Říkají jim české Grety. Anička a Eliška bojují za ochranu životního prostředí

Aničku a Elišku z YouTube kanálu Sestry v akci za záchranu života někteří označují za české Grety Thunberg. Ačkoliv se jedná o náctileté dívky, již v tomto mladém věku pečují o naši planetu, radí, jak ulevit přírodě a za svou práci se dokonce staly nejmladšími držitelkami Ceny Josefa Vavrouška pro mladé do 33 let v kategorii Ekozásek roku.

Kolik vám je let?

Anička: Mně je 13 let.

Eliška: A mně 15.

Jak dlouho se věnujete ekologii?

Anička: Budou to asi 3 roky?

Eliška: Vlastně už 4, kdy se jí věnujeme více do hloubky. Ale už od malička nás k šetrnému chování k přírodě vedla mamka, takže základy máme od ní. Když mi bylo sedm let, takže Aničce pět let, tak jsme začaly jezdit na tábory pořádané Střediskem ekologické výchovy, což nás hodně zaujalo a před čtyřmi lety jsme do ekologie a ochrany životního prostředí zabrousily ještě víc. 

Kdo je vaším vzorem či idolem?

Anička: Pro mě je to sama příroda. Chci ji chránit a snažím se pro ni dělat co nejvíce můžu. 

Eliška: Mým vzorem je Václav Rathouský, jehož jméno není moc známé, neboť se sám nijak výrazně neprezentuje, ale jeho činnosti jsou absolutně úžasné. Věnuje se osvětě veřejnosti v oblasti ochrany lesů.

Jsme vegetariánky, nejíme maso a nepodporujeme průmysl zpracování masa.

Co konkrétně děláte pro lepší stav planety?

Anička: Snažíme se omezit jízdu autem, k dopravě využíváme vlak nebo městskou hromadnou dopravu, hodně nakupujeme v bezobalovém obchodě a lokální, české výrobky.

Eliška: V tom, co děláme, nás hodně podporuje mamka, takže když říkáme, že nakupujeme, tak tím myslíme mamku (smích). Hodně také šetříme vodou, měly jsme a zase zavedeme kbelíkový systém, který jsme kvůli stěhování musely přerušit.

Anička: A taky jsme vegetariánky, nejíme maso a nepodporujeme průmysl zpracování masa. Omezujeme i mléčné výrobky a pokud nějaké kupujeme, tak pouze od lokálních farem, které je prodávají právě v bezobalových obchodech ve vratných sklech.

Plánujete přejít na veganskou stravu?

Eliška: Ano, ale vede k tomu dlouhá cesta.

Anička: Mamka nám vaří i veganské jídlo, máme to tak půl na půl.

Život zvířete pro mě má větší cenu než peníze.

Mnoho lidí se domnívá, že veganská a vegetariánská strava je finančně náročnější. Je to tak?

Anička: Já si to nemyslím, maso má taky svoji cenu a pro každého bohatství znamená něco jiného. Život zvířete pro mě má větší cenu než peníze. A celkově si myslím, že vegetariánské a veganské potraviny dražší nejsou.

Eliška: Určitě ne, náhražky masa nejsou dražší a pokud budeme jíst kvalitní jídlo, tak ho ani nepotřebujeme tolik, což znamená, že za něj tolik neutratíme. 

Vrátím se ještě k tomu zmíněnému kbelíkovému systému. Co to je?

Anička: To znamená, že vezmeme malý kyblík, který si dáme do umyvadla a zachytáváme do něj vodu z toho, když si čistíme zuby nebo myjeme ruce. Když se naplní, tak tu vodu přelijeme do velkého kýble a s ním potom například splachujeme záchod.

Eliška: Taky když se sprchujeme, tak zašpuntujeme vanu a vodu poté vybereme a použijeme na spláchnutí záchodu nebo třeba zalití zahrady. 

Anička: Nesprchujeme se, ani si nemyjeme ruce žádnými chemickými prostředky, takže když to lijeme na trávník, tak to ničemu nevadí.

A co se týče třeba módy, nakupujete i fast fashion?

Eliška: Vůbec, 95 % mého šatníku tvoří věci ze sekáče nebo po někom. Stává se, že mamce někdo přinese oblečení, které nám pak doveze domů a já si z toho vezmu, co se mi líbí…

Anička: A pak tu tašku dá mně (smích), abych si taky vybrala a zbylé věci poté pošleme dalším našim kamarádům. Hodně věcí také dědím po Elišce a ta je zase dědí po kamarádkách.

Anička: Máme v šatníku i pár kusů oblečení fast fashion značek, ale to jsou darované věci, které třeba Eliška dostala a já jsem je po ní podědila.

Snižování osobního odpadu je krůček, který může udělat opravdu každý a planetě to může hodně pomoci.