Pražský tramvaják: Před nosem jsem už někomu zavřel, ale nikdy to není schválně. Jednou mě cestující držel za kravatu (Rozhovor)

„Čekejte mě na zastávce I. P. Pavlova v 17:18. Přijedu jako tramvaj číslo 11, vystoupím a vystřídá mě jiný řidič,“ napsal mi Josef Chodounský, když jsme si domlouvali rozhovor o jeho zaměstnání. Pracuje jako řidič u pražského dopravního podniku. Na své zaměstnání je patřičně hrdý a tramvaje kočíruje už třináctým rokem.

O tramvajovém životě píše na blogu a před lety si založil i youtubový kanál, kde zaznamenává nejrůznější situace a příběhy. Těch se mu jako tramvajákovi neděje zrovna málo. Na náš rozhovor máme padesát minut a tak není čas se zdržovat – rovnou jdeme na věc. Mám na tuhle fascinující práci příliš mnoho otázek.

Odporúčané

Katka odišla do Peru na ayahuascový rituál. Stretla sa s démonmi, spustili sa jej psychózy a potrebovala aj elektrošoky 30. januára 2019 o 13:10

S prací tramvajáka jste začal v roce 2007. Baví vás to ještě?

Ty jo, furt. Někdy mám slabší chvilky, ale nikdy jsem nešel do práce s odporem.

Jak jste se k tomu dostal?

Naprostou náhodou. Než jsem se přestěhoval do Prahy, tak jsem o tramvajích vůbec nic nevěděl. Pro mě to byl prostředek, kterým jsem ani nikdy nejezdil. Po přestěhování do Prahy jsem se náhodou setkal s lidma, kteří se zajímají o dopravu a oni mi ukázali tramvajový svět.

Co by člověk v sobě měl mít, kdyby se chtěl stát tramvajákem?

Měl by mít rozvinutý smysl pro toleranci.

 
Jak to myslíte?

Hodně toho uvidí a zažije a ne uplně všechno je v jeho moci vyřešit. Někdy je holt potřeba umět zavřít oči, protože kdyby chtěl všechny ty situace nějak vyřešit, tak se zblázní.

Co třeba?

Od psů bez košíku, až po agresivní lidi.

Jsou agresivní na vás jakožto na řidiče?

Jasně. Pokud se jim něco nelíbí, tak to přijdou říct. Ale není jich tolik, na denním pořádku to není. V Praze se lidi chovají pořád dobře, i když by asi mnoho lidi nesouhlasilo.

Říkal jste toleranci – a co by v sobě člověk ještě měl mít, aby byl opravdu dobrým tramvajákem?

Empatii, vcítění do lidí. Když vezmete tento balíček, tak je to padesát procent a druhých padesát procent je smysl pro detail a přesnost. Zároveň byl měl tramvaják pochopit, že když on ten detail vidí, tak nemůže vždycky lpět na pravidlech, ale ohnout je.  Pro nás jsou ale předpisy tak striktní, že nám toleranci příliš neberou.

Musíte splnit i psychotesty. Bývají náročné?