Charismatický elegán z Česka, o kterém nikdo moc neví.
V apartmánu luxusního hotelu de Crillon sedí naproti šesti obchodníků se železem Viktor Lustig, zástupce ředitele ministerstva pošty a telegrafů, který se narodil v Česku. „Eiffelova věž je na tom skutečně bledě,“ začal Lustig a zadíval se na své oponenty. „Nátěry a opravy jsou velmi nákladné. Město si je nemůže dovolit. Chtěli bychom vám ji prodat, pánové. Byli jste vybráni jako důvěryhodní obchodníci. Bude to samozřejmě diskrétní a výhodné pro obě strany,“ uzavřel svoji nabídku. Využil toho, že Eiffelovka nebyla ve své době mezi francouzskou společností ani trochu populární a hlavně měla být jenom dočasná. Obchodníci se na sebe zadívali. O takový obchod měli zájem všichni. Neměli přitom absolutní ponětí o tom, že charismatický elegán sedící naproti nim není žádný zástupce ředitele, ale velmi záludný podvodník, který napálil ty největší byznysmeny po celém světě včetně nejmocnějšího mafiána všech dob – Al Caponeho.
View post on imgur.com
České severovýchodní městečko Hostinné se nachází jen kousek od Turnova. 4. ledna 1890 se tu narodil Viktor Lustig, syn bohatého starosty. Viktorovi se dostalo to nejlepší vzdělání, uměl pět různých jazyků a byl velmi inteligentní, ale jeho opravdové záliby měly přesah do trochu jiného odvětví. Už v pubertě uměl většinu karetních triků a dokázal si přivydělat drobnou kriminalitou. Po maturitě odjel do Francie, kde ho přijali na Pařížskou univerzitu, ale ta ho moc nebavila. Zalíbila se mu spíš zámožná pařížská společnost, kterou ještě jako mladý poprvé podvedl o více peněz.
Na parnících mířících do New Yorku holdoval hazardním hrám, jež uměl naprosto precizně a jednou pak vymyslel geniální nápad. Nabízel falešné dluhopisy a pod pozměněnou identitou obíral bohaté lidi o velké peníze. Byl charismatický, oblečený do drahého oblečení, vystupoval sofistikovaně. Lidi mu jednoduše důvěřovali.
View post on imgur.com
Na jaře 1925 odcestoval zpět do Paříže. Četl si v kavárně noviny, když vtom zahlédne titulek: Eiffelova věž chátrá, Paříž nemá na opravu. Ve článku bylo uvedeno, v jakém katastrofálním stavu se věž nachází a že není finančně možné ji nadále udržovat. Nebyl to takový problém, jak by se dnes zdálo, Eiffelovka nikdy neměla být v Paříži napořád. Původně byla postavena roku 1889 jen pro účely pařížské světové výstavy. V textu bylo také uvedeno, že vláda navrhla nejlevnější alternativu a to tu, že by se velká železná věž zbourala a nechala sešrotovat. „Toho by se dalo využít,“ pomyslel si Lustig. Naplánoval si jasnou akci. Nechá si padělat doklady a zkusí zbourání věže jednoduše prodat. Tak se i stalo, Viktor Lustig se díky jednomu falešnému dokumentu stal z hodiny na hodinu zástupcem generálního ředitele ministerstva pošty a telegrafů.
View post on imgur.com
Nechal si padělat i pozvánky, odeslal je na oficiálním hlavičkovém papíru ministerstva šesti významným obchodníkům se železem a pozval je do jednoho z nejluxusnějších hotelů v Paříži – Hotelu de Crillon. „Kvůli technickým závadám, nákladným opravám a politickým problém, o kterém bohužel nemůžu mluvit, se francouzská vláda rozhodla svrhnout Eiffelovu věž. Já mám na starost zařídit, kdo se postará o její likvidaci. Byli jste vybráni vy, pánové, jakožto nejpoctivější byznysmeni,“ spustil na ně Lustig svůj hypnotický projev. Bylo na obchodnících, jak se rozhodnou. Chtěli do toho jít pochopitelně všichni, taková nabídka se jen tak neodmítá. Vybrán byl však jen jeden – Andre Poisson se svou (jak jinak) nejvyšší nabídkou. Riskoval, že ztratí hodně, ale zároveň věděl, že takový obchod by konečně znamenal proniknutí mezi „vyšší“ komunitu pařížských boháčů, o čemž vždycky snil. „Musíte počítat s tím, že je to přísně tajné, nezmiňujte se o tom před nikým, raději ani před vlastní ženou. Mohlo by to celý náš obchod pokazit,“ kladl mu na srdce Lustig.
View post on imgur.com
Poisson se však přeci jenom své ženě o úžasném obchodu zmínil. Té přišlo hodně prapodivné to tajnůstkaření kolem celé akce a vyslala svého manžela na další schůzku, kde se měl na podezřelou nabídku ještě raději přeptat. „Chápu vaši nedůvěru, pane Poissone. Já se vám totiž musím k něčemu přiznat,“ odpověděl na schůzce Lustig. „Víte, já, jakožto obyčejný úředník, si na moc peněz nepřijdu. Proto mi každý peníz bokem velmi pomůže a to je i přesně ten důvod, proč bych byl nerad, aby se o tom mluvilo nahlas. Mohlo by to celý obchod jaksi pokazit,“ mrkl sebejistě na Poissona. Ten se okamžitě uklidnil. Jde prostě jenom o dalšího úředníčka, který chce úplatek.
Podali si proto ruku a na příštím setkání mělo dojít k předání peněz. Dostal jak peníze za strhnutí věže, tak ještě poměrně tučné úplatné. Byli domluveni, že hned, jak bude mít Lustig pokyny od ministerstva, dá Poissonovi vědět. K tomu však nikdy nedošlo. S kufrem plným peněz Viktor Lustig nasedá na vlak do Vídně a už se s Poissonem nikdy neuvidí. Ten je natolik zahanbený svou naivitou, že jej ani neudá na policii. Ještě by měl tahanice kvůli úplatkům.
View post on imgur.com
V rámci své podvodnické profesionality si Lustig si sepsal pravidla, kterých se bezmezně držel:
1. Buď trpělivým posluchačem (a nemluv moc rychle).
2. Nikdy neměj při schůzce znuděný výraz.
3. Počkej, až o sobě oponent prozradí svůj politický názor a souhlas s ním.
4. Počkej, až o sobě oponent prozradí svůj náboženský názor a souhlas s ním.
5. Dělej sexuální narážky, ale jen když to oponent ocení.
6. Nikdy nemluv o nemocích, pokud se neobjeví nějaká zvláštní příležitost.
7. Nezajímej se o osobní záležitosti oponenta.
8. Nikdy se nechlub. Dělej tak, ať je tvá důležitost vidět i bez toho.
9. Nikdy na nic nezapomínej.
10. Nikdy se neopij.
Lustig nadále pokračoval ve svých podvodech vybíral si vždycky majetnější oběti, protože chtěl co nejvíce peněz. Dokonce se vrátil do Paříže a chtěl likvidaci Eiffelovy věže znovu prodat. Další obchodník už však byl o něco obezřetnější, a proto vše nahlásil na policii. I této policii těsně Lustig utekl a raději odplul do Ameriky.
View post on imgur.com
V roce 1926 nabízel bohatým lidem „stroj na peníze“. Byla to jakási dřevěná krabička se dvěma otvory na každé straně a měla několik složitých rukojetí a páček, takže vypadala velmi sofistikovaně. Stála 30 tisíc dolarů a 6 hodin jí trvalo vytisknout stodolarovou bankovku. Investice by tedy byla do půl roku zpátky. Viktor tuto krabičku skutečně prodal, nechal vytisknout první bankovku, která byla pravá, ale na další výsledek opravdu počkat nechtěl. Stroj totiž sice „vytiskl“ dvě stodolarovky, hned na to z něj ale vycházely už jenom prázdné papírky. Lustig totiž na papírovou ruličku namotal dvě skutečné stodolarovky – bohužel pro nakupujícího pouze dvě. Netřeba dodávat, že když podvedený zjistil pravdu o své nové dřevěné krabičce, pachatel už byl dávno nezvěstný.
View post on imgur.com
Jiný příběh vypráví o tom, jak Lustig napálil největšího mafiánského bosse všech dob – Al Caponeho. Na začátku třicátých let ho přesvědčil, aby mu půjčil 50 tisíc dolarů na jeho investici do akcií. Čtyřicetiletý Čech ale žádnou takovou investici už od začátku udělat nechtěl – peníze si schoval a po několika týdnech mu je vrátil do posledního dolaru. Al Capone si vážil čestných lidí, získal si tedy jeho důvěru a ještě 5 tisíc dolarů navíc za poctivé jednání, o což celou dobu Lustigovi šlo. Ani tohle mu však nestačilo a plánoval si do několika let půjčit ještě víc a pak už se s penězi nikdy nevrátit.
Jenže jak už to tak bývá, nic nevydrží navždy a karma si našla i jeho chamtivost. Lustig se začal věnovat padělání bankovek. To už o něm věděl takřka celý svět a bylo jen otázkou času, kdy se ho povede tajným službám konečně zadržet. Vláda nasadila speciální tým a v roce 1934 byl Viktor Lustig zatčen a poslán do vězení v New Yorku. Při domovní prohlídce našli speciální tiskové destičky a zhruba 50 tisíc dolarů ve falešné měně. Byl to skutečně on, konečně ho dopadli.
View post on imgur.com
Den před soudním líčením se mu znovu poštěstilo utéct, ale nepovedlo se to úplně, protože byl po 27 dnech v Pittsburghu dopaden a 5. prosince 1935 definitivně odsouzen na patnáct let v nechvalně proslulém Alcatrazu. Kvůli svému poslednímu útěku dostal od soudu ještě přídavek v podobě dalších pěti let. O konci tohoto příběhu nakonec rozhodl osud a Lustigovo zdraví. Po 11 letech ve vězení, 9. března 1947, dostal zápal plic a byl převezen do Zdravotnického centra pro vězně v Missouri. O dva dny později na tohle onemocnění zemřel. Jeho smrt byla přesně taková, jaké byly techniky jeho podvodů. Nenápadná a rychlá.
