi. Ostříhala jsem se na 2 milimetry, byla jsem moc hubená a začala jsem si ubližovat řezáním po těle žiletkou. Spolužáci mě donutili zajít na psychiatrii, kam jsem šla jenom proto, abych od nich měla pokoj. A tak jsem se začala léčit, psal se rok 1999.

Schizofrenie je genetické onemocnění, nebo získané v průběhu života?

Obojí. Genetické dispozice hrají určitě roli, ale také výchova a socializace. Další vliv na onemocnění má životní styl a přílišný stres, který vám prostě přeroste přes hlavu.

Co bylo vaším spouštěčem schizofrenie?

Co spustilo anděla, moc netuším. Snad návštěva Vatikánu, bohoslužby na Velikonoce, taková davová psychóza. Po návratu mi ale anděl zůstal. Co se stalo na vysoké škole? Hodně jsem zhubla, byla mi diagnostikována mentální anorexie, trpěla jsem podvýživou a nedostatkem spánku. Do toho jsem ochutnala nějaké drogy, trápila se nad nešťastnou láskou, k tomu stres ve škole a nepovedený pokus po vysoké škole osamostatnit se.

Jak dlouho doktorům trvalo vám toto onemocnění diagnostikovat?

V roce 1999 jsem vážila pouhých 45 kilo, takže mi byla diagnostikována mentální anorexie, poté jsem zápasila s bulimií a postupně se mi začala rozjíždět paranoidní schizofrenie. Trvalo 2 roky, než jsem skončila v léčebně na psychotickém oddělení, kde mi poprvé řekli diagnózu a nasadili léky. Následovalo období mnoha hospitalizací, 10 let mého šílenství, které trvalo až do roku 2009.

Pokud někdo neví, co schizofrenie je, jak byste ji popsala?

Definice říká, že je to mylné vnímání reality. Schizofrenií je několik typů a každá má trochu jiné příznaky – paranoidní, simplexní, hebefrenní, katatonická, nespecifikovaná atd. Nejznámější z nich je asi paranoidní. Takový člověk je do krajnosti vztahovačný, věří různým konspiracím, je přesvědčen o svých paranormálních schopnostech, jako je telepatie, psychokineze, vkládání a odjímání myšlenek, má sluchové, zrakové, čichové halucinace a žije ve svém vykonstruovaném světě, který se dá označit jako blud.

U tohoto duševního onemocnění se klidné stavy střídají s psychózami. O jakém období mluvíme? O dnech, týdnech či měsících?

U někoho proběhne za život třeba jen jedna ataka a po zbytek života nemusí mít už žádné příznaky. U někoho se ataka vrací a říká se jí relaps. V takovém případě je nezbytné nasadit léky a podpůrnou psychoterapii. Někdo je chronický pacient a remise a relaps se u něj střídají celý život. Trvání těchto dvou stavů je individuální, může se jednat o měsíce i roky.

Dokážete poznat, kdy se psychóza blíží?

Teď už ano, nebo si to alespoň myslím. Říká se tomu varovné příznaky.

Další taková ataka, kdy jsem ztrácela vědomí, nastala později a probraly mě z ní až elektrošoky.