The Killing of a Sacred Deer odkazuje k antické tragédii a činí tak prostřednictvím skvělých herců.
Yorgos Lanthimos je jméno, které je skloňováno už několik let. Kontroverzní řecký režisér se dostal do povědomí psychologickým dramatem Dogtooth, které bylo oceněno jako nejlepší film na festivalu v Cannes. Pozornost na svoji stranu pak strhl znovu v roce 2015, kdy uvedl snímek The Lobster, což je příběh z totalitního světa, kde lidé musejí najít partnera, jinak budou proměněni ve zvíře vlastního výběru. Jeho filmy očividně nejsou určeny primárně nejširšímu okruhu diváků a způsob jejich vyprávění (i co se týče kamery) by mohl nejednoho běžného konzumenta filmového obsahu zaskočit. O to více nás však nalákaly trailery k jeho nejnovějšímu hororovému počinu The Killing of a Sacred Deer, v němž se objevily hollywoodské celebrity Colin Farrell a Nicole Kidman.
Už z prvních záběrů bylo přitom jasné, že nepůjde o běžného zástupce hororového žánru. Kromě ústřední dvojice nás nalákalo také obsazení Barryho Keogana (Dunkerk), který se v poslední době zaslouženě dostává více a více na světlo. Tím bychom měli skvělé herecké obsazení, a to pod taktovkou bez pochyb talentovaného režiséra. Co se týče dějové premisy, ta vypadala slibně už od začátku. Colin Farrell jako špičkový kardiochirurg je hlavou prakticky dokonalé rodiny. Má krásnou manželku (Nicole Kidman), dvě zdravé a hodné děti a uspořádaný život v rámci společenské smetánky. Jeho skvostný život se však začne bortit v momentě, kdy své rodině představí šestnáctiletého Martina (Barry Keogan), s nímž se už delší dobu vídá. S podivným chlapcem začíná jednoho člena rodiny po druhém postihovat neznámá choroba a na řešení krizové situace nezbývá moc času.
Hned v úvodu filmu poznáte, že tady je něco jinak. Nezvyklé a chladně statické záběry snímají dokonalou rodinu, přesto ale budete mít po celou dobu pocit, že jejich realita je pokřivená. Dialogy velmi často nevystihují závažnost situace a působí absurdně. Rozhodnutí hlavních postav jsou v několika momentech postavená na hlavu a spíše mě z nich mrazilo, než abych je považoval za černohumorný doplněk. Celý film je navíc protkán tématem sexu. Postavy však jakoby postrádaly veškerý stud a samotný akt je zde prezentován nepřirozeně a nepřitažlivě. Pochopitelně však nejde o chybu, nýbrž o režisérův záměr. Dostáváme tak snímek, který je těžko uchopitelný a nedrží se žádných zažitých pravidel.
Ucítíte v tom Kubricka, von Triera i Hanekeho a s tím spojenou palčivě dlouhou stopáž. To, co se odehraje, totiž vytušíte daleko dříve, než se to objeví na plátně a ze sledování se tak stává čekání na něco, co všichni víme, že přijde. Opět však jde o režisérovu hru. Ta funguje především díky brilantnímu Farrellovi a Kidman, proti nimž stojí odzbrojující Barry Keogan. A i když jsou všechny postavy uvěřitelné, skvěle zahrané a dokonce prozrazují i ta nejintimnější tajemství, pořád si jako divák připadáte, že si od vás film udržuje odstup. Spousta věcí se děje bez vysvětlení a ani se nedozvíme jak a proč.
The Killing of a Sacred Deer sice poukazuje na antickou tragédii (motiv oidipovského komplexu, odkaz na Ífigeneiu a zabití Artemidiny posvátné laně), ale ubíjí pomalým tempem a graduje až v posledních minutách. Některé momenty jsou až příliš absurdní, až je to směšné a odstup od diváka poměrně škodí. Celkově film působí až příliš samoúčelně a i když motiv postav, které se nemohou vymotat z předem daných kolejí je zajímavý, chybí tomu pořádné napětí a nikdo mi asi nevezme pocit, že tohle se dalo s přehledem nacpat do 30 minut. Na druhou stranu musím pochválit impozantní herecké výkony, slušnou atmosféru, netradiční námět a zábavné filmařské nápady. 7/10
