Televízna miniséria od HBO bola veľmi presná, no aj tak si tvorcovia pár vecí vymysleli.
Pětidílná minisérie Černobyl od HBO je u konce a početné davy nadšených fanoušků tak mají za sebou lekci historie z jednoho z nejtemnějších okamžiků v dějinách lidstva. Jak se ukázalo, jaderná katastrofa, která se odehrála před 33 lety na Ukrajině fascinuje dodnes a je jen dobře, že si ji připomínáme.
Nicméně, ne všechno, čeho jsme byli svědky na obrazovce, se skutečně odehrálo. Tvůrci se sice více než jindy drželi poměrně do detailů skutečnému průběhu událostí, ale některé věci byly pozměněny a některé postavy byly fiktivní. Tyto změny byly provedeny kvůli dramatizaci. My jsme se je rozhodli odhalit a popsat vám, jak to bylo ve skutečnosti.
Ulana Khomjuk není reálná postava
V době černobylské události byla zmobilizována celá řada vědců ze Sovětského svazu. Ti pracovali na efektivním zvládnutí krize, konzultovali čištění oblasti a radili se zabezpečením zničeného reaktoru. Bylo jich tolik, že by představení každého z nich bylo pro minisérii příliš náročné. Z toho důvodu byla vytvořena fiktivní postava běloruské vědkyně Ulany Khomjuk, která je spojením všech těchto expertů a jejich snah.
To, že jde o ženskou postavu, může v jinak čistě mužském obsazení seriálu působit jako snaha doplnit ženský element. Je ale pravdou, že sovětské ženy byly ve vědeckých a technických kariérách podporovány.
Boris Ščerbina byl ve skutečnosti klidný a ohleduplný muž
Podle dobových svědectví můžeme s jistotou říci, že Boris Ščerbina v podání Stellana Skarsgarda se v mnohém liší od skutečného místopředsedy sovětské rady ministrů. Nebyl nevrlý a neměl tendence zastrašovat, popisován byl spíše jako klidný a ohleduplný člověk.
Většinu života strávil v náročných podmínkách ropného a plynárenského průmyslu na Sibiři. O energetickém průmyslu toho tedy věděl hodně, nicméně je pravda, že o jaderné energii byly jeho znalosti chabé a Legasov jej musel poučovat. V každém případě je ovšem velmi nepravděpodobné, že by tento „klidný a ohleduplný“ muž Legasovovi vyhrožoval, že jej vyhodí z vrtulníku.
Legasov ani Ščerbina se nezúčastnili procesu
V předposlední epizodě seriálu vystoupil před porotou Legasov s upřímným projevem, z něhož mrazilo v zádech. Něco takového se ale nikdy neodehrálo. Legasov byl tou dobou v moskevské nemocnici, kde se pokusil o sebevraždu.
Nicméně, je pravdou, že jeden vášnivý projev předvedl, a to na mezinárodní konferenci o atomové energii ve Vídni v srpnu roku 1986. Měl mluvit čtyři hodiny velmi otevřeně o sovětském přístupu k jaderné energii, za což si vysloužil potlesk ve stoje. Je pravděpodobné, že právě odsud si scénáristé půjčili pár replik a naroubovali je do soudní síně.
U procesu, který mimochodem skutečně probíhal přímo ve městě Černobyl, kromě něj nebyl přítomen ani Boris Ščerbina ani Ulana Kohmjuk (ta ani být nemohla). Soud na obrazovce vypadá jako jednodenní záležitost, ale ve skutečnosti se táhl několik týdnů.
Helikoptéra se zřítila až mnohem později
V seriálu sledujeme spolu s Legasovem a Ščerbinou pád helikoptéry, jejíž pilot vletěl do kouře nad reaktorem. Ač je to nevyřčené, zřejmě si máme myslet, že zřícení způsobila radioaktivita.
Tak tomu ale nebylo. Nad Černobylem se sice helikoptéra zřítila, ale až na začátku října, kdy už byl reaktor dávno uhašen. Pád zapříčinilo zachycení rotoru o lano jednoho z jeřábů, které nad vybuchlým reaktorem stavěly sarkofág. Událost je zachycena na videu.
Trojice operátorů šla vypouštět vodu po tmě
Trojice hrdinů – Alexej Ananenko, Valerij Bezpalov a Boris Baranov se skutečně dobrovolně přihlásila k odstranění vody z podzemních prostor jaderné elektrárny. Sebevražednou misi ale nepodstoupili s baterkami, jak bylo uvedeno v seriálu, ale postupovali potmě, zatímco se drželi trubek. Jako dlouholetí pracovníci dobře věděli, kam je která zavede a tak se tak i stalo.
Během 80. a 90. let se obecně věřilo, že trojice mužů zemřela, ale pozdější zprávy hovoří o tom, že Ananenko a Bezpalov jsou stále naživu a Baranov skonal až v roce 2005.
Ljudmila Ignatěnko svého umírajícího manžela neobjala
Příběh hasiče a jeho ženy je do značné míry založen na pravdě. Vasilij Ignatěnko byl skutečně jedním z prvních hasičů, kteří na místě zasahovali a také byl jedním z těch, kteří byli ve vážném stavu dovezeni do nemocnice a po několika dnech skonali.
Vasilij v jeden moment spatřuje jednoho z kolegů, který sáhne na ležící grafit. Vzápětí jej vidíme s rozežranou rukou. Tady si s námi opět tvůrci hráli hru a jako diváci si myslíme, že jde o následek účinku radioaktivity, ve skutečnosti ale mohl být hasič jedině popálen. Takto rychle by se škodlivost radiace neprojevila. Ale zpátky k příběhu manželské dvojice.
Ljudmila se skutečně přes zákaz dostala na půl hodiny ke svému muži, ale ve skutečném životě se jej nesměla ani dotknout, natož jej objímat. Doktoři je k sobě nepustili. Vasilij byl pohřben v obleku, ale bez bot, jelikož jeho nohy byly příliš nateklé. Z toho důvodu vidíme na konci třetí epizody Černobylu Ljudmilu svírat v rukou pár manželových bot.
