Nemusíš milovat návštěvy kostelů a zámků, ale podzemí a vyhlídky má rád každý. Proto se podíváme na ty méně známé a o to lepší!
Už kdysi dávno PSH rapovali, že Praha není jenom most a Hrad. Praha také není jenom stověžatá. Má spoustu zákoutí, které ti turistický průvodce jen tak nenabídne. Podzemní komplexy skrývají silné příběhy. Někdy byly využívány vládní mocí nebo na podivné experimenty. Jindy se v nich připravovalo město na hrozící atomovou válku. Podzemí dokázalo zajistit alespoň na pár dní částečné bezpečí a zároveň být utajeno. Oproti tomu vyhlídky vždycky sloužily k opačnému účelu – pokochat se okolím. Některé z nich otevírají pohled na metropoli z úplně jiného úhlu. Méně známé nadzemní i podzemní světy společně projdeme a odhalíme jejich tajemství. Seber foťák, oblíbené pití a můžeme vyrazit!
Vítkovské nadzemí
Známý vrch na území potagovaného Žižkova je jasná volba, pokud chceš výlet spojit např. s návštěvou místní putyky. Těch je v okolí hromada a je jedno, kterou značku piva preferuješ. Nejlíp se sem dostaneš z Florence buď 10 minut po svých, nebo autobusem č. 133, 175, 207 – zastávka U Památníku. Vítkov, vysoký 260 m n. m., rozděluje Žižkov od Karlína. Na úpatí kopce můžeš nalézt ikonický tank, který stojí před Armádním muzeem. Pokud to dáš a vystoupáš až na samotný vrchol, vytyčí se před tebou monumentální Památník národního osvobození. Tady v minulosti ležela balzamovaná mumie bývalého prezidenta Klement Gottwalda. Před budovou památníku stojí majestátní socha Jana Žižky, což je třetí největší jezdecká socha na světě. Pokud netrpíš akrofobií, za 120 Kč (80 Kč pro studenty) tě vpustí do útrob památníku, odkud vystoupáš až na samotnou střechu. To, co ještě předtím zakrývaly koruny stromů, uvidíš najednou v celé kráse. Výhled odtud určitě stojí za to. Přímo v budově si můžeš dát kávu nebo studený nápoj a pak pokračovat v cestě.
Vítkovské podzemí
Cesta povede rovnou dolů do vítkovského podzemí. V minulosti se tu skrývalo ono prezidentské mauzoleum. Z klaustrofobických prostor vybudovaných v 50. letech dýchá ponurá chladná atmosféra. Uvidíme tajnou laboratoř, která svou zašlou nemocniční dlažbou vzbuzuje prapodivnou úzkost. Děly se tu dost zvláštní věci. Když zemřel Klement Gottwald, nařídilo tehdejší vedení, aby bylo jeho tělo mumifikováno a uchováno po vzoru mauzolea na Rudém náměstí.
Tým složený z těch nejlepších sovětských lékařů se tehdy celou dobu musel starat o rozkládající se tělo mrtvého prezidenta. Měli za úkol vymyslet způsob, kterým ho uchovat na věčné časy. Nekompromisní podmínky ani stabilní teplota 15 stupňů Celsia, však nepřemohly přírodu. Po celých devíti letech se exprezidentovo tělo začalo natolik rozpadat, že už tomu nemohly zabránit ani nedůstojné umělohmotné části těla. V utajení se rozhodli prezidenta zpopelnit a mauzoleum uzavřít. Výstava se jmenuje Laboratoř moci a je otevřena od 10 do 18 hodin.
Všechno prozkoumáno? Vítkov je skvělá volba, pokud si chceš prostě jen tak pročistit hlavu. Udržovaný park se pozvolna přelévá v lesopark, kde se dá načerpat klid a nemusíš ani opouštět centrum Prahy.
Žižkovský tunel
A na Žižkově zůstaneme. Pokud se potloukáš v okolí zmiňovaného Vítkova, neměl bys minout Žižkovský tunel. Nachází se hned u známého klubu Storm. Tři sta metrů dlouhý a čtyři a půl metru široký pěší (příp. cyklistický) tunel spojuje to, co Vítkov rozděluje – Karlín a Žižkov. Byl vybudován v 50. letech pro účely krytu před jadernou válkou. Dokonce se počítalo s tím, že se obě strany uzavřou masivním poklopem. K tomu naštěstí nikdy nedošlo, ale za dveřmi, které nepravidelně lemují obě strany tunelu, jsou neustále připraveny prostory k pojmutí až 1 200 obyvatel. Tajemné osvětlení a klaustrofobická velikost tunelu z něj činí skvělé místo pro filmaře a fotografy. Natáčeli se tu Sametoví vrazi, Samotáři, Děti noci a mnoho dalších.
I přes nepříjemné pocity a pár zlověstných pověr je tu bezpečno ve dne i v noci. Někdy je možné si poslechnout pouliční muzikanty, jejichž hudba se průvanem šíří skrz celý tunel. A když nikdo nehraje, tak zhruba sto metrů před žižkovským vyústěním je možné slyšet projíždějící vlaky, které duní přímo nad hlavou. Jednou za čas se útroby atomového krytu otevřou veřejnosti, proto je dobré být na pozoru a určitě je navštívit.
Grébovka
Vinohrady byly vždycky víno a hrady. Tedy víno a skvělá architektura. Obojí je možné najít na Grébovce. Dostaneš se sem například tramvají 4 a 22 z náměstí Míru – zastávka Krymská. Pěšky ti to z Míráku zabere asi 10 minut. Havlíčkovy sady, jak se jinak Grébovce říká, nechal vybudovat ke konci 19. století Moritz Gröbe, což byl v té době velmi významný podnikatel. Nechal tu postavit rozsáhlý park a dvoupatrovou vilu. Za druhé světové války si vilu zabralo pražské sdružení Hitlerjugend. Kvůli tomu byla vila částečně zničena při bombardování v roce 1945. Od té doby pomalu chátrala a zachránila ji až rekonstrukce v roce 2005.
Za vidění stojí, kromě rozsáhlého parku, jeskyně grotta, kde je také socha boha Neptuna a přilehlá kašna. Stačí si celý prostor v klidu projít a určitě nebudeš litovat. V sezóně ani mimo sezónu tu nebývá moc turistů, a proto je jako stvořený pro líné nedělní odpoledne.
Vydat se sem je obzvlášť výborné v době Vinohradského vinobraní. Kus areálu je totiž obrovská památkově chráněná vinice, která každý rok vyprodukuje na 4 000 litrů skvělého vína. Ostatně, můžeš jej ochutnat ve Viničním altánu.
Chybu neuděláš, pokud budeš chtít se svojí drahou polovičkou na klidnou procházku, kterou bude zakončovat netradiční výhled na Nusle a Pankrác. Bezkonkurenční při západu slunce. Nebezpečně romantické. Pokud budeš mít chuť spojit procházku s obědem nebo večeří, doporučujeme vybrat některý z podniků na Krymské nebo podpořit lokální sympatické Kino Pilotů návštěvou dobrého filmu.
