Joachim Kroll byl kanibal z Německa, který zavraždil a zkonzumoval nejméně 14 žen.
Joachim Georg Kroll se narodil 17. dubna (apríl) 1933 jako osmé dítě do rodiny horníka z Hindenburgu. Už v dětství mu bylo naměřené IQ a byl lékaři označen za mírně mentálně zaostalého. Až do pozdního věku se pravidelně pomočoval. To mělo pravděpodobně co dělat s jeho velmi nízkým sebevědomím a impotencí. Když pak Krollův otec zemřel ve druhé světové válce, rodina byla nucena přestěhovat se do malého bytu, jenž se skládal jen ze dvou místností. Joachim tak sdílel svůj pokoj se šesti sestrami a jedním bratrem. Na základní škole odchodil jen pět tříd, načež začal pracovat na rodinné farmě. Zde vyrůstal s inteligencí a sociálními dovednosti žáka třetí třídy až do 22 let. Poté se rozhodl postavit na vlastní nohy a přestěhoval se do Duisberg, do severozápadní části Německa. Po smrti své matky v roce 1955 pak začal pracovat jako asistent na toaletách.
Žil na ulici, která se jmenovala Friesenstrasse a mezi místními dětmi byl znám jako “strýček Joachim“, protože ve svém malém bytečku shromažďoval všechny možné hračky, panenky a sladkosti pro děti. Kroll děti zval do svého bytu, kde si s nimi hrál a považoval je za své opravdové přátele. Miloval pozornost od malých holčiček, které prý považoval za své neteře. To co děti však nevěděly byl fakt, že Kroll ve svém bytě schovává i nafukovací panny, na kterých si vybíjel své sexuální touhy a příležitostně i agresi. Po celá léta žil Joachim na Friesenstrasse, přičemž obdarovával malé děti pamlsky a malými dárečky. Rodiče místních si Joachima pamatovali jako příjemného a přemýšlivého muže, který vypadal, že touží po založení vlastní rodiny.
Když byl Joachim Kroll zatčen za vraždu 14 lidí, které usmrtil v průběhu 24 let, místní byli zděšeni. Chycen nebyl z důvodu vynikající policejní práce, ale kvůli svému vlastnímu pochybení, kdy ucpal záchodovou kanalizaci částmi lidského těla. Když Kroll tehdy řekl svému sousedovi Oscaru Mullerovi, podal mu vysvětlení, že toaletu ucpal a je blokována vnitřnostmi. Záchod byl v budově společný, a tak Muller při průzkumu odpadního potrubí nalezl to, co si myslel, že jsou pozůstatky z řeznické práce, tedy rudá krev a vnitřnosti plovoucí ve vodě. Přivolaný instalatér odpadní rouru vyčistil a každý orgán vyjmul a umístil do kbelíku. To dobou však městem probíhalo pátrání po nezvěstné dívence Marion Ketter, a tak si policie rychle dala dvě a dvě dohromady.
Podle ztrápených a zděšených rodičů byla Marion milý a důvěřivý blonďatý andílek, který se nechal nalákat na Krollovu náruč plnou sladkostí. V sobotu 3. července (júl) 1976 byly nalezeny ostatky a životně důležité orgány maličké Marion v odpadní rouře bytového domu, v němž bydlel Kroll. Ten zpočátku tvrdil, že vnitřnosti nalezené v odpadu pocházely z králíka, kterého stáhl a poté i s ostatky spláchl do záchoda. Policie mu však na jeho příběh hned neskočila a rozhodla se prohledat jeho byt. Když je Kroll vpustil dovnitř, na plotně stál rozdělaný guláš v hrnci, v kterém policie k vlastnímu zděšení nalezla části těla malé dívenky, včetně malé ručičky, plavající mezi hráškem a mrkví. Joachim při zatýkání nekladl odpor.
Při detailnější prohlídce pak muži zákona nalezli v Krollově ledničce další ostatky z lidských těl. Malý, plešatějící, skvrnitý čtyřicátník Kroll se následně přiznal k vraždě 14 žen z let 1955 až 1976, přičemž jejich věk se pohyboval od 4 do 61 let. Všechny své oběti byly znásilněny post mortem a na jejich tělech chyběly kusy masa. Kroll později vyšetřovatelům přiznal, že jako mladík nebyl schopný dosáhnout žádného sexuálního vztahu se ženami, dokud byly při vědomí. Během let si vrah pohybující se na hranici retardovanosti neuvědomoval zoufalé pátrání policie po jeho osobě. Nesledoval zprávy, ani deníky, které psaly o jeho činech.
Jako většina sériových vrahů, i Joachim Kroll své oběti sledoval, než se rozhodl k útoku. Během výslechů prohlásil, že pravděpodobně zavraždil 14 žen, avšak jeho vzpomínky byly příliš mlhavé, aby se daly považovat za spolehlivé. Prohlásil tedy, že mohl zabít žen i daleko více nebo případně méně. Svou deviaci sváděl na porážky prasat, které se odehrávaly po celé jeho dětství na farmě, přičemž mu vzpomínka na toto násilí na zvířatech měla zůstat pevně zakotvena v mozku po celý zbytek života. Dalším důvodem pro jeho ohavné činy měly být náklady na jídlo, které v Krollově bydlišti byly až příliš vysoké, aby si ho mohl dovolit. Byl prý hladový a šťavnaté maso malých dětí bylo jediné jídlo, kterým mohl být uspokojen. Detektivům velmi podrobně líčil, jak maso malých dětí chutná a jak neporovnatelně dobré je, oproti tomu zvířecímu.
Kroll s policií na místě činu
První vraždu spáchal tři týdny po smrti své matky, v lednu (január) 1955. Tou dobou utrpěl psychickou epizodu, pod jejímž rouchem se rozhodl spáchat vraždu. 19letá a atraktivní dívka jménem Irmgard Strehl byla v té době Krollem pozvána do stodoly u obce Walstedde, neboť ji mile vypadající muž slíbil nějaký vzácný dárek. Kanibal ji však přepadl, bodl do krku a následně uškrtil. Kroll měl původně v plánu ji znásilnit, avšak brzy si uvědomil, že to nedokáže když bude při vědomí a bude bojovat, proto ji usmrtil a sexuálně se ukojil na jejím mrtvém těle. Poté vytáhl dlouhý řeznický nůž a její tělo vykuchal. Tělo bylo nalezeno až pět dní po vraždě.
Důvodem, proč kanibal tak dlouho utíkal zákonu byla nevypočitatelnost jeho kroků. Vraždy páchal v různých částech Německa a s několikaletými přestávkami. Různé způsoby provedení vraždy, od škrcení po ubodání navíc profilovaly několik různých mužů, z nichž žádný neodpovídal popisu Joachima Krolla. Těla jeho obětí byla stažena z kůže. Od roku 1966 bylo nalezeno dalších sedm obětí. Všechny z nich byly posmrtně znásilněny a chyběly jim kousky masa z těl. Policie tou dobou byla nejen zmatená, nýbrž ani netušila, že chybějící kousky z lidských těl jsou potravou kanibala.
V prosinci 1966 Kroll uškrtil pětiletou Ilonu Harke v příkopu u Wuppertalu. Poté její tělo znásilnil, odřezal z něj kousky masa a poté ho vhodil do řeky. Policie určila příčinu smrti jako utonutí, což je opět poslalo zcela opačným směrem. Kroll byl těžko polapitelný neboť se jednalo o zmateného vraha bez jedinečného vzorce. Ubíhala léta, kdy svoji vražednou touho dokázal potlačit, avšak poté je náhle vystřídaly roky, kdy se sadistickou šíleností vraždil a následně pojídal své oběti. Jednou z Krollových obětí byla i 16letá Manuela Knodt z Essenu, které odřezal maso z pozadí a opekl si ho. Nad tělem pak masturboval a zanechal sperma na jejím těle. Policisté útok připsali gangu mladých chlapců a jednoho z nich dokonce za vraždu odsoudila na osm let, z nichž si 5 dokonce odseděl.
Nebyl však sám, kdo byl křivě obviněn a zatčen za Krollovy zločiny. 16. června 1959 usmrtil 29letou Klaru Friedu Tesmer na louce blízko Rheinhausenu. Heinrich Ott, místní mechanik, byl z vraždy neprávem obviněn a jelikož neměl žádné alibi a nevěděl jak se očistit, ze zoufalství se oběsil v cele. Dne 23. dubna 1962 byla uškrcena a znásilněna 13letá Petra Giese v Dinslaken-Bruckhausenu. Nevinný Vinzenz Kuehn byl zatčen a odsouzen za její vraždu. To však ještě není vše. Dvacetiletá Ursula Rohling byla nalezena uškrcená v křoví, několik dní po smrti a její tělo bylo provokativně svlečené a vystavené. Tu noc byla na návštěvě u svého přítele, a tak se stal podezřelým číslo jedna. Ten z toho byl tak rozrušený a nešťastný, že se vrhl do řeky Maine. 4. června 1962 byla Krollem zavražděna Monika Tafel, z jejíhož těla si odnesl maso z hýždí a z předloktí, které následně osmažil a pozřel. Z vraždy byl obviněn Walter Quicker. Ten se kvůli nenávisti a odporu spoluobčanů z Walsumu oběsil v lese.
Joachim Kroll se zprvu jen přiznal jen k vraždě Marion Ketter. Později však podlehl detektivům a přiznal se k dalším vraždám, za něž byli dávno odsouzeni už jiní muži. Strýčka Joachima mnozí považovali za skromného a milého člověka a nikdo z jeho okolí by ho netipoval na vážně narušeného sadistického kanibala. Po sérii výslechů se Kroll přiznal ke kanibalismu a požádal vyšetřovatele o nějaký lék na tuto “nemoc“. Bez nejmenších výčitek svědomí nebo lítostí nad obětmi litoval sám sebe, že trpí tak závažnou poruchou. Psychiatry byl odhadnut jako sexuální sadista a psychopat. A jak je známo, psychopati nejsou schopni se poučit ani z následků.
Během procesu Kroll naivně žádal soud o chirurgický zákrok, který by mu pomohl v jeho touze po sexuální sadismu a lidském mase. Obviněn byl z osmi vražd a jednoho pokusu o vraždu. Z některých obviněn být nemohl, neboť se staly už několik dekád předtím, chyběl dostatek důkazů a zločin si odseděl už někdo jiný. Proces trval 151 dní a Kroll unikl trestu smrti jen díky tomu, že byl po druhé světové válce zrušen. Byl tedy odsouzen k devíti po sobě jdoucím doživotním trestům ve věznici v Rheinbachu. Posléze byl označen za duševně nemocného a umístěn do nemocnice pro mentálně choré. Dne 1. července (júl) 1991, ve věku padesáti osmi let, notoricky známý Duisburský lidožrout zemřel na infarkt.
