Českým ulicím chyběl G-Funk, tak jim jej dal. DANZ HUN tvoří klasiku, provozuje MHD a šíří pozitivní vibes

Ve světě virtuálních realit, hologramů, různých kybersfér a palčivých výhledů do budoucnosti je přirozené, že se tomu všechno přizpůsobí. Včetně moderní hudby, kterou ti ve FRESH RAPu představujeme. Když už ale máme k dispozici prožitky z druhé poloviny prázdnin, slunných dnů a volna, řekli jsme si, že dáme prostor jiné a možná trochu nečekané hudební vlně, která se momentálně sune Českem.

O Praze se mluví jako o planetě, která si svým vnímáním a názory vytvořila vlastní prostor. Na ploše tohoto území se můžeme setkat s rozličnými styly úplně všeho; od politického vnímání světa až po hip hop. Co se rapu týče, zde dokonce v některých mladých MC's přetrvala vášeň pro oldschoolový sound, se kterým míří od úplné nuly až k zajímavým číslům na streamu. Těžko se věří, že by dnes mohl mít žánr takového ražení úspěch.

A přece má. Důkazem je mladý Pražan s přezdívkou DANZ HUN. Na internetu nemusíš pátrat moc dlouho, abys narazil na jeho rýmy v rytmu divokých devadesátek. Ne však českých, nýbrž zámořských. Čerstvě devatenáctiletý rapper Daniel Bölönyi totiž dává všem vzpomenout na West Coast G-Funk, který přinesl do pražských ulic a jenž také neunikl uším některých jeho známějších kolegů.

Z Budapešti do Prahy

Podle jeho jména bys mohl odvodit, že Dan není rodilý Pražan. „Narodil jsem se v Budapešti, v Praze bydlím od 10 let,“ vysvětluje nám. „Do Prahy jsme se přestěhovali kvůli práci. Rodiče udělali pro mě a pro ségru docela velkou oběť, jelikož přestěhováním se do Prahy nám chtěli poskytnout lepší možnosti a život, což se jim povedlo,“ uvědomuje si. U něj tím ale nastala i další zásadní změna, kterou zmiňuje i ve svých tracích.

Prázdniny před pátou třídou jsou pro něj přelomovým obdobím. Dozvídáme se to i z tracku 420247, který najdeme na jeho posledním albu Bomba: „Udělám tanec, pak utíkám z družiny, od pátý třídy jsem úplnej š*lin,“ rapuje. „V tu dobu začaly všechny mé problémy s chováním,“ vysvětluje nám. „Nemluvil jsem česky, a navíc bych řekl, že oproti většině Čechů jsem horkokrevný charakter. Když se mi něco nelíbilo, řešil jsem to fyzicky,“ dodává s tím, že jej učitelky neměly rády, vyžadoval potřeb asistentky a podobně.

„Je to myšleno tak, že před pátou třídou na základce jsem byl jen normální kluk. Poté jsem začal hrát roli cizince, kterej neumí jazyk, je úplnej debil a pere se,“ vzpomíná na dobu první rebelie. „Když na to koukám zpětně, tak to bylo moje řešení. Nějak se to ze mě muselo dostat a takhle to bylo,“ usmívá se.

Jeho vztah s ulicemi hlavního města začal být následně důvěrnější. V šesté nebo v sedmé třídě přišlo graffiti. Odtud také přišlo na svět jeho jméno DANZ. Nedlouho nato musel kvůli trackům vymýšlet rapové jméno. „Nejdřív jsem chtěl být podle tagu jen DANZ, ale to mi přišlo nemasné neslané. Tak jsem tam dodal HUN, jako Maďar. Potom mi ale došlo, že to jde vysvětlit jako Dan-z-Hun. Byl to původně omyl, ale teď to takto vysvětluju,“ říká.

Tyto úvahy přišly na řadu v 16 letech. „Byli jsme u kámoše. Ožralí, zhulení, v p*či. A měl tam mikrofon. Stal se první track, pak druhý a pomalu jsem to začal vydávat na Soundcloudu. Následně jsem se dostal k zařízení Spotify, tak to šlo tam a postupně dál,“ vyjasňuje svůj start s jednoduchostí.

Na otázku, jestli měl k rapové hudbě vždycky tak blízko, se jen směje. „V životě jsem si neříkal, že budu dělat hudbu. Nikdy. Vždycky jsem poslouchal rap, vždy mě to přitahovalo, ale nikdy jsem si neříkal, že budu interpretem, psát texty a dělat koncerty,“ popisuje cesty osudu.